9. duben

Od seveřanů jsem zvyklý na poctivou filmařinu, od které očekávám vždy to nejlepší. Navíc pokud se jedná o válečný příběh, natěšenost je o to větší. Dánové se vytasili s příběhem, který tak trochu připomíná situaci u nás před Mnichovem. Duben 1940, Němci zahajují invazi do Skandinávie a Dánsko je první na řadě. Sledujeme příběh jedné čety z 8. na 9. dubna a jejich ústupové boje až po kapitulaci. A to vše během jednoho dne. Blitzkrieg jako prase, na rozdíl od nás se ale Dánové pokusili. Naprosto dostačující stopáž, dobré herecké výkony a hlavně naprosto autentická technika včetně tanku a obrněného auta. Váhal jsem nad plným počtem, ale zatím si nechám rezervu. Dánsko znovu nezklamalo. (03.11.2015)

„NEBYLO TO ZBYTEČNÉ. ALE CENA JE PRO NĚKOHO PŘÍLIŠ VYSOKÁ…“ /// Je 8. dubna 1940 a Němčouři už stojej za Dánskejma vratama. Nezvanou návštěvu se Dánové rozhodnou přivítat s hrdostí. Jsme vrženi do situace – třeba jak to znáte s Českýho století. Tohle je totiž film o lidech, kteří nepříteli čelili z Dánský armády nejvíc. Cykločeta proti divizi – věrohodnost tomu věru nechybí. Počátek okupace Dánska je předveden tak, že za každým padlým i raněným vidíte především člověka. A nakonec, jelikož znám ten pocit, že se mnou někdo kurevsky vymrdal, těm klukům rozumím. Jeden by řekl, že si alespoň (na rozdíl od nás) nemají co vyčítat, ale v nesmyslnosti není síla… Malej, ale přesvědčivej snímek, prostej patosu a plnej zklamání, kterej slouží jako pocta těm, kteří tenkrát bojovali. Navíc baví Pilou Asbæk v jiný roli, než jako Euron Greyjoy. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, co a jak uvázat na kolo. Třeba kulomet... 2.) Chcu poradit Stropnickýmu s modernizací armády (jen kurva nevím, jestli byste to chlapi zvládli…). 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (06.04.2016)

9.duben by měl být pro Dány podobně traumatizující, jako pro nás Mnichov či pro Poláky 1.září 1939, ale i z filmu je jasné, že tomu tak nejspíš není. Vlastně sledujeme jen jednu četu naprosto nepřipravené dánské armády, která se zapojila do hraničního pošťuchování s wehrmachtem. Celkové ztráty Dánů činily 16 padlých a Němci přišli o jediného vojáka. Je tudíž jasné, že se jedná vyloženě o komorní válečný film s několika malými přestřelkami, který sází spíš na postavy, což se mu daří jen se střídavými úspěchy, protože za Pilou Asbaekem zeje docela velká díra, kterou se moc nedařilo vyplnit. Za jedno vidění film stojí, ale nic víc. 50% (02.09.2015)

Film je to výborný a není k tomu mnoho co dodat, ale komentář si přesto neodpustím, zejména po přečtení názorů výše, z nichž některé srovnávají situaci Dánska a Československa. Pro ty, kdo mají v dané tématice drobné mezery: onu možnost hrdinství nám neupřel prezident Beneš, ale alibistická, sobecká a zbabělá politika našich "spojenců" Francie a Velké Británie, která je před válkou nakonec stejně neuchránila. V roce 1939 jsme už dávno neměli nejen "příhraniční pevnostní systém", který byl už půl roku v rukou Německa, ale ani toho prezidenta Beneše, ten už nějaký čas pobýval v emigraci a jeho místo dávno zaujal prezident Hácha. A s naším bojem se to má tak: naše vláda přijala (neboť těžko mohla dělat cokoliv jiného) Hitlerův diktát a kapitulovala, podobně jako dánská vláda ve filmu - a stejně jako v Dánsku se i u nás špatně informované jednotky postavily na hrdinný a marný odpor - o nich mluví ve svém komentáři flanker.27. A světe div se - oni o tom ti Dánové netočí filmy NA ROZDÍL od nás, ale STEJNĚ jako my. O frídeckém incidentu vznikl už v roce 1956 Sequensův snímek "Neporažení", který stojí (i přes své pochopitelné dobové ideologické zabarvení) za shlédnutí zrovna tak, jako "9. April", třeba jen proto, aby bylo o nějaký ten zbytečně sebemrskačský komentář méně. (06.12.2015)

Chápu, co chtěli filmaři říct, ale je to vážně hodně nudné. Dlouhou dobu to vypadá jako rozhlasová hra, pak jízda na kolech, pak chůze po lesích... Když se objeví ve scéně malý kluk, a když pak nestíhá doběhnout, je vám jasné, že padne. Navíc mi přijde, že ti dánští velitelé nebyli nějak moc kovaní v taktice, když proti obrněnému nepříteli postaví pět chlápků s bicykly, jedním kulometem a s puškami. Ani ty postavy mne nebraly, i když se film snažil, abychom je jako diváci znali a cítili s nimi, ale sorry, k tomu mi nestačí fotka jedné holky, kterou si vojín chce brát, nebo že jedna postava potřebuje po ránu kafe. To já taky, a nic to o mé povaze nevypovídá. Celkový vzhled je ke všemu takový televizní, jako když si Kanaďané chtějí natočit levný horor v lesích a roztřepanou kameru vážně moc nemusím. (18.05.2020)