Komorná

"Korejská komorná... zlodějská i pokorná. Zavýská si rozkoší, když se s paní peleší... v mušličkách jim cinká, úchyl strejda slintá. Intrikán zahulí rtuť - mé péro, se mnou buď!" Chudák Hideko, s tou se život fakt pomazlil. Máma jí umřela hned po porodu. Od dětství ji týrali (a ona se to naučila oplácet), za komornou jí podstrčili zlodějskou podrazáckou mrchu, zasnoubená byla se svým strýčkem, kterýžto plesnivý úchyl ji nutil předčítat bandě dalších slintajících obšourníků perverzní povídky z chlupaté literatury, a už se těšil na svatební noc a okusování šťavnaté broskvičky. Tetička sice hodná, ale ne moc v poho, což není divu, když se houpala oběšená na třešni. A coby nápadník falešný hrabě, odporně bezpáteřní syčák, snažící se jí místo do kalhotek dostat jen do peněženky. Takový život je na mašli, taktéž na třešni (btw, moc pěkná scéna na větvi, s oprátkou v akci). Zajímavý mix žánrů, od intrikářské krimi s nečekanými zvraty, přes drama o samotě duší, okořeněné odvážnou lesbickou erotikou, vč. polohy 69 a "stříhání nůžkama" (scissoring, holčičí technika, nic pro kluky :-)), až po hororové vrtání ruky, ukrajování prstů a podobné něžnůstky od rozlíceného, pětihvězdičkově úchylného strejdy. Jen tu desetimetrovou chobotnici v akváriu jsem moc nepochopil. Kapitán Nemo myslím na Nautilu v knihovně Kámasútru neměl. Nebo jo? (04.06.2020)

Celou dobu jsem přemýšlel, jestli si Park uvědomuje, že dramatizuje vlastně jen jednu z těch perverzních povídek, které nutí strýc číst nejprve svou ženu, pak neteř. Když na konci vyloženě zvoní rolničky na oznámení happy endu, došel jsem k názoru, že asi ano. Ale že to vlastně nic moc nemění na mělkosti a lacinosti toho všeho. Kouká se na to hezky, docela mi to uteklo, ale vlastně je to celkem sázka na efekt - je to moc "hezký" film na to, aby byl dotažený. K tomu, abych se na to napojil, mi chyběla nějaká zdrcující chvíle. Ani to řezání prstů moc nebolelo. 70 % (04.08.2016)

Ukázka Japonských podivností pro začátečníky, aneb zajímavá lesbická romance, na pozadí se zvrhlým strýčkem aka možná přijdou i chapadla paní chobotnice. A to je tak nějak tenhle film ve zkratce, snad jen ještě možno dodat, že je výtvarně hodně zajímavý (což je z velké části dílem kombinace japonské, korejské a anglické estetiky, kostýmů a architektury a je to hodně zvláštní kombinace), dále tu máme romanci, uvěřitelnější, než u drtivé většiny romantických filmů, pár dějových zvratů a možná zbytečně přebujelou délku, kterou zachraňuje (alespoň pro mě) příjemně veledivný závěr. (14.01.2018)

S konceptem lesbického iniciačního softporna v režii stárnoucího chlapa se neodmyslitelně pojí očekávání jisté voyeuristické uslintanosti. Očekávání byla splněna víc než dostatečně, a pečlivě naaranžované polocelky s důrazem na čisťounkou estetičnost tak jakoukoli úvahu o rozdílu mezi fikčními prasečinkami určenými pro mužskou čumendu a lesbickou realitou zabíjejí hned v kolíbce. Rozmáchlou melodramatičností, které se kdovíjak daří být emocionálně děsně sterilní, mi to nejvíc připomnělo Troškovu blahé paměti Andělskou tvář, jen jak tu naštěstí nebyl za rozervaného milovníka Pomeje, tak se to dalo jakž takž ukoukat. (11.05.2020)

Vôbec sa mi do toho nechcelo, ale nakoniec sa mi to celkom páčilo. Retro japonské komorné drámy nie sú zrovna moja šálka kávy, ale toto mi napriek robustnej dĺžke dosť rýchlo utieklo. Enormnú erotiku by som na vašom mieste nečakal – je tu ledva jedna lesbická scénka -, ale inak je to fajn a najviac fajn je samozrejme šialený scenár, ktorý vám ponúkne niekoľko značne nečakaných twistov, ktoré dovtedajší príbeh zrazu ukážu v úplne inom svetle. Ku koncu ma to už každopádne čiastočne nudilo. A neviem, či tvorcom niekedy odpustím tú absolútne nijako nevyužitú chobotnicu v pivnici (hriech niečo také famózne nepoužiť!!!). (19.03.2017)