Kabinet voskových figur

Velmi zábavný povídkový film v expresionistických kulisách. První příběh chlípného kalify Harúna al-Rašída (no, chlípného - kdo by nechtěl mít 365 žen na rok, protože nenávidí stereotyp?) je rozpustilou vyprávěnkou hodnou zábavné divadelní hry. Bodově mi ji ovšem sráží velmi ošklivá pekařova žena, údajně "nejkrásnější žena Bagdádu", a přepálená stopáž - příběh zabírá více než polovinu filmu, a to na úkor temnějších povídek. Musím proto dát jen tři (a půl) hvězdy. Příběh druhý - o šíleném carovi Ivanu Hroznému - je už řádně temný a září v něm Conrad Veidt, který po somnabulovi Cesarovi vystřihl další skvělé "monstrum", tentokrát ukrutného cara. Hrůzná hostina, kdy Ivan diriguje zábavu, zatímco nevěstin otec leží opodál s šípem v břiše, stojí za to. Proč ale potom nemohl fiknout nevěstu, když chtěl? Proč se to v těchto starších filmech padouchům nikdy nepodaří? To mě mrzí a ubírám jinak skvělému příběhu půlhvězdu. Třetí povídka je nejkratší (cca pět minut), nejpropojenější s vypravěčem, který v ní sám vystupuje, a nejefektnější, co se expresionistických postupů týká. Skvělý zážitek kterému lze vytknout zbytečně krátkou délku a s tím související malou využitelnost jinak skvělého Wernera Krausse alias Jacka rozparovače (nebo Spring-heeled Jacka? Zdaleka nejde o tutéž osobu, verze filmu, kterou jsem viděl, si s tím však starosti nedělá. Kdo by měl jasno, nechť se mi ozve). Čili taky čtyři a půl. Následně stačí aritmetický součet a je jasné, že toto příjemné překvapení si silné čtyři hvězdy beze zbytku zaslouží. (10.02.2013)

Nevím, mám z toho takové smíšené pocity. Filmy němé éry jdou u mne málokdy pod pě hvězdiček vůbec, ale u tohoto jsem chtěl dát i tři, protože ten první příběh, respektive část byla opravdu blbá. Až na kostýmy a herce, to je v celém filmu vynikající. Naštěstí to zachraňuje druhá polovina. Pro fandy němého filmu samozřejmě povinnost, pro ty co do těchto vod zabrousí sem tam bych doporučil raději něco jiného.. (06.11.2010)

Povídkový film nabízející tři obsahem i zpracováním zcela odlišné příběhy. Příběh Haruna al Raschida, který se zamiluje do pekařky je zábavnou fantazií, která zaujme zvláštně tvarovanými kulisami, ponurý příběh Ivana Hrozného je děsivý především díky skvělé postavě šíleného vládce, poslední, nejkratší příběh nabízí zajímavé využítí vícenásobné expozice. Klasika i když už dnes zdaleka nemá takovou sílu jako třeba Caligari nebo Nosferatu. (27.03.2011)

Třípovídková přehlídka kulis a kostýmů, která se ani trochu nepřibližuje velkým expresionistickým filmům své doby, přičemž zaostává především v atmosféře, kterou Kabinet voskových figurín prakticky nemá. Celkem nedávno jsem viděl o dva roky staršího Dr. Mabuse od Fritze Langa, který je i technicky mnohem, mnohem dál. Doporučím pozorně sledovat poslední tři záběry, ty jsou moc fajn. :-) (05.06.2013)

Asi nejslabší verze voskových figurín. Vím že to je hodně staré ale i tak film mě moc nezaujal a přišel mi celkem dost utahaný i na tu hodinu. Nicméně film má výborné filtry které dodávají filmu šťávu, a některé scény jsou nezapomenutelné. Ale bohužel je to málo k nadprůměrnému hodnocení, takhle dávám jen 3*. A na tuhle verzi asi rychle zapomenu a neustále budu mít v srdci verzi s Pricem, která je zatím nejlepší. (23.11.2013)