American Crime Story

První série je příjemným překvapením. Brilantně natočené soudní drama s rostoucím napětí od epizody k epizodě, které je schopné zastínit svým provedeném kde jaký film ze soudního prostředí. Výkony jsou na poměry televize oscarové, takže s tímhle kouskem bych rozhodně počítal na Emmy. A velmi rád jsem za to, že seriál si nevybírá stranu. Ano, Marcia vypadá jako pořádná mrcha, ale ani O.J. nepůsobí (alespoň na mě) jako svatoušek a divák sám neví celou dobu, zda to tedy udělal, nebo ne. A to se mi líbí. (27.05.2016)

To není napětí, co seriál ve mě budoval. To byla frustrace. Marně jsem čekal, že se stane něco, o čem jsem nebyl předem spraven. Divák vidí případ z obou stran a nekoná se žádné překvapení. Tento seriál vypadá hezky, herecky je zvládnutý, ale narace nefunguje. Divák vůbec nemusí přemýšlet. To mě hodně zklamalo. Mnohem lépe by to fungovalo, kdyby to bylo vyprávěné jen z jedné strany. Líbil se mi hodně vývoj postavy, kterou ztvárnil Schwimmer. Za emotivní konec čtvrtá hvězda. (10.08.2017)

Po S01E04 to vzdávám a nechápu, jak na něčem takovém mohl pracovat Ryan Murphy. Muzeum plastových figurín v čele s Travoltou a neskutečné protahování politické nudy a soudních kauz. Za mne horor větší než AHS. Než bych zjistila, zda to Cuba Gooding Jr. udělal, tak bych zešílela nudou. Měli z toho udělat raději dokument ve stylu Amandy Knox. (10.01.2018)

1. série: No na jednu stranu jde o velice dobře formulovaný kus. Hlavně v tom ohledu, že příběh o OJ Simpsonovi se vám jen tak nedostane. První dva díly na mne udělali obrovský dojem. Měli šťávu a příběh se kolem něčeho točil. Problémem asi bylo, že místo nějakého vyšetřování, které jsem tak nějak čekal to spíše připomínalo drama ze soudní síně jako Soudkyně Brambora. Celé to drama okolo soudu bylo tak zdlouhavé, že i ředitel Netflixu neměl koule to dokoukat. Seriál je hlavně dost zajímavě natočen. V tom ohledu, že vypadá jako kdybyste v oněch devadesátkách byli. Má to skoro až styl devádesátek co se kamery týče. Je smutné, že se příběh OJ spíše o hledání pravdy stočil do rasové otázky, ale co se dá dělat. Na jednu stranu seriál plně plní svůj účel. Ale dokážu si představit osm dílů a nebo deset, které mají sotva čtyřicet minut. Taky je trochu jiná věc, že i když seriál by měl být o tom, jak se OJ nakonec za mříže dostal, tak to je jen tak nakonec zmíněno, aby se neřeklo. No co. V celku úspěch na jednu stranu. V celku nuda na tu druhou. 2. série: Příběh se jako takový zaměřuje hlavně na vraha, jehož příběh má asi více co říci. Nemůžeme se tedy divit. Versace byl určitě velmi inspirující a geniální člověk, ale asi ne natolik, aby tento seriál mluvil primárně o něm. Je to až vzácně skvělé. Sledujete vraha, na kterého dejme tomu neutrální názor. Pak ho začnete nenávidět za to jak se chová, a pak s ním ve výsledku až i soucítíte. To je variace, kterou na vás vybafne další dobře zpracovaná sezóna seriálu, který má skvělý potenciál nám zpopularizovat a zjistit více o vraždách v Americe. Tato série taky dokázala odvyprávět příběh v podstatě od konce po začátek. A fungovalo to! Ta práce umí mít mouchy, ale jde o něco neopakovatelného a dokonalého. (08.03.2017)

OBSAHUJE SPOILERY! Ryan Murphy má v Hollywoodu pověst geniálního hyperaktivního dítěte, a to z dobrých a pochopitelných důvodů. Jeho seriály mnohdy začnou pořádným výbuchem a stylem, a pak to někde, někdy a najednou začne působit, jako by se Ryan u psaní seriálu začal snad nudit (obvykle proto, že začal psát další seriál). Stalo se mu to u Glee, děje se mu to u American Horror Story, a jeho vymazlený projekt Scream Queens se navíc nesetkal s nejvřelejším přijetím, ba ani pochopením ze strany diváků. Jsem proto dvojnásob rád a upřímně mu přeju, že tohle obří sousto, které si ukousnul s procesem OJe, zpracoval tak skvělým způsobem, a takřka neoddiskutovatelně tím potvrdil tu část o géniovi. V první sérii ACS stvořil desetihodinový televizní román, který elegantně nahlíží na celý proces od začátku do konce, na všechny jeho účastníky (včetně poroty), dělá to informativně, překvapivě civilně, a přitom neuhýbá tak daleko od vtipně skandálního pulpu (např. scény v podobě slávychtivých teen Kardashianek), který je Murphyho rukopisu tolik vlastní. Dokonale vykresluje charaktery obou stran, zobrazuje společenský přesah celého případu, rasovou problematiku, mediální šílenství, a přitom nechává všechny otazníky nezodpovězené, nenutí divákovi, jestli je OJ vinen či ne, nechává každého vyvodit si vlastní závěry (býval bych nevěřil, že si kdokoli může myslet, že OJ to neudělal, ale pak jsem se podíval na imdb a zjistil, že nemalá část diváků se domnívá, že tenhle seriál víceméně utrvzuje OJovu nevinu). Herecky (co do výkonů) i obsazením (co do vizáže) se pak ACS předvádí, jako už dlouho nic. Murphyho favoritka Sarah Paulson snad nikdy nehrála líp, a jestli za Marciu Clark nedostane Emmy i Glób, pak jsou všechny televizní ceny větší fraška, než OJův proces. Nikdo ale nijak nezaostává, takový David Schwimmer ze mě svým výkonem dokázal vymámit sympatie, které jsem k žádnému Kardashianovi nikdy nechoval. Soudce Ito či otec Rona Goldmana jsou pak zřejmě jednovaječná dvojčata svých předobrazů (viz google). Jedinou diskutabilní castingovou volbou je Cuba Gooding Jr., který se reálnému OJovi nijak nepodobá, a na tuhle roli se zkrátka typově nehodí, byť to zahrál výborně. The People v. OJ Simpson je jednou z největších televizních událostí posledních let, je strhující, zábavná, mnohdy bolestivá (1x06 jsem pomalu ronil slzy vzteku a rozhořčení, zrovna tak při verdiktu), ale především důležitá, protože podněcuje k diskuzi o závažných otázkách, a to se málokterému seriálu podaří. Murphy a jeho vlastní Dream Team zkrátka umí, a já upřímně doufám, že se během následujících sérii nenechají rozptýlit nějakým barevným odleskem na zdi. (07.04.2016)