Dellamorte Dellamore

Dellamorte Dellamore je o triedu vyššie než podobné horory miešajúce komédiu a zombie film. (Braindead, EvilDead) Prečo? Lebo na rozdieľ od nich ide oveľa viacej do hĺbky, až sa stáva pomaly umeleckým filmom. Viem, že väčšina ľudí si bude všímať iba celkom podarené, vtipné scénky napr. s hlavou mŕtveho dievčata v televízore, ale film ponúka oveľa viacej, než si priemerný hororový divák uvedomuje.... Akýsi vnútorný mikrokosmos oboch hlavných postáv, pre ktorých je ich cintorín a blízke mestečko celým svetom nie je samoúčelný... Na konci sa už chcú obe postavy dostať preč, ale ako keby boli uzatvorené v nejakej snehovej guli, s ktorej niet úniku... Film je plný skrytých symbolov, nežnej poetiky, skvelej kamery, prepracovaných rekvizít, a stáva sa tak jasne najlepším Soaviho hororom, ktorý si musíte pozrieť aj dvakrát po sebe aby ste ho plne pochopili...A toto sa stáva len u tých najlepších filmov.... (09.03.2010)

Byť správcom cintorína kde sa mŕtvy, po siedmich dňoch a niekedy aj skôr, preberajú k životu je práca na plný úväzok a to hlavne keď dôjde k zrúteniu autobusu z útesu plného študentov. Krásne prostredie cintorína ktoré naberá tú správnu atmosféru s derúcimi sa mŕtvymi do noci ktorých treba likvidovať guľkou do hlavy, rýľom alebo krucifixom, správcove trefné cinické monológy („To je zas deň.“ vonku krásne slnečne), skvelí Rupert Everett a jeho osudová milenka s ktorou si to rozdáva na hrobe jej mŕtveho manžela („My sme pred sebou nemali žiadne tajnosti.“), inak krásna fínska modelka, to všetko pod taktovkou kúzelníka s atmosférou a prácou s kamerou Michela Soaviho v patrične uletenom duchu. (24.02.2008)

Nebudu tu házet machra. Film jsem plně pochopil, až po přečtení kometnáře "Shadwella", přičemž jsem mohl konečně vstřebat všechny ty narážky a kvality filmu. Jenže to je jaksi primární chyba tohodle snímku, že je až příliš uzavřený do sebe, rozkouskován na mozaiky představ a pocitů. Rozhodně bych do popisu filmu přidal charakteristiku "psychologický"....70% (08.12.2009)

"Nemůžeme, já jsem naživu a ty jsi mrtvá." - "Já nemám předsudky, můj milý." Divým se upřímně, že snímek má zde tak kladné hodnocení, jelikož i když je to označováno jako "gotický horor", tak do mainstreamového vyznění to má daleko (narozdíl od Vrány z téhož roku) a Dellamorte Dellamore je spíše pro užší a specifičtější publikum. Snímek přímo kypří mrtvolným, suchým humorem, jaký by člověk přesně čekal od někoho, kdo pracuje na hřbitově. Díky tomu také není humor jakkoli vyzdvihován nad ostatní dialogy a jakoby zapadává, což právě do snímku tohoto typu skvěle pasuje. Na Ruperta Everetta není velký problém si zvyknout a s jeho pomocníkem tvoří skvělou cynickou dvojku. Až surreální pojetí snímku dodává v místech až pocit jakési ironické básně o životu a smrti, nicméně u scének ála Ghost rider se musel pobavit myslím každý a když pak přijde ještě scéna se Smrtkou. :)) Moc milý snímek, ale ne pro každého a hlavně, chce na něj míti náladu, jinak nemusí až tak zaujmout. "Co děláš v televizi?" - "Rozkládám se, tati." (21.07.2013)

Dellamorte Dellamore je jedním z těch hororů, co si dokázal za ty roky, co spatřil světlo světa, okolo sebe vypěstovat onu auru kultu, ani nevím proč jsem s jeho projekcí tak dlouho váhal. Teď jsem na něj teda konečně koukl a... přišlo menší zklamání, mno. Velký plus ale určitě za to, jakým stylem se tu přistoupilo k zombie filmu (i když tohle nakonec zase až tak zombie film vlastně není, přestože je to tu zombík za každým druhým náhrobním kamenem :-), taktéž plus za prostředí (ten hřbitov byl fajný) a taky za jakous takous poetiku- dekadentní, zvrácenou a tak. (15.12.2014)