Trinástka

Mělo to být asi autentické, ale je to spíš přehnaně vyhrocené. Hned na začátku mě naštvalo, že se to jmenuje třináctka, ale hraje jí minimálně 15 (a Woodové v době natáčení takovýh 15 bylo). A ten konec? Jako že se dlouho vyspí a bude všechno fajn, to už na mě bylo moc. Ty holky by nezasloužili nic jiného než čůrákem přes hubu:) Ale herecké výkony jsou dobré, škoda toho scénáře. (10.01.2008)

Matka s dcerou puberťačkou na sebe hoďku a půl hystericky řvou a snímá je kamera z ruky. Neříkám, že je to vysloveně špatný film, po technické a herecké stránce mu nemám co vytknout a i když děti nemám, místy jsem se do matčiny bezmoci a zoufalství nad ztrácením dcery dokázal vcítit. Co mi vadilo bylo, že jsem se nedokázal ztotožnit s protivnou dcerou (ne že bych nechápal její motivaci, všichni dospělí jsou v tomhle filmu jen unavení slaboši) a celý film na mě působil dost odtažitě. (27.09.2006)

Ve snaze začlenit se do zdánlivě žádané a oblíbené společnosti, která se na oko tváří přátelsky se z milé a obyčejné holky stane vypatlaná,namyšlená a rozmazlená fiflenka. Kdybych tuhle holku někdy potkala nejen že by si za ní odplivla ale taky bych si řekla kam ta dnešní mládež spěje(jakkoliv to zní stařecky nebo namyšleně,občas vidím takovýhle fiflenky na ulici a zůstává mi rozum stát).I blbky se někdy poučí tak také Tracy nakonec zjistí,že přestřelila. (29.06.2012)

Já tomuhle příběhu vůbec nevěřím, ikdyž je možný leccos, ale aby malá třináctiletá holka fetovala, chlastala, měl propíchanej jazyk a užívala si. Zatímco by její matka proti tomu dávno nezasáhla?! Takový děcko bych vyliskal a vyhodil z baráku. Pro mě film ze začátku byl aspoň trochu zajímavej, ale ten skok k přehánění prostě nevyšel. Všechno má svou mez. (21.01.2010)

Tisíckrát omleté téma problémů dospívání, natočeno pro mě né moc sympatickým (touha být stejná jako nejoblíbenější holka na škole, "nakupování" různých serepetiček na sebe, výlety do města "na lov",... - tohle všechno mě nějak absolutně míjí - dá se říct, že podobnými zoufalci opovrhuji - zkažené dětství se dá kompenzovat i jinak), avšak zároveň - v rámci možností - nenudícím stylem (mimochodem, je poznat, že autorkou je žena). Jako klady bych uvedla velmi uvěřitelnou Evan Rachel Wood (kdo by si tehdy pomyslel, že za pár let bude tohle děvčátko chodit s vy-/zasloužilým Antikristem) a jednu absolutně dokonale kýčovitě geniální scénu, ve které jde lidská důstojnost i cokoliv jiného už definitivně stranou a zůstává jen zvířecí pud matky, která se snaží uchlácholit těžce zkoušeného potomka a olizuje mu rány (vzniklé sebepoškozováním). Bohužel, jediná scéna na celý film je trochu málo... (07.06.2007)