Dellamorte Dellamore

Michele Soavi získal asistentské ostruhy na Demons Lamberta Bavy a v Dellamorte Dellamore (aka Cemetery Man) už naplno projevil svůj vlastní talent. ____ Ten se projevuje romantickou poetičností, cynickým vtipem i kinematickou virtuozitou. Ruppert Everett, hrající správce hřbitova, jemuž probouzející se mrtvoly narušují milostný život, vypadá jako prokletý básník a jeho příběh je jakousi zombie verzí orfeovského mýtu, o lásce, která překonává smrt. Zamilovaný nebožtík, jak by se dal titul přeložit, je (v kontextu žánru zcela výjimečně) krásný, velmi brutální a vtipný film (což je pro žánr typické). Ostatní Soaviho dílka jsou vedle Dellamorte Dellamore sotva poloviční. ________ Podmanivé jízdy kamery, smysl pro expresivní úhly, detaily a vizuální pointy, to všechno umí Soavi zúročit tím nejlepším možným způsobem. (Např. hned v úvodu hlavní hrdina vychází ze sprchy a někdo klepe na dveře. Otevře je, venku stojí bledý muž s knírkem. Pohledem mu sklouzne na ruku s nehty od čerstvé hlíny, detail na ucho, po němž leze mravenec, střih - napřažená pistole. Suše a beze slova mu vystřelí mozek z hlavy a jde zvednout zvonící telefon. V pozadí dveří je přes uvolněný výhled padlého těla vidět světélkující hřbitov.)__________Jde o snad jediný zombie horor, který tak pečlivě dbá na obrazovou kulturu. Možná je to proto, že jeho styl (světlo a studiové dekorace) odkazuje k filmům, předcházejícím divoká, nezávislá a drogově odvázaná 60. léta, a shlíží se spíš v tradici nejslavnějšího období Universalu a RKO (tj. 30. a 40. letech). Zároveň si z této tradice trošku utahuje a navíc má dost dynamiky, aby se vyrovnal zběsilým splatterům jako Evil Dead a Braindead. A úplně navrch k tomu má ještě v hlavní ženské roli italskou Pamelu Anderson, Annu Falchi, dokonale ikonickou, s uzlem vlasů a la Hitchcockovo Vertigo, který si v erotické scéně na náhrobku svého otce rozpustí a odhalí se před námi v plné nahotě.____________________________ Časoprostor tohoto upřímně kašírovaného snímku připomíná mikrokosmos těžítka, v němž sněží umělé vločky, což je obraz, jímž vyprávění začíná i končí; obraz, který je i emblémem stylu Soaviho vyjadřování. Nikdy bych neřekl, že zombie film může být i přes záplavy krve tak něžný. (01.02.2009)

Ufffff, tak tohle je fakt úlet. Skvělá kamera, úchvatné in/exteriéry (hřbitov je snově pohádkovej), perlivé dialogy ("Nedělejte to, vždyť mě jenom jí. Může si mě jíst jak se mu jen bude chtít!", "Mě nebudeš nic říkat, já jsem starosta! - prásk - "Ex" atd.), skvělý Rupert Everet a jeho pomocník a k tomu všemu trochu dost ujetý příběh u něhož stále při každé nové scéně přemýšlíte - to je jako fakt, nebo se mu to zdá???? Ač je tu zombíků možná víc než v kdejakém zombie masakru a Everet je tady eliminuje hlava nehlava vším, co je po ruce (pistole, kovový kříž, lopata, krumpáč), horor to není, na komedii je to zase místy až moc ujeté a občas přemýšlivé (intelektuální), takže mi z toho vychází hodně, hodně, hodně drsná černá dramatická komedie. (19.01.2009)

Přiznám se, že před zhlédnutím Dellamorte Dellamore, bych si ani v tom nejdivočejším snu nedokázal představit spojení zombie horor - Martin Heidegger. A ono nejenže existuje, ale je taktéž plně funkční. Na obzvlášťe vypečeném hřbitůvku v italském městečku Buffalora, exceluje Rupert Everett v roli hrobníka, sázejícího jednu marlowovskou hlášku za druhou stejně elegantně, jako (více či méně) mrtvé do hrobů. Černá komedie zhruba ve dvou třetinách přechází do mimořádně působivého existenciálního dramatu, kde jsou, mimo výše zmíněného Heideggera, často velmi svérázně parafrázováni a interpretováni myslitelé jako F. Kafka, K. Jaspers aj. Film v závěrečné půlhodině akcentuje, dle mého názoru, především zásady filosofie existence, nežli existenciální filosofie, domnívám se, že A. Camus a především J. P. Sartre, by ze závěrečné scény příliš radosti neměli. Otázkou pochopitelně je, zda by vůbec nějakou radost projevili. Inu, snad jen v případě, že by byli (pře)pohřbeni v Buffalora. A rozhodně nesmím zapomenout na jednu zásadní věc - výtečná hudba (Riccardo Biseo & Manuel De Sica). (03.10.2007)

Skvelé a vskutku originálne dielo. Jedna z najčiernejších komédií akú som mohol vidieť vsádza v prvej v polovici hlavne na obľúbených zombiekov, a tá druhá je surealistický mindfuck. Celé je to popretkávané technicky dokonalými zábermi, ktoré pôsobia na diváka priam magicky, hlavne kvôli neopozeraným uhlom pohľadu. Ako ďalšie ťažké plus vidím v krásnej symbolike motívov lásky a smrti, ktoré sa neustále miesia do seba spolu s otázkami o nejakom tom zmysle života, keď aj tak všetci skončíme pod zemou. A Rupert zahral undertakera bravúrne, proste drsnejšieho flegmoša, len tak skoro nenájdete. Silno zaslúžených 5*. (05.10.2011)

Dellamorte Dellamore je o triedu vyššie než podobné horory miešajúce komédiu a zombie film. (Braindead, EvilDead) Prečo? Lebo na rozdieľ od nich ide oveľa viacej do hĺbky, až sa stáva pomaly umeleckým filmom. Viem, že väčšina ľudí si bude všímať iba celkom podarené, vtipné scénky napr. s hlavou mŕtveho dievčata v televízore, ale film ponúka oveľa viacej, než si priemerný hororový divák uvedomuje.... Akýsi vnútorný mikrokosmos oboch hlavných postáv, pre ktorých je ich cintorín a blízke mestečko celým svetom nie je samoúčelný... Na konci sa už chcú obe postavy dostať preč, ale ako keby boli uzatvorené v nejakej snehovej guli, s ktorej niet úniku... Film je plný skrytých symbolov, nežnej poetiky, skvelej kamery, prepracovaných rekvizít, a stáva sa tak jasne najlepším Soaviho hororom, ktorý si musíte pozrieť aj dvakrát po sebe aby ste ho plne pochopili...A toto sa stáva len u tých najlepších filmov.... (09.03.2010)