Kvočna

Hugo Haas měl hned dvakrát šťastnou ruku. Poprvé když si jako svou režijní prvotinu vybral úspěšnou hru Edmonda Konráda inscenovanou v Národním divadle a podruhé když se rozhodl nabídnout hlavní roli Růženě Naskové, která v této roli excelovala na jevišti. Nasková měla jedinou filmovou zkušenost z roku 1915, Haas jí nabídl ojedinělou příležitost a film dostal skvostnou komediální i charakterní herečku. Kvočna je vtipnou lehce ironickou reflexí doby, která se "mravně" změnila, s vybroušenými dialogy a skvostným obsazením. Snad jen národní nota, poplatná době svého vzniku, se do této jinak výtečné komedie příliš nehodí. (15.01.2004)

Konrádova stejnojmenná divadelní hra byla původně, na počátku třicátých let, psána pro jednu z prvních dam činohry pražského Národního divadla Marii Hübnerovou. Ta ovšem v roce 1931 nečekaně zemřela a roli potom převzala Růžena Nasková, která s ní sklízela velké úspěchy. To byl také jeden z významných důvodů, proč si o několik let později tuto hru vybral herec a režisér Hugo Haas pro svůj další tvůrčí pokus. Problém však nastal v tom, že Nasková neměla příliš velké motivace vracet se k filmové kameře. Měla totiž za sebou pouze jedinou, a nepříliš zdařilou, zkušenost z roku 1915, kdy se objevila v ještě němém snímku Ahasver. Po delším naléhání se Haasovi nakonec podařilo herečku přemluvit a tak byl v roce 1937 natočen svěží, moderní film, pozoruhodný minimálně už svým otevřeným výbojem proti zkostnatělému řádu morálky. Především zásluhou Růženy Naskové, která v Anně Svojanové, zvané kvočna, znamenitě personifikovala moudrost ženy, která se dokáže vyrovnat i se složitými životními situacemi. Ty představovaly milostné zmatky jejích dcer, zeťů a vnučky; v jejím případě prokázala hluboké lidské pochopení, podložené láskou a nikoli předsudky. Typ moudrého a laskavého ženství si později Růžena Nasková zopakovala ještě v řadě jiných filmů, které její citlivý výkon nesporně umělecky obohatil. Filmem probleskne celá plejáda populárních osobností filmové i divadelní praxe, kteří byli ale zároveň s tím vhodnými kandidáty bez přehnaných gest a samoúčelných frází. Civilní portréty současného ženství, odlišujícího se nejen přístupem k životu, ale také vývojem obecného vnímání morálky a její interpretace v celospolečenském klimatu, lze spatřovat v hereckých výkonech Jiřiny Šejbalové, Adiny Mandlové, Trudy Grosslichtové, Světly Svozilové, ale také u samotné Naskové a Antonie Nedošinské jakožto příslušnic nejstarší generace. U mužských partů převládá naléhavost jejich zaměstnání i duševních hnutí mysli v přímé návaznosti na jednání ženských protějšků jako určovatelů životního směru; více než vhodné je takové ztvárnění Františkem Smolíkem, Rudolfem Deylem, Jiřím Steimarem, Vítězslavem Bočkem, Otto Rubíkem a dalšími. Ti všichni se společně s hlavní představitelkou zasloužili o to, že se filmová Kvočna co do úspěchu u diváků vyrovnala své divadelní předchůdkyni. (03.10.2008)

Titulní postavou je nesmírně tolerantní a všechny milující matka rodu, jejíž otevřený přístup k mravnostním otázkám mile překvapí, nicméně když se stejnou vehemencí hájí  úplatkářského zetě, tak už to zavání spíš zaslepeností. Jinak překvapivě svobodomyslné, co do názoru na svobodu ženského výběru partnera, ačkoli ztráta věnečku je z filmového hlediska pojata silně archaicky - dramatická hudba, fakt dloooouuuhé a cituplné (padající medailonek) záběry, mající sugerovat zásadnost situace. Herecky skoro všichni výborní, zejména "debutující" Růžena Nasková, mondéna nad věcí Jiřina Šejbalová i se sebou bojující Truda Grosslichtová či civilní Adina Mandlová. Zitě Kabátové k zanechání silného dojmu stačí jen pár minut. Pánové odpustí, ale snad jen krom Františka Smolíka jsou tentokrát víceméně jen do počtu. (31.03.2022)

Ačkoli je tento film víceméně primitivním příběhem jedné (na svou dobu) morálně a sexuálně narušené rodiny, nedá se mu upřít spousta zajímavých aspektů. Oproti mnohým filmům pro pamětníky tento otevřeně hovoří o lásce a sexu, svobodě mysli i partnerství. To není ve starých filmech běžné, zvláště když jsou tam ještě navíc zastánci starých pořádků zesměšňováni. Snímek je zpestřen také několika velice podařenými, vtipnými a navíc originálními scénami, zbylé jsou alespoň průměrné. Adina Mandlová je v roli velmi přirozená, Šejbalová se v rolích nevěrných manželek opravdu našla, zde opět perlí. Herecké výkony obecně na úrovni. Přes veškerou naivitu, sentiment a blboučkost této komedie jsem se vcelku bavil dobře. 75% (20.04.2011)

Tento pamětnický film mě překvapil v na svou dobu otevřeným přístupem k otázkám sexu a nevěry v partnerských vztazích. Snímek disponuje skvělým hereckým obsazením, obzvláště Růžena Nasková se své role zhostila s vtipem, elegancí a šarmem opravdové dámy. Nemanželské dítě, nevěra, tři rozvody v rodině a úplatkářská aféra zetě ve vládních kruzích, co může být dneska aktuálnějšího. (13.01.2013)