Bitka o Sevastopoľ

Palec nahoru za snahu zfilmovat film o sovetske legendarni odstrelovacce Pavlicenkovove, ktera stacila zlikvidovat 309 nemeckych a rumunskych vojaku. Spousta valecnych scen je skutecne povedenych, namet je velmi zajimavy, Julija Peresild v roli Ljudmily je atraktivni mozna az moc... Film chtel toho ukazat strasne hodne a myslim, ze to bylo kontraproduktivni. Hodne mi vadil strih a velke zklamani je pro me soundtrack. Film ma proste jak hodne pozitiv, tak i negativ a zustanu tedy u prumerneho hodnoceni. (09.06.2015)

Sniperskú tématiku mám veľmi rád, hlavne, pokiaľ sa týka skutočných osobností, ktoré v tejto oblasti patrili medzi tých najlepších, čo Ljudmila Pavličenko nepochybne bola a Rusi sa tentoraz vytiahli, keďže práve Boj za Sevastopoľ mi vo svojej kategórii sadol asi najviac. Síce sa mohol trochu viac odohrávať na bojisku, ale až na scény zo zámoria, ktoré mi prišli trochu nadbytočné, aj keď našťastie aspoň nie nudné mi to aj tak dejovo po celý čas nadmieru sadlo. Veľkú zaslúhu má na tom nepochybne aj hlavná hrdinka, ktorá mi vyhovovala v tej akčnejšej, ale aj civilnej polohe, preto ma bavili aj časti z jej mladosti, ktorým sa venuje úvodná fáza filmu. A dokonca ani romantika mi tu na moje prekvapenie vôbec neprekážala, keďže je podaná úplne inak, než vo väčšine podobných filmoch, menej výrazne a vkusnejšie, pretože muži jej života sa tu skôr prejavujú, ako jej pomocníci a ochrancovia, ktorí pre ňu dokážu položiť život. Celkom spokojný som aj po stránke akcie, na tých veľkolepejších sa síce trochu prejavuje nižší rozpočet, než by bolo vhodné, hlavne letecký útok, ale inak mi prišli kvalitné a aj pomerne špinavé. Ale aj tak som si viac užíval sniperské akcie, ktorých nie je až tak moc, no rozhodne potešia. V rámci hereckého obsadenia by to chcelo hlavne výraznejších mužských predstaviteľov, k týmto som si ani nestihol moc vytvoriť vzťah, ale hlavne, že charizmatická Julija Peresild to ťahá aj za nich. Na réžii a technickej stránke môžem vytknúť iba ten trochu nižší rozpočet, ktorý sa ale aj tak neprejavuje rušivo, inak mi to väčšinu času vizuálne, atmosférou, lokáciami a dokonca aj emóciami dosť vyhovovalo. Hlavne ten útek pred delostreleckou paľbou bol perfektný vo všetkých ohľadoch. A chválim aj hudbu, ruské piesne sú tu dobre dosadené, aby svoje sekvencie čo najlepšie podporili. Takže pár menších výhrad by som určite našiel, hlavne by som ocenil trochu viac sniperských akcií, ale aj tak sa mi to veľmi páčilo a s radosťou si to ešte pozriem. 79% (01.06.2015)

Hned na první pohled se nabízí srovnání s Nepřítelem před branami. Opět geroj snajper, opět jakože souboj s německým protějškem, opět tu střílíme do německého spojaře :). Je toho samozřejmě víc, ale jeden musí chtít vidět. Jsou to navíc (IMHO) jen berličky. Podstatné je, že film jako celek nepůsobí úplně zle. Př. v případě Stalingradu jsem ml už pocit přeplácanosti (prostě "ruské až moc"). Tady se snaží držet zpátky (asi za to můžou ti Ukrajinci :)) a to filmu jen prospívá. Na druhou stranu musím také říct, že závěr mě nenadchnul. Přišel mi odfláknutý a "o ničem". Já sice chápu, že jde o film podle skutečné osoby (Ljudmila Pavličenková opravdu existovala), ale také to šlo se s tím malinko víc pomazlit. Co mi také z počátku vadilo bylo to přeskakování mezi třemi časovými rovinami během vyprávění. Baba vzpomíná na setkání ve kterém se vzpomíná (?). Celkově beru jako nadstandard. (02.06.2015)

První polovina je naprosto perfektní. Způsob nasnímání a vyprávění je svěží a neokoukaný. Pěkné válečné scény. Druhá půle se mění v blockbusterový velkofilm i se všemi negativy, které k tomu patří- zpomalené scény, patos. Celkově mne to ale docela slušně vzalo, je to protiválečný film jak má být. Srovnání s Nepřítelem před branami je nabíledni, tohle bych řekl je české duši trochu blíž. 80% (19.03.2017)

Nejdřív ze všeho si dovolím odcitovat nesmrtelný kamarádův popis (knižní) Aryi Stark: "problém s Aryou je v tom, že začala uznávat pouze svoji vlastní sílu, o které má navíc poněkud přehnané představy. Její žebříček hodnot se zredukoval na prosazovaní vlastních zájmů, a každého, kdo jí jen trochu nevyhovuje, považuje hned za nepřítele. Vzhledem k okolnostem, jejímu věku a nátuře se není čemu divit, ale nijak odvázaný z ní nejsem." Ten se dá prakticky bez jakýchkoli modifikací použít na všechny jakože silné válečnice, které nám spisovatelé a scénáristé přinášejí. A týká se to i této filmové Ljudmily. Nevím, jaká byla Pavličenková doopravdy jako člověk, ale taková, jakou mi ji představil film, spadá do téhle škatule ne proto, že by ji tak zformovala válka, ale tyhle rysy jí scénář vnukl od předválečných let (no, možná na tom měl podíl tatík z NKVD) a nějakou proměnou projde až tak v poslední čtvrtině, kde se začne chovat konečně trochu jako člověk (přičemž beru teď děj chronologicky, takže scény z USA počítám do toho konce). Jinými slovy, opět jsem se nedočkal ženské postavy "silné" dle současných měřítek, která by zároveň v určité míře nepůsobila jako hovado sociální interakce s okolím. Zároveň bych rád, aby bylo jasno, že to nikterak neumenšuje obdiv k jejím výsledkům, jen jako člověk (nebo tedy postava, je to film) mi stále přišla úctyhodnější její kamarádka, která není srab jen proto, že životy neukončuje, ale zachraňuje. Prožívá přitom stejnou hrůzu okolo, a dokáže zůstat člověkem. Pokud jde o film, jeho úroveň je kolísavá, několik scén je velice působivých a dobře napsaných, ať už se odehrají na frontě nebo v zázemí. Z těch bojových nálet na lodní konvoj, první boj a celkem zajímavé nápady ve sniperské škole (i když mi jeden moment okamžitě asocioval monty pythonovské How Not To Be seen), z těch mimo je nejsilnější smutný konec kamarádčina zasnoubení a americká scéna s "milodary" (tam se mi reakce Pavličenkové velmi líbila). Jako celek je film mírný nadprůměr, i když stále platí, že předností ruských (nebo rusko-něco) válečných filmů je taková špinavost a nekašírovanost oproti zářivé uhlazenosti. (14.05.2016)