Komorná

Typický Park, ve kterém nelze věřit ani hrnku na kafe opět uchvacuje svou morální rezignací a kouzelně nepatřičným humorem. Tentokrát nic netematizuje za hranou filmu, ale naopak připomíná dítě na pískovišti, co staví hrad z padesáti báboviček, z nichž každá patří jinému zmlácenému dítěti. Na první shlédnutí z toho jde hlava kolem, nejen kvůli pomotané zápletce, ale zejména díky Parkovic trademarku víceplánových záběrů, které solej několik dějových informací naráz a do toho ještě člověk musí stíhat obdivovat jejich neuvěřitelnou mizanscénu a práci s pohybem i ostrostí. (28.07.2016)

Něžný příběh dvou dívek, které se začnou mít rády trochu víc, než je pro jejich pohlaví a společenské postavení obvyklé, doplňuje velmi solidní drama s několika překvapivými zvraty v ději. Atmosféra sexuální frustrace (při čtení erotické literatury) i sexuálního napětí (když se dívky sblíží) by se dala krájet. Vyhroceně emocionálně jsou ale natočené i scény s krutým strýcem, kdy se zdá, že dívka ze své zlaté klece nemůže uniknout a navždy už bude buď strýcovou poslušnou loutkou nebo obětí. Některé scény působily spíše jako sen. Zajímavý námět o vzpouře poslušných a pokorných, odvážné ztvárnění a precizní herecké výkony – tenhle film si mě získal svou jinakostí. (06.09.2016)

Park je pro mne snad nejméně oblíbený Korejský režisér. To zas byla nuda. Výtvarně zajímavé, atmosféra slušná, i erotika potěšila, ale to bylo vše. Příběh na mě až moc spletitý, ztrácel jsem se, gore žádné, nemám moc co chválit. Přežil jsem to, slabý trojec se skříplými zuby hodím. Pořád lepší než Má Pomsta, ale už nikdy více. 50% (10.11.2016)

Tak dlouho jsem od okolí slyšela ať se koukám prstit, až jsem se udělala. Ééé teda.... Tak dlouho jsem od okolí slyšela ať si to koukám pustit až jsem si udělala čas a na Komornou se podívala. No a co napsat jinýho než, že rákosky opět zabodovaly na plný čáře. I kdyby Tae-ri Kim už do konce života hrála jen v reklamách na tampóny nic to nezmění na faktu, že je to hérečka na jakou nikdy nezapomenu a šup s ní do oblíbených. Neskutečně šukézní pichna, kterou bych moc a moc chtěla jako svou komornou. Postelovou scénu jsem si pustila asi 5x a dokonale mě uspokojila (taky 5x) . Kromě slintání nad Tae-ri můj mozeček dokázal pojmout i fakta, že film je opravdu povedený dílo, kde každej vyjebává s každým (někdy doslova, někdy slovně) a já směle fandila lesboidním sexy čubkám, což u mě asi není nijak překvapivý když jsem sama skoro celo-lesboidní sexy čubka. Konec filmu mě uspokojil opět duševně i fyzicky a já jdu shánět knížku. (29.03.2017)

Místo rafinované erotické hry spíš mělká voyeurská hříčka, která není ani provokativní, ani příliš výstřední. Její excesivnost spočívá v nadužívání sentimentu, melodramatických klišé a naivního herectví. Potenciálně skvělý doubletwist naprosto prošumí ve vyprávění, kterému chybí úspornost a finesa. Subjektivně to trvalo 4 hodiny. Park natočil svůj Sucker Punch s cílem pojmenovat skryté komnaty touhy a chtíče i zničující manipulaci s nimi spojené. Jenže tohle mnohem víc než masochistické hody evokuje červenou knihovnu s pár over the top násilnými scénami. Zklamání... [Cannes 2016] (14.05.2016)