Špatný syn

Un mauvais fils je realistickou a do istej miery civilnou drámou s prepracovanými postavami, ktorá zobrazuje niekoľko scén zo života Bruna, abstinujúceho narkomana a bývalého dílera, odohrávajúcich sa po jeho prepustení z väzenia. Sautet drží emócie po celý čas pod povrchom a odkrýva ich v ten pravý okamih bez vyvolania pocitu prehnanej sentimentality, či prílišnej tragickosti. K narácií pristupuje triezvo, postavy nie sú idealizované, majú svoje slabosti. Je očakávateľné, že problémy, na ktoré Bruno naráža po prepustení z väzenia (vzťah s otcom, nezamestnanosť, či pocit odcudzenia a túžby po opätovnom včlenení sa do spoločnosti) budú pre neho zdrojom pokušenia a zámienkou k opätovnému užívaniu heroínu. Práve v týchto scénach sa ukazuje majstrovstvo Sautetovho scenára. Keď Bruno pokušeniu odoláva, je vykreslený ako racionálny bez akéhokoľvek akcentu na silu vôle či dojmu napraveného hriešnika, ktorý by pôsobil idealizovane. Na druhú stranu, keď pokušeniu podľahne, je zobrazený bez prílišného defetizmu a tragickosti. Je opäť racionálny, svoje konanie vie odôvodniť a uvedomuje si vlastné slabosti. Un mauvais fils je filmom, v ktorom sa nevyskytuje ani jedna zbytočná scéna. Všetky, aj tie bez dialógov, majú presne stanované svoje miesto v deji a približujú diváka k postavám. Finálnu scénu som vnímal ako veľmi optimistickú, vyjadrujúcu Brunovu túžbu po zmene, ako aj jeho odhodlanie už viac neutekať pred sebou samým. (23.06.2024)

Viem, ze Patrick Dewaere bol talentovany herec, sympatak a Ramzeszial sa zabil, tuna sa snazi postavit sa na vlastne nohy, ale ziskal tak akurat konflikt s otcom, lebo chce vediet neprijemne skutocnosti ......Na Sautetove filmy v 80. rokoch uz aj samotni Francuzi srali, jak pise oficialny zivotopis .....dalsia nechut Sauteta tocit filmy prisla so smrtou Romy Schneider /tusim 1982/ a dalsia rana prisla pre Sauteta - smrt Lina Venturu, pricom ani jeden tu nehral . 75 % (16.07.2019)

Nevyvedený syn Bruno (Patrick Dewaere) strávil kvůli obchodu s drogami pět let v americkém vězení a další rok odvykací kúrou, načež se vrátil ke svému otci do Paříže. Jen málo se dozví o okolnostech, za nichž přišla před dvěma lety o život jeho matka, a vztah s otcem eskaluje v otevřený střet... Patrick Dewaere dva roky před sebevraždou - a stále stejné extrovertní herectví. Film o navždy se opakujících Sautetových tématech - problémy lásky i obyčejných lidských setkání. (14.07.2005)

Claude Sautet to se mnou umí, tento snímek je tuším osmý, který jsem měla možnost vidět, a opět to dopadlo na výbornou.. Pomalé tempo vyprávění mi sedlo jako dětská prdelka na nočník a příběh komplikovaného vztahu syna s otcem mě vtáhnul hned od začátku, postaral se o to strhující Patrick Dewaere.. Hlavní postava rozhodně nemá na růžích ustláno a ta jeho snaha vrátit se do normálního života, postavit se na vlastní nohy, najít si práci mi byla nesmírně sympatická.. V mých očích Bruno nebyl špatný syn, jen v jistou chvíli selhal a uklouznul po šikmé ploše.. Každopádně se jedná o výborné francouzské drama, které stojí za to vidět, poděkování uživateli/kolegovi Willy Kufalt za doporučení.. (09.05.2022)

Claude Sautet se ve svých „dramatech ze života“ nesnaží cíleně dojímat, útočit na city, protkávat příběh laciným humorem ani čímkoliv šokovat. Jeho postavy žijí svým prostým životem, v jistém konfliktu se sebou nebo ve vztahu k jiným a v podání vždy pečlivě vybraných herců je nechává rozehrát kus velkého malého příběhu, kus silných pocitů obyčejných lidí ocitavších se na svých životních křižovatkách. Divák lačnivý po akci a strhujících zvratech bude zřejmě zklamán a unuděn. Naopak ti, co se ponoříme do nitra mladého muže čerstvě navrátilého z vězení, marně hledajícího opětovnou pevnou oporu v otci, jenž má v sobě rovněž nevyrovnané svědomí, prožíváme s hlavní postavou emocionálně vyčerpávějící hlubokou katarzi a ještě nám dlouho zůstane v paměti ten poslední záběr, přestože závěr zůstal značně otevřený. Patrick Dewaere by si zasluhoval klidně ocenění in memorian, tento film na jeho výkonu (spolu se scénářem) přímo stojí jako pevná skála a nikoliv marně jsou zde často dlouhé komorní scény čistě beze slova, kde Dewaere hraje a vyjádřuje pocity své postavy pouhými výrazy tváře a očima. Neméně skvěle mu sekunduje Yves Robert v roli nevyrovnaného otce. Filmové drama, na jaké se nezapomíná... 95% (29.12.2020)