Dellamorte Dellamore

DD funguje skôr v jednotlivých sekvenciách, ako v celku. Zjednodušene povedané. Trochu obšírnejšie povedané, DD je v každej sekvencii takmer geniálny, ako po vizuálnej stránke, tak po dialógovej a niekedy aj filozofickej. Lenže keď sa to celé pospája, pôsobí to na mňa ako scény z viacerých filmov, ktoré sú občas atmosféricky úplne odlišné. Pokope to drží iba Rupert Everett, pre ktorého je to podľa mňa jeho životná úloha. Záver a pointa mohla byť všelijaká, Soavi sa vydal ťažko filozofickým a ťažko vysvetliteľným smerom. Možno tým stratil v poslednej tretine polovicu divákov, ktorí boli spočiatku nadšení. Ja ešte nie som rozhodnutý. Rozhodne mám ale rád filmy, kde je veľa tém na premýšľanie. Láska, smrť, násilie, samota, moc, peniaze. Všetko v jednej veľkej skrumáži. 70%. (29.08.2013)

Dellamorte Dellamore je jedním z těch hororů, co si dokázal za ty roky, co spatřil světlo světa, okolo sebe vypěstovat onu auru kultu, ani nevím proč jsem s jeho projekcí tak dlouho váhal. Teď jsem na něj teda konečně koukl a... přišlo menší zklamání, mno. Velký plus ale určitě za to, jakým stylem se tu přistoupilo k zombie filmu (i když tohle nakonec zase až tak zombie film vlastně není, přestože je to tu zombík za každým druhým náhrobním kamenem :-), taktéž plus za prostředí (ten hřbitov byl fajný) a taky za jakous takous poetiku- dekadentní, zvrácenou a tak. (15.12.2014)

Taková zvláštní přezombíkovaná komedie, napůl podle mého gusta a napůl bohužel ne. Každopádně jakous takous originalitou to oplývá, navíc se většina scén odehrává na překrásném hřbitově, no neberte to! Hlavního hrdinu hrobníka a zombie bijce v jedné osobě docela suverénně odehrál Rupert Everett, hlavní šťabajznu a jeho věčnou lásku odmávala svýma řasama do dáli Anna Falchi. V celku to není špatný propletenec žánrů, ale na šílenost to není dost šílené a na horor dost hororové, uvízlo to někde v půli, proto dávám 3*. (16.12.2014)

Byť správcom cintorína kde sa mŕtvy, po siedmich dňoch a niekedy aj skôr, preberajú k životu je práca na plný úväzok a to hlavne keď dôjde k zrúteniu autobusu z útesu plného študentov. Krásne prostredie cintorína ktoré naberá tú správnu atmosféru s derúcimi sa mŕtvymi do noci ktorých treba likvidovať guľkou do hlavy, rýľom alebo krucifixom, správcove trefné cinické monológy („To je zas deň.“ vonku krásne slnečne), skvelí Rupert Everett a jeho osudová milenka s ktorou si to rozdáva na hrobe jej mŕtveho manžela („My sme pred sebou nemali žiadne tajnosti.“), inak krásna fínska modelka, to všetko pod taktovkou kúzelníka s atmosférou a prácou s kamerou Michela Soaviho v patrične uletenom duchu. (24.02.2008)

Hodně zvláštní film. Na první pohled působí jako cool akční horor, ale to moc není, na to je příliš zadumaný. V podstatě všechny postavy ve filmu se chovají naprosto absurdně. Hlavní hrdina je občas citlivý romantik, občas zabijácký sociopat, místní policejní komisař je směšně neschopný a ženské postavy ze sebe vzrušeně vyrážejí naprosté nesmysly. Vlastně mentálně postižený Gnaghi se tu chová nejnormálněji. Ne že bych od filmu, kde se střílí zombíci na hřbitově po desítkách, čekal nějakou velkou realističnost, ale film připomíná tu nejbláznivější komedii například i tím, že ani fyzikální zákony tu moc neplatí - hroby pod náporem mrtvol "vybuchují", useknutá oživlá hlava skáče... Všechny tyhle blázniviny jsou ale režisérem Michelem Soavim natočené jako filozofický horor s nějakou tou romantikou a erotikou. Výsledný mix má pak působivou atmosféru, ale tahle jízda je na můj vkus příliš ujetá a zmatečná. (6/10) (27.04.2020)