9. duben

Tak nějak mám pocit, že tu leckdo hodnotil onu samotnou kratinkou anabázi i její rozporuplné výsledky a nikoliv film. Já osobně si myslím, že byl natočen skvěle. Nepostrádal napětí ani první náznaky strachu z toho rachotu od shromažďujících se vojsk tam za hraniční čárou, kde se rozprostíralo Německo. Opravdu mi nešlo situaci nepřirovnávat k roku 1938 krátce po mobilizaci. Takhle totiž by nějak podobně asi začala válka u nás. Jistě, naše opevnění by si žádalo nasazení paravýsadků a Praha a další hlavní města by asi shořela po náletech luftwaffe, ale další boj ve vnitrozemí se mohl odehrávat přesně takto... Velitel jednotky ve filmu to řekl přesně: ,,Někdo musí být první''. Řekl to jako chlap a jako voják své země, které hrozí napadení. Každý z koloroty věděl, co to pro ně asi bude znamenat - být první. Bylo opravdu dechberoucí sledovat komunikaci veliteství s jednotlivými stanovišti na hranicích, odkud dalekohledy směřovaly tam kde se hromadila nejmocnější a nejvycvičenější armáda té doby. Tak jak ona stanoviště postupně umlkala, bylo jasné, že Němec nedělá jen provokativní manévry těsně kolem čáry... Ve filmu dojde k pár slušně zpracovaným bojům a já tento film úplně s klidným svědomím řadím do své sbírky válečných snímků. Jednak je to zase kousek historie týkající se brutální okupace Evropy a také bez ohledu na to, že se Dánsko vzdalo aniž by to ony jednotky věděly, splnili hrdě svůj úkol. Bránili svoji zemi proti hordám nepřátel statečně se vším co měli k dispozici. Navíc proti přesile jak technické tak početní. Film je jim tak velmi solidní poctou. * * * * (30.09.2015)

Menšia komorná dráma o jednom márnom boji a zbytočne stratených životoch. Bolo tragikomické pozerať sa, ako tí chudáci išli na bojisko (ak sa to tak dá nazvať) na bicykloch a so 40 nábojmi vo vrecku. No plní odhodlania, smutné a hlavne zbytočné. Opäť zaujal najmä Pilou Asbæk, ktorý film ťahá trochu hore. Lepší priemer. 65/100 (26.06.2020)

Jeden z nejrealističtějších válečných filmů, co jsem viděl. Tento příběh z pohledu malého národa, který je uvržen do beznadějného boje, nám může být blízký. Škoda, že po Tmavomodrém světě náš historický film stále spí. 9. duben je svým podáním skvělé osvěžení po rusko-americké sebechvalné pompě a francouzském šaškování. (19.07.2020)

Jsem rád za takový evropský válečný film prostý velkohubých řečí o obraně svobody a hrdinství. Krátký boj dánské armády je zobrazený jako akt zoufalství ve chvíli, kdy Dánové mají kola, pušky a sem tam nějaký kulomet proti odhodlanému německému parnímu válci s tanky, obrněnými vozy a letectvem. Přesto bojují někteří s minimem prostředků déle než jejich vláda, protože jim nikdo neřekl, že už byla vyhlášena kapitulace. Zajímavá je situace, kdy nakonec jednotka končí s odporem, ta chvíle, kdy si poručík uvědomí, že už prostě nemá další boj smysl a vzdává se. Hodně dobře je ta scéna zahraná a psychologicky zvládnutá. To je ve filmech zachycené velmi vzácně, přednost dostávají vítězství. Bojových scén je málo, ale právě pro svojí neokázalost a komornost působí mnohem přesvědčivěji a realističtěji než v mnohých drahých filmech. Mimochodem něco podobného se stalo u nás u Czajankových kasáren ve Frýdku-Místku, o tom by se dal natočit zhruba podobný film. (10.11.2015)

Poctivě odvyprávěné vojenské drama z druhé světové války, které je opět z trošku jiného pohledu. Pro změnu z pohledu dánského vojáka. Například zjistíte, že pěchota nebyla podpořena tankovou divizí, ale zase se naučila za půl minuty vyměnit duši na jízdním kole. To se pak člověk nemůže divit, že Němci Evropu na začátku války přeřízli Blitzkriegem tak snadno, jako tupý nůž půl hodiny ležící máslo na sluníčku. To se totiž doslova nabízelo. Tento film kromě tohoto zjištění také nabízí solidní porci dánské hrdosti, která se promítne i do závěrečné scény. Nic nového pod sluncem, ale dokazuje, že i evropská kinematografie dokáže natočit dobrý válečný film. (20.09.2016)