Izba

Upřímně jsem myslela, že tenhle film vzdám, prvních 20 minut bylo tak neuvěřitelně depresivních, že jsem to prostě vypnula. Když jsem pak po čase pokračovala od stejného místa, tak jsem zjistila, že jsem to vlastně vypnula těsně předtím, než se něco začalo dít. Přišlo mi zvláštní, že když to dítě pořád tak chránila, tak se ho najednou rozhodla použít pro útěk a poslat ho ven bez toho, aniž by měla nějakou záruku, že to dobře dopadne. A kdyby to nebyl film, tak by to dobře nedopadlo. To dítě se vymotalo z koberce, postavilo se na korbu auta a překvapeně koukalo kolem sebe. A ten chlápek sedící v autě si toho nevšimnul? No. Ten útěk/záchrana mi přišla hodně zvláštní a přitažená za vlasy. Byl to až přílišný součet náhod. Ale až na tohle to byl dobrý film, zvláštní, dojemný a silný. Jeden z nejlepších nominovaných letos. A herecké výkony, jak Brie Larson, tak Jacoba Tremblaye jsou letos bezkonkurenční. 4* (02.02.2016)

Rozmotání koberce na korbě pick-upu představuje předěl mezi dvěma filmy. Ten první je stísňující, v práci s prostorem nápaditý, obsahující solidní thrillerové prvky. Ukazuje, že svět fantazií a život v iluzi můžou potlačit bolestnou realitu a že nepoznané nemůže scházet. Ve druhém přijdou na řadu obtíže spojené se sociální integrací a režisér se nám ohleděnými prostředky snaží naléhavě sdělit něco, co všichni v souvislosti s prvním filmem už dávno ví. Že žít může být stejně obtížné jako přežít.. Bye-bye room.. (01.11.2016)

Případy Fritzlů, Wolfgangů Priklopilů a jim podobných mě nehorázně děsí, ale zároveň fascinují svou zrůdností, že je něco podobného vůbec možné (a velmi pravděpodobně častější, než si uvědomujeme). Tento film mne tedy logicky ihned zaujal. Líbilo se mi vykreslení vnímání omezeného světa Pokoje dítětem i následné vyrovnávání se s realitou, kdy dítě změnu prostředí paradoxně snášelo lépe, než matka. Scéna útěku mi vehnala slzy do očí. Opravdu to na mne zapůsobilo. Myslím si ale, že pětileté dítě by si bohužel takto poradit nedokázalo. Chlapeček z filmu působil rozumně, říkáte si. Nojo ale jemu bylo v době natáčení osm. Každopádně jsem asi neviděl film, který by silněji zobrazil pouto matky a dítěte. 9/10. (01.01.2016)

Někdo z toho možná cítí Hollywood, já z toho cítím poctivé nezávislé drama, kterému většina těch hollywoodských umělohmotin nesahá ani po kotníky. Silné, skvěle odehrané, v jeden moment šíleně napínavé a hlavně znepokojivé. Dětská naivita ještě umocněná o milosrdné překrucování reality je fantastická, stejně tak Jacob Tremblay - nevzpomínám si, kdy naposledy mě takhle zasáhl dětský výkon. 4,5* a wow (nebo spíš brr?) k tomu. (08.12.2015)

Tak tohle bylo jedno velké překvapení. Room je nesmírně silný psychologický film, který semnou docela zamával, ve kterém je dle mě nejlépe vyobrazen vztah matka-dítě, co jsem kdy na plátně viděla. Brie Larson a Jacob Tremblay zde předvádí neskutečné výkony které se jen tak nevidí, obzvlášt na 9ti leté dítě. Na filmu mě především zaujala dětská perspektiva příběhu, která přidává na okouzlující poetice v jinak velmi tíživé a deprimující atmosféře. Celkový dojem umocňuje působivá hudba Stephena Rennickse která se postupem času stane mou velice oblíbenou. Jeden z nejsilnějších filmů posledních let. (13.01.2016)