Falešné dno

Roger Hanin napsal a natočil v polovině sedmdesátých let tuto satiru na první ropnou krizi, politiku Francie i USA vůči africkým zemím, neokolonialismus, africké politiky bojující za svobodu své země (a hlavně za svoje peníze) a tajné služby snad všech zemí světa.

Prezident nejmenované africké republiky (Mory Traoré) přilétá do Francie, která chce snížit svou závislost na ropě, buduje jadernou energetiku a chce od něho nakoupit uran. Protože se kolem něj točí špion vedle špiona (minimálně jsou zde několikeří Arabové, Mossad i CIA) , Francie nasadí na jeho ochranu svého zkušeného (a několikrát profláknutého) agenta Maxima (Bernard Blier), který má kromě péče o prezidenta zásobovat všechny ostatní falešnými informacemi. Maxim to hraje na všechny možné strany, vidíme ho i v synagoze s jarmulkou, americké služby (ale jen některé) platí jeho matku, sám režisér hraje v tmavém líčidle arabského agenta. Kolem krouží novináři, demonstranti i demonstrantky nahoře bez, létají rajčata a přitom vše pečlivě sleduje Robert Hossein jako záhadný pan Kaminski. Na prezidenta Traorého jsou vyvíjeny tlaky, aby dohodu podepsal i nepodepsal, jeho plavovlasá manželka dostává zajímavé nabídky. Skončí vše podpisem smlouvy a objetím za zvuků hymny, nebo je to jen začátek dalších zvratů? (Peabody)