Dellamorte Dellamore

Nadčasový snímek přesně pro ty, kdo chtějí dlouze polemizovat o otázkách života a smrti. Jeho diváci dostanou navíc nezvykle poetický horor s úžasnou vizuální stránkou, úderným cynickým humorem a přes svou morbiditu i romantickou duší. Stručně řečeno, DD je jedním z nejvýraznějších euro-fláků 90. let. (21.08.2011)

Film se rozjíždí jako regurelní hororově komediální akčňák o kosení zombie,ovšem po 14 minutách začína míchat žánry jako na běžícím páse....drama,horor,komedie,mysteriózní,psychadelický,romantický,soft porno.... :-D Prazvláštní mix,o kterém si prakticky můžete myslet cokoliv,jelikož příčiny nemají následky a následky nemají příčiny :-) Rupert Everett podává,troufám si říct životní výkon,hláškuje o sto šest a černý humor jeho povaze není cizí :-) Do toho si přidejte luxusní béčkovou atmosféru ´´80tých´´ let a přenádhernou Annu Falchi a máte téměř dokonalý psycho film,který když skončí...tak záleží jen na vás,co si pod ním představíte a jak si ho vysvětlíte :-) První promítání na našem bratrském festivalu ´´Otrlého Diváka´´ a vskutku...nemohli jsme začít lépe :-D 85%. (23.07.2011)

Vizualně strhující záležitost. Zdaleka nejlepší Soavihoi film vůbec. Těžko se to definuje jako žánr. Dlouho film působí jako výborná černá komedie, pak romance a nakonec se dočkáme i hlubších myšlenek. Jeden z nejlepších zombie filmů všech dob. A to ani nepotřeboval hektolitry krve a množství nechutností. Opravdu světlá vyjímka v tom italském zatuchlém a hnilobou nasáklem hororovém rybníčku. (29.05.2006)

Černočerná hřbitovní romance s příjemně nevlezlým humorem. Film se honosí kouzelnou atmosférou a hlavní dvojkou - cynickým hrobařem a jeho věrným zaostalým pomocníkem. Nechybí ani spousta nemrtvých, ale rozhodně nečekejte typický zombie horor. Film od poloviny nabírá spád a ke konci se stává mnohem těžším, než bych čekal. Nic podobného jsem neviděl. (16.04.2006)

„V určitém momentu života zjistíte, že znáte víc mrtvých než živých lidi.“ Svérázná hororová komedie o správci italského hřbitova má v sobě vedle slušné atmosféry a neskonalé dávky černého humoru i zajímavý myšlenkový rámec o nemožnosti úniku z onoho prokletého světa... No joo, jenže mě tahle kombinace hororu a komedie prostě sedne jenom velmi málokdy (sedla mi zatím asi dvakrát: v La Grande Frousse, kde je ten „horor“ utlumen, spíše jako součást atmosféry a mysteriózní zápletky, a pak ještě v Spalovači mrtvol, kde je postupně zase výrazně tlumena ta komedie) a ač nemohu popřít, že i zde jsem občas nacházel zalíbení a bavil se, některé scény, kde se mísilo hororové šílenství s divokým nekorektním humorem, byly zase na mě až moc šílené a divoké. Plus k tomu některé motivy (sex se zombie, kanibalismus nebo osudová injekce) natolik úchylné, až jsem občas nadobýval z Dellamorte Dellamore spíše dojem frašky. Hlavní hrdina mi spočátku připadal sympatický a dokud onen černý humor probíhal v souvislosti s jeho morbidním povoláním („Odstraňování mrtvých je veřejná služba!“ :)) nebo čelení úřadně nepřipustitelným případům oživlých mrtvol, bavil jsem se dobře. Ale když to pan Dellamorte začal se svým chováním později přehánět a bez mrknutí oka postřílel celý lékařský personál plný nevinných prospěšných lidí, nepřipadalo mi to sympatické a už vůbec ne vtipné či zábavné. Samotný konec s opravdovým koncem světa se mi sice líbil, vrátil filmu v mých očích důstojnost a jako celek to určitě nebylo k zahození, ale zase nekonal se pro mě ani film, na který bych v budoucnu obzvlášť vzpomínal a jaký bych chtěl vidět znovu. [60%] (21.09.2021)