Solino
Réžia:
Fatih AkinScenár:
Ruth TomaKamera:
Rainer KlausmannHudba:
Giannos AiolouHrajú:
Christian Tasche, Barnaby Metschurat, Tiziana Lodato, Antonella Attili, Moritz Bleibtreu, Patrycia Ziolkowska, Francesco Fiannaca, Hermann Lause (viac)Obsahy(2)
Stejná krev je spojovala, stejná žena je rozdělila! Německý film o bratrství a síle odpuštění. Film režiséra tureckého původu Fatiha Akina nás tentokráte přenese z půvabného italského venkova do průmyslového Německa. V šedesátých letech se Romano Amato, jeho žena Rosa a synové Giancarlo a Gigi rozhodnou odejít z italského městečka Solino do Duisburgu. V nepůvabné průmyslové oblasti otevírají první pizzerii. Podnik začíná vzkvétat a oba synové si zvyknou na pohodlný život v Německu. Uběhne deset let. Matka Rosa nehledí na své zdraví při dřině v pizzerii. Otec Romano se stará o „společenské kontakty" a z chlapců vyrostou mladí muži. Oba jsou naprosto jiní, a přesto se zamilují do stejné dívky. Křehký umělecky nadaný Gigi těžce nese, když mu protřelejší Giancarlo „sebere" lásku doslova před očima. Rodina se rozděluje, Gigi se vrací s nemocnou matkou zpět do rodného města. Zamiluje si italský venkov, začne nový život. Natočí první film a potká svou tmavovlasou kamarádku z dětství. Tak uplyne dalších deset let. Setkání bratrů po dlouhé době vyplaví staré bolesti a rány. Všechno má však již příchuť zralosti, moudrosti a odpuštění. Režisér Fatih Akin tu řeší své věčné téma emigrantství do jiné kultury spíše okrajově. Je to spíše film o dozrávání, soudržnosti rodiny a bratrské lásce. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (44)
Teď právě "jedu" po Fatih Akinovi, tak zase další skvělý film. Něco mezi http://www.csfd.cz/film/8995-bio-raj-nuovo-cinema-paradiso/ a http://www.csfd.cz/film/30658-ulicka-zazraku-callejon-de-los-milagros-el/. Jak to v životě chodí, jak jsou 2 bratři, vychovávaní stejně naprosto jiní, jeden šikovný a hodný, druhý lotr od malička a jak se s těmito dispozicemi potýkají až do dospělosti... ()
Super záležitosť a vťahujúca relaxačka. V jednom komente sa varil čaj, a presne to mi chýbalo k Vianociam, šálka voňavého čajíka a možno by toto Solino útočilo na max, ale zas musel by to byť skvelý čaj hej...:) Pizza, testosteróny a odhodlanosť sú určujúcimi postavami ságy talianskych prisťahovalcov v Nemecku. Nech vám tá kombinácia príde akokoľvek zvrátená:). Jediná mrzutosť, bratia: Bleibtreu chudinka nemohol za to že sa narodil s jediným talentom- hádzať dokonalé úsmevy, bol taký príťažlivý a... hajzel:( a druhý brat- hotová chodiaca láskavosť po operácii pohlavia a sympaťák ako vyšitý..... no ale pohľad do Bleibtreuových očí, he, resp. pohľad Bleibtreuových očí do mojich..... éé, to by stačilo...:))) ()
Už druhý Akinův film a opět jsem nadšená. Někdo tady napsal, že konec byl předvídatelný, ale já jsem ho osobně až takový nepředvídala a možná právě v tom bylo to kouzlo. Moc hezký, téměř psychologický příběh o dvou bratrech s rozdílnými povahovými vlastnostmi a jak se projevovaly v jejich přístupu k různým životním situacím. Hlavní postavy byly dokonale prokreslené a já jsem byla od počátku vtažena do jejich života rychlostí blesku. Gigi a Giancarlo, dva italský kluci s kterými mně bylo moc příjemně navzdory možná i objektivní kritice. A pamatujte si, že na světě jsou důležitější věci než pizza a to "oheň a vášeň." ()
V rámci festivalu Německá filmová pavlač jsme se kolegou malarkeym nemuseli ani dlouho rozhodovat pro projekci tohoto filmu, protože co by to bylo za filmové Německo , kdyby na něm nebyl Fatih Akin. Zatímco v součanosti kiny brázdí jeho mistrovský kousek Odnikud, na našem festáku jsme zašli spíše k Fatihovým začátkům ovšem to vůbec neznamená, že by se pán zaučoval. Odlišná atmosféra Itálie a Německa byla vykreslena výborně. Potěšily i záběry na duisburgskou továrnu známou ze seriálu Schimanski. Film má docela podorbný začátek a celkem střihaný konec, ano zachycuje velké velké časové období a někde se krátit muselo, ale takhle to působí poměrně nevyváženě. Nezlobil bych se, kdyby byl více příblížen vztah bratrů po přeberu holky, ale kluci to zahráli v Itálii těmi pohledy docela dobře to je fakt. Jednalo se o hezký film, chvílemi měl opravdu silné momenty a krásné scény, ale občas mohl být více propracovanější z hlediska postav. ()
1964 ještě doma v Itálii. Po otcově-dědečkově smrti směr Německo. Duisburg. Země zaslíbená, nebo spíš byt zaslíbený? S WC na chodbě, bez bidetu! Cibule je malá, artyčoky nejsou. Otec si nechce špinit ruce. Matka vymyslí pizzerii, Solino. Otec neplatí nájem a účty, zato koupí televizi. Ty hákové kříže mne fakt dostaly. Nápad s kolejemi bezvadný. Zlodějem spony ovšem druhý z bratrů. O deset let později pizzerie už zavedená. Gigi i Giancarlo oba pracují, jeden stále krade. Konkurence roste, zlatá mládež si užívá. Přistižení není nejpříjemnější. Trik s dědečkovou fotkou vtipný. Ale kufry jsou sbaleny. Gigi stále za malého hloupého bratra. Giancarlo ten protřelý. Krádež kamery vyústí nečekaně. Další sbalený kufr už není chlapců. Když je bratr hajzl, těžko něco dělat. Ukrást identitu je tak jednoduché. Otec není o moc lepší a zase je to na Gigim. „Jdi si žít svým životem,“ říká matka. Zvláštní film, takové Kaino-Ábelovské, vzbuzující emoce. Včetně Gigiho prvního a posledního filmu. ()
Reklama