Kamene bolesti

Vidět Marion Cotillard v podvazcích je slušné terno, ale ani to nezachrání nudný scénář. Úvodní půlhodina mi, asi narozdíl od ostatních, přišla z celého snímku nejzábavnější. Exponování charakteru hlavní hrdinky bylo zajímavé a dávalo naději na vyhrocené emo drama v tom nejlepším slova smyslu. Kameny bolesti se však postupně mění v jakousi polozmatenou romanťárnu, která bohužel každou další minutou nudí a nudí a ten zajímavě nastartovaný konflikt uvnitř hlavy hlavní protagonistky tak bohužel vyznívá docela do prázdna. 4/10 (03.06.2017)

Perfektní solo Marion Cotilard o hledání, nenaplnění lásky. Hrdinka oplývá silnými city, zranitelností a nikdy nedojde k naplnění toho, po čem touží. Film je docela pomalý, ale nenápadně, postupně nabírá tempo a v závěru dokáže silně na člověka zapůsobit. Ve filmu nejde tolik o zápletku, což některé cílové diváky může docela nudit, ale vývoj hlavní hrdinky a jejích citových prožitků je dokonalý. Určitě mohly být některé pasáže svižnější, ale i tak jedno z nejlepších letošních francouzských dramat......7/10 (07.12.2016)

Pekná romantika s veľmi zaujímavou hrdinkou. Marion Cotillard dáva do úlohy všetko, napriek tomu som vďaka scenáru jej postavu do detailu nepochopil. Má skutočne aj nejakú mentálnu poruchu, alebo je len nevyrovnaná? A čo tie halucinácie? Sú následkom skutočnej, dá sa povedať, že veľmi vážnej choroby? Na dve hodiny je tu toho deja predsa len trochu málo, možno nejaká vedľajšia dejová línia, ktorá by napríklad myšlienkovo podporila tú hlavnú, tempu trochu pomohla. Celkovo ale spokojnosť, najmä vďaka výkonu Marion a nečiernobielym charakterom. (30.03.2019)

Je to chorobně nutkavě dívatelné, ale zároveň s jistým nádechem nepravděpodobnosti. Vizuálně to vyleštila kamera Christophe Beaucarna. Chvílemi to svým prázdným portrétem sexuálního přání vyvolávalo nechtěný smích. Místo smysluplného zkoumání duševní choroby film zkoumá náklonnost svých postav pro klikatící se romantické melodrama. Dialogy jsou afektované a uplakané. Shlédl jsem na promítání v jednom pražském klubu. (18.02.2020)

Film o nenaplněné lásce? Ani bych neřekla. Většinu života se hrdinka tvrdošíjně a poněkud sobecky honí za bludy, sny, chimérou, pudy a hlavně za muži, kteří si její lásku nezaslouží, žije nereálnou či spíše nerealizovatelnou vášní,zatímco manžela si neváží a nechtěně mu ubližuje. To vše proto aby nakonec zjistila: kde je pravá hodnota a o čem je skutečný vztah. Spolehnout se na partnera a mít si ho pro co vážit, najít druha, který má pochopení pro nedostatky protějšku, zbytečně nevyčítá a toleruje něčí mimózní úlety, to se každému člověku nepovede. Nechte se překvapit: zda alespoň na konci filmu hrdinka docení manželovi hodnoty a začne se na něho jinak dívat, zda se konečně začne zajímat o toho, kdo o ni tak dlouho a rozumně pečoval a zda se v ní objeví hlubší cit, nezaložený primárně na sexuální přitažlivosti.- "Proč si mi nic neřekl?", řekne při procitnutí z bludů, které jí chránily, těšily a bohužel pak i ubližovaly zároveň. "Chtěl jsem, aby si zůstala živá." (Pacientka měla sebevražedné sklony a byla citově hodně křehká). (08.12.2016)