Toto je náš svet

Já jsem v tom teda žádnou agitku neviděl, tu vidím leda tak v některých recenzích. Film Tohle je náš svět jsem vnímal, jak střed mezi alternativním a konzumním způsobu života a co mě doslova hladilo na duši, že film, tedy tak jak jsem ho vnímal já nestranil ani jednomu, protože těžko po tomhle filmu bych šel a následoval Vigga a šel se svými dětmi žít do divočiny a vychovávat je mimo ostatní společnost, na druhou stranu ty zmínky o lécích, nadnárodních koncernech, způsobu našeho života, byť byli třeba jen v jedný větě nebo v jednom záběru, ty podepíšu v plným rozsahu. Hrozně mě zamrzela ta záverečná scéna s maminkou, nějak mě to s ohledem na vývoj celého příběhu nehrálo. Samotná finálovka je však zcela podle mých představ a jen mě potvrdila mé vnímání celého příběhu a to co nám Matt vlastně chce říct. Za aobslutního krále filmu považuju Vigga, ten chlap je fakt snovej, záběr co záběr nám dokazuje jaký má ohromně vyspělý herecký projev. (27.07.2016)

Saprlot, já tam nechci ten závěr, ne a ne a ne! Bez něj je to nádherný konflikt dvou traktátů a celou dobu je na divákovi, pro kterou stranu se rozhodne, či bude-li hledat svůj vlastní kompromis. A já si chci hledat pravdu, chci najít rovnováhu mezi Benem a jeho tchánem. Ten závěr pro americké publikum se neměl dostat do zbytku světa, alespoň ne tam, kde si lidé rádi vytváří svůj názor. (25.07.2022)

Velmi podivná agitka naprosto pohřbená posledním aktem, kterým se pro mě tenhle film svou filosofií postavil někam na úroveň scientologie. Ani ne tak samotným smyslem, ok, ať si to klidně tvůrcí myslí, ale spíš zahozením dosavadní snahy argumentovat ve jménu hopsání na louce. Oslava magorství. Nebrat! (19.06.2016)

Hranice normalizované / formalizované společnosti a anarchie, potažmo hranice mezi nárokem na rozhodování o vývoji dítěte ze strany byrokratického aparátu na straně jedné a rodičů na straně druhé (nemluvě o perspektivě dítěte samého) - to jsou náměty na přemýšlení nadmíru zajímavé a snímek je tematizuje bez přehnané přepjatosti v hávu popmusic. Škoda jen místy lehce prkenného vyjasńování ideologických pozic. (01.09.2016)

70%. Prvá hodina je takmer fenomenálna a mal som pocit, že sledujem nielen film roka, ale možno jeden z najlepších filmov desaťročia. Potom sa to troška zmenilo, scenár začal byť o niečom inom, trocha sa preradil rýchlostný stupeň, zmenila sa atmosféra, začali sa riešiť veci, ktoré mi nepripadali až také zaujímavé, ako hodina predtým a spolu s tým prišla i mierna nuda. Ale potešilo ma, že sa autori snažia vyhýbať klasickým klišé, takže svokor Frank Langella nie je úplný hajzel a Viggo Mortensen nie je absolútny extrémista, ale jeho spôsobom sa dá, relatívne, porozumieť. Prevládajú pozitívne dojmy, ale druhá polovica už proste nebola taká dobrá a vydarená, ako prvá. (11.05.2017)