Ártún

Přesně to, co od islandského filmu čekám, syrově naturalistické a zároveň existenční. A přitom nejde o žádnou složitou věc. Aspoň mimo Island. (17.05.2017)

Sakra to má jeden radost, když si může zavzpomínat na divoké klučičí mládí plné cigaret, piv, hloupé punkové hudby, čír vytvořených nedopitým pivem a hlavně těch příběhů o holkách, pikantních pouze z pohledu mlaďáka, velmi odvážných, velmi lechtivých a hlavně velmi vylhaných. Jenže na tý nervozitě a snaze bylo taky dost, nemusí se všechno hned dotahovat do konce, že? Ta lehkost, který přijde s věkem minimálně tady v Praze, je nakonec menší zážitek než selhání na islandském venkově a nebo tom českém. (19.01.2015)

A jako Anarchie. Některý, jako třeba Daniel, nepřejde to áčko všude škrábat ani ve 23 letech. Ártún šmíruje holky, je v pubertě, s klukama poslouchají punk, serou rodiče a rozhodnou se vyjet si do Rejkjavíku, kde si chcou trochu zašpásovat, což má být líbačka s holkou, až jsem si vzpomněl, že v Íslandu se s tím nepářou a (holt jako ve všech severských zemích, jsou liberálnější, vzdělanější) a nemají do čeho píchnout a tak se před Ártúnem objeví možnost něčeho lepšího, co ale vyústí v podivnou zkušenost, kdy je toho na mladého člověka možná moc, na člověka, co pouze nechce klesnout v očích svých kámošů. Jako, je to fajn, odsýpá to, sic já jsem u toho cvičil, abych svoje tělo, řečeno slovy filozofa, "tu svini zamrdanou, zničil, protože furt hraje proti mě", v Ártúnově situaci bych neměl problém (ale teď, po bitvě, se zkušenostmi, je každej generál), bohužel nejsem v jeho situaci, a tohle je takový něco, s čím se identifikujete, pokud jste hodně nostalgičtí po létech své puberty. Ta moje za tolik nestála, vlastně stála úplně za hovno (což ji příliš neodlišuje od zbytku mého života), i když jsem si svým punkovým obdobím taky prošel. (02.01.2024)

Na Islandu mají dospívající kluci stejné problémy jako kdekoliv jinde. Chtěli by Sex, Drugs, Rock’n’Roll, ale zmůžou se jen na šmírování, kradené cigára a (zpola)vyholené hlavy. Punk je jinde, ale bitchez z Reykjavíku jim mají dát, po čem touží. Kouzlo není ani tak v rozuzlení, jako v ironickém úšklebku, který vás provází celý film. Protože podobně trapní jsme byli všichni. (25.01.2015)