Izba

When I was small, I only knew small things. But now I'm five, I know everything! O dvou hlavních postavách a o dvou velkých zvratech. Přesto (nebo díky dostatečnému prostoru právě proto) o všem, co je v životě důležité. Pro někoho bude Room plný patosu, pro jiného zase přestřelenou depresí. Pro ty obzvlášť empatické jde ale o dokonale vyváženou podívanou, která dojímá i mrazí za hranici vlastních možností. (29.01.2016)

Velice silný film. Jak se však Room snaží tak moc nebýt thrillerem, tak spoustu potenciálně zajímavých a strhujících momentů předkládá až zbytečně nekonfliktním a povrchním způsobem. Asi jsem už filmy zblblý, ale přes veškerou snahu o realističnost mi vše přišlo až příliš nerealisticky idylické a zjednodušené. Samozřejmě chápu fakt, že je to z pohledu malého kluka, ale ve filmu se ty scény skutečně odehrají, takže u filmu není ta omluva, která může být přítomna v knize, a sice, že si kluk situace idealizuje. Přišla mi to škoda, přesto je to vlastně jen drobná výtka, neboť celý film je nabitý emocemi, první půlka má i slušné napětí, snímek má i, pokud si o něm nic nezjistíte, celkem netypickou a nečekanou dějovou stavbu a velice slušné herecké výkony. Velice mě potěšil ten fakt, jak se kameře v první půlce podařilo navodit dojem daleko většího prostoru, než pokoj ve skutečnosti obsahuje, abychom v půlce druhé byli konfrontováni s jeho skutečnou velikostí, což krásně odpovídalo i aktuálnímu posunu klukovy mysli. Výborný zážitek, přesto si myslím, že se ze snímku dalo vytlačit ještě trochu víc a nebylo by to ani příliš složité. (25.01.2016)

Dlouho jsem zhlédnutí odkládal, protože jsem si myslel, že film nebude vyloženě mým šálkem kávy. Ach, jak šeredně jsem se mýlil. Takže pokud i ty, milý čtenáři, jsi krásný a inteligentní mladý muž, nedopusť se stejné chyby. Přiznám se, že v několika úvodních minutách jsem se lehoulince nudil. Sledovat jednu místnost a v podstatě dvě holky nebylo nic moc. Spoiler → Jakmile se však Jacob Tremblay vykutálel z koberce, tak se přešlo do zcela odlišné části o pokusech o začlenění se do běžného života, která mě neskutečně bavila. Jinak, ta útěková scénka byla podána tak citlivě, že mi málem ukápla nějaká ta slzička. Celé to prostě bylo podané tak uvěřitelným dojmem, s minimem logických minel, že se mi hravě podařilo vplout do děje. Samozřejmě nechyběla i nějaká ta americká medializace, což si troufám považovat za snad jedinou nadbytečnou část. Naštěstí, poměrně krátkou část. Nejsem fanouškem dětských herců, ale Jacob si všechny dospěláky neskutečným způsobem namazal a velmi vydatně napomohl Brie Larson k zisku nějakých těch ocenění. Můžeme hromadně doufat, že nepropadne kouzlu kouzelných látek a ještě ho v něčem pořádném uvidíme. Velice kvalitní 4 *. (29.03.2016)

„JAKO MÁMA JSEM K NIČEMU“…“ALE JSI MÁMA?“…“ANO JSEM.…“ /// Co by bylo, kdyby Natascha nezdrhla. Nebo najdete podobnost s Elisabeth Fritzlovou? V podstatě je to jedno, protože po úvodní fázi „ROOM“, přichází dobrý drama s přehlídkou možných syndromů, fóbií i komplexů. Aby to byla ještě větší síla, chybí zřejmě jen víc osobních prožitků…(inu což, zahradu mám, zbouchám nějakej domek…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Soused má na zahradě (zahradní?) domek. 2.) Zmizela mi dcera. Často přemejšlím, jak se asi má... 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.05.2016)

Tak tohle bylo jedno velké překvapení. Room je nesmírně silný psychologický film, který semnou docela zamával, ve kterém je dle mě nejlépe vyobrazen vztah matka-dítě, co jsem kdy na plátně viděla. Brie Larson a Jacob Tremblay zde předvádí neskutečné výkony které se jen tak nevidí, obzvlášt na 9ti leté dítě. Na filmu mě především zaujala dětská perspektiva příběhu, která přidává na okouzlující poetice v jinak velmi tíživé a deprimující atmosféře. Celkový dojem umocňuje působivá hudba Stephena Rennickse která se postupem času stane mou velice oblíbenou. Jeden z nejsilnějších filmů posledních let. (13.01.2016)