Proti prírode

Proti přírodě aneb Svoboda je poznaná nutnost. Jsem relativně mladý otec, společensky neohrabaný a běhám po horách. Už při traileru jsem zaregistroval riziko, že by se mohlo jednat o film o mně. Částečně. Proklamovaná otevřenost hlavního hrdiny, prezentovaná vnitřním monologem, jehož prostřednictvím bilancuje a plánuje, jak celou svou partu kvočny a trpajzlíků pošle k čertu, šokuje jen ty, kteří proudem verbálního vědomí nedisponují, nebo mu nenaslouchají. Vývoj událostí však brzy naznačí, že překvapivé vnitřní výpovědi jsou prostředkem, jak zvýraznit možnou rozpolcenost člověka typu mladý otec - a nejspíš nejen jeho - ony ani ty matky nejspíš nejsou z monolitu, ale na to raději nemyslet. Nápad zasadit přemítání do nedotčené přírody podtrhuje zprávu filmu případně, možná ale až příliš doslovně. Příjemný coming of age film. Repríza po 7 letech usilovného otcovství. Změna hodnocení ze čtyř na pět. Kdyby to někoho zajímalo, ta tklivá skladba na 53:58 je klasický jazzový kus The Moon Is a Harsh Mistress Jimmyho Webba v podání norské zpěvačky bulharského původu Radky Toneff, album Fairytales (1982). Umělkyně zemřela pár měsíců po vydání alba předávkováním léky na spaní. (10.06.2015)

Neskutečně plytká, nudná a banální pseudorealistická ptákovinka, která osloví leda tak někoho, kdo se v ní sám zhlédne. Konkrétně ve zpruzeném, tedy nepříliš šťastném kancelářském měšťákovi, který na víkendy utíká s báglem do kopců za městem, aby si ho mohl v přírodě vyhonit a přitom bilancovat nad svým neuspokojivým rodinným životem. Jeho snem je se rozvést, být chvíli sám a pak si narazit nějakou jinou babu než jeho ženu, se kterou ovšem po čase začne všechno nanovo. A tak dál a dál, stále dokola. Tomu se v buddhismu říká samsára, já tomu říkám lidská blbost. Ale jelikož je náš měšťák spíš takový ňouma a tichošlápek, vrací se samozřejmě v neděli opět poslušně a spořádaně do starých zajetých kolejí. Stopáž hoďka čtvrt, pocitově minimálně dvě. P.S.: Když jdou Norové do přírody, neberou si s sebou flašku s pitím, ale jen hrníček, protože běžně pijí z potoků i řek. Ale tím pádem pochybuju, že by měli ve zvyku do vody taky i chcát, tak jako náš týpek. (09.01.2022)

Takové super téma a tak mizerný film! Mimo několika scén to bylo naprosto nezáživné a jediné co stálo za to, byly panoramata norské přírody. Každá slibně rozjíždějící scéna byla během několika střihů zapomenuta a nerozvíjena. Konec filmu byl natočený jako kdyby štáb zjistil, že jim právě došly peníze na film. (09.03.2015)

Ole Giæver odhaluje svou mužnost, doslovně i obrazně. Jeho přehnaně volnomyšlenkářský výlet za svou vysněnou, zatím neurčenou budoucností, odehrávající se jen v jeho hlavě, je naplněn nádhernou scenérií norské přírody, skvělou režií a, žel přírodo, také nahodilým a velmi nedotaženým scénářem, jehož celkové vyznění je pro mne milé, nikoliv ovšem inspirující, což jsem si od námětu sliboval. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (17.02.2016)

Podle kritik jsem čekala víc. Námět dobrý, nicméně scénář by mohl být daleko víc propracovaný, a to hlavně ve druhé polovině filmu. Nic proti otevřeným koncům, ale tohle? To je jak kdyby došly prachy, tak ukončíme film celý... Holt exibouš co si honí péro za stromečkem a pochčije se ve spacáku není pro každého. (05.03.2015)