Dellamorte Dellamore

Vizualně strhující záležitost. Zdaleka nejlepší Soavihoi film vůbec. Těžko se to definuje jako žánr. Dlouho film působí jako výborná černá komedie, pak romance a nakonec se dočkáme i hlubších myšlenek. Jeden z nejlepších zombie filmů všech dob. A to ani nepotřeboval hektolitry krve a množství nechutností. Opravdu světlá vyjímka v tom italském zatuchlém a hnilobou nasáklem hororovém rybníčku. (29.05.2006)

DD funguje skôr v jednotlivých sekvenciách, ako v celku. Zjednodušene povedané. Trochu obšírnejšie povedané, DD je v každej sekvencii takmer geniálny, ako po vizuálnej stránke, tak po dialógovej a niekedy aj filozofickej. Lenže keď sa to celé pospája, pôsobí to na mňa ako scény z viacerých filmov, ktoré sú občas atmosféricky úplne odlišné. Pokope to drží iba Rupert Everett, pre ktorého je to podľa mňa jeho životná úloha. Záver a pointa mohla byť všelijaká, Soavi sa vydal ťažko filozofickým a ťažko vysvetliteľným smerom. Možno tým stratil v poslednej tretine polovicu divákov, ktorí boli spočiatku nadšení. Ja ešte nie som rozhodnutý. Rozhodne mám ale rád filmy, kde je veľa tém na premýšľanie. Láska, smrť, násilie, samota, moc, peniaze. Všetko v jednej veľkej skrumáži. 70%. (29.08.2013)

Dellamorte Dellamore je o triedu vyššie než podobné horory miešajúce komédiu a zombie film. (Braindead, EvilDead) Prečo? Lebo na rozdieľ od nich ide oveľa viacej do hĺbky, až sa stáva pomaly umeleckým filmom. Viem, že väčšina ľudí si bude všímať iba celkom podarené, vtipné scénky napr. s hlavou mŕtveho dievčata v televízore, ale film ponúka oveľa viacej, než si priemerný hororový divák uvedomuje.... Akýsi vnútorný mikrokosmos oboch hlavných postáv, pre ktorých je ich cintorín a blízke mestečko celým svetom nie je samoúčelný... Na konci sa už chcú obe postavy dostať preč, ale ako keby boli uzatvorené v nejakej snehovej guli, s ktorej niet úniku... Film je plný skrytých symbolov, nežnej poetiky, skvelej kamery, prepracovaných rekvizít, a stáva sa tak jasne najlepším Soaviho hororom, ktorý si musíte pozrieť aj dvakrát po sebe aby ste ho plne pochopili...A toto sa stáva len u tých najlepších filmov.... (09.03.2010)

Mám-li na výběr mezi souložením se ženami mezi hroby a zabíjením mrtvých v obýváku, tak si s dovolením zvolím první možnost. Pokud však první možnost zároveň znamená ufiknutí mého ctihodného mužství, tak ani druhá varianta není zcela od věci. Je to zkrátka podivný film vyvolávající divné myšlenky, ale výkon Ruperta Everetta byl naprosto úžasný. Jeho přezíravá znuděnost při vraždění mrtvých i živých byla hodně nakažlivá a jelikož jsem to na inženýra rovněž nedotáhl, tak se půjdu poptat na hřbitov v Buffaloře, jestli tam nemají volné místo pro introvertního intelektuála vlastnícího zbrojní průkaz. (21.10.2013)

Michele Soavi získal asistentské ostruhy na Demons Lamberta Bavy a v Dellamorte Dellamore (aka Cemetery Man) už naplno projevil svůj vlastní talent. ____ Ten se projevuje romantickou poetičností, cynickým vtipem i kinematickou virtuozitou. Ruppert Everett, hrající správce hřbitova, jemuž probouzející se mrtvoly narušují milostný život, vypadá jako prokletý básník a jeho příběh je jakousi zombie verzí orfeovského mýtu, o lásce, která překonává smrt. Zamilovaný nebožtík, jak by se dal titul přeložit, je (v kontextu žánru zcela výjimečně) krásný, velmi brutální a vtipný film (což je pro žánr typické). Ostatní Soaviho dílka jsou vedle Dellamorte Dellamore sotva poloviční. ________ Podmanivé jízdy kamery, smysl pro expresivní úhly, detaily a vizuální pointy, to všechno umí Soavi zúročit tím nejlepším možným způsobem. (Např. hned v úvodu hlavní hrdina vychází ze sprchy a někdo klepe na dveře. Otevře je, venku stojí bledý muž s knírkem. Pohledem mu sklouzne na ruku s nehty od čerstvé hlíny, detail na ucho, po němž leze mravenec, střih - napřažená pistole. Suše a beze slova mu vystřelí mozek z hlavy a jde zvednout zvonící telefon. V pozadí dveří je přes uvolněný výhled padlého těla vidět světélkující hřbitov.)__________Jde o snad jediný zombie horor, který tak pečlivě dbá na obrazovou kulturu. Možná je to proto, že jeho styl (světlo a studiové dekorace) odkazuje k filmům, předcházejícím divoká, nezávislá a drogově odvázaná 60. léta, a shlíží se spíš v tradici nejslavnějšího období Universalu a RKO (tj. 30. a 40. letech). Zároveň si z této tradice trošku utahuje a navíc má dost dynamiky, aby se vyrovnal zběsilým splatterům jako Evil Dead a Braindead. A úplně navrch k tomu má ještě v hlavní ženské roli italskou Pamelu Anderson, Annu Falchi, dokonale ikonickou, s uzlem vlasů a la Hitchcockovo Vertigo, který si v erotické scéně na náhrobku svého otce rozpustí a odhalí se před námi v plné nahotě.____________________________ Časoprostor tohoto upřímně kašírovaného snímku připomíná mikrokosmos těžítka, v němž sněží umělé vločky, což je obraz, jímž vyprávění začíná i končí; obraz, který je i emblémem stylu Soaviho vyjadřování. Nikdy bych neřekl, že zombie film může být i přes záplavy krve tak něžný. (01.02.2009)