Solino

Ďalší skvelý Akinov film. Páči sa mi s akou bravúrou sa pohral s jednotlivými postavami. V úlohe matky sa úžasne zaskvela Antonella Attili. Užíval som si jednotlivé obrazy ako hrozienka v bábovke. Sledujúc ani nie tak filmový príbeh ....ale ako sa vždy - odveký vzťah dvoch povahovo rozličných bratov - v danej situácii držal ...vyvíjal ... a mám dojem, že keby ten film trval ešte o pol hodinudlhšie ... zase by to neskončilo ako teraz ... sľubným podaním si rúk :). Jedine čo banujem, že v tom filme neboli originál talianskedialogy medzi hlavnými protagonistami a len nemčina ...a to neviem, či som mal špatnú kópiu, alebo naozaj v originaly taliančina nebola. Napriek tomu ... druhý Akinov film kde dávam 5 b. (17.02.2013)

Fatih Akin je v této době velmi spojen s jeho aktuálním počinem U zlaté rukavice, jenž si nese jednu pochvalu za druhou. Já jsem se ovšem zaměřil na jeho ranější tvorbu a sáhl jsem po Solinu. Snímek není špatný, příjemně šlapající výpověď o přistěhovaleckých problémech a vztahu dvou bratrů, jenž pod tíhou času dostává svému nepřekvapivému vývoji v šablonovitých kolejích hřejivě hořkých rodiných dramat. Krása Solina se musí hledat jinde, já ji třeba našel v režisérových kvalitách jeho práce a to i přes fakt, že snímek vizuálně vypadá jak z počátku 90. let než z počátku nového tisíciletí. Film má nečekaně nádhernou kameru, jež vypiplává každý druhý záběr svou jízdou po mizanséně, díky níž nabývá výjimečnosti a v přesně vyfrézovaných rámech zobrazuje Akinem určené dílčí prvky, jež bohužel samotný příběh nijak neobohacují. Za normálních okolností bych dal takových 6/10, jenže ta impozantní kamera a zdatnost v budování atmosféry Itálie, Německa a nátur obyvatel těchto rozličných narodů dávám 8/10. (16.03.2020)

1964 ještě doma v Itálii. Po otcově-dědečkově smrti směr Německo. Duisburg. Země zaslíbená, nebo spíš byt zaslíbený? S WC na chodbě, bez bidetu! Cibule je malá, artyčoky nejsou. Otec si nechce špinit ruce. Matka vymyslí pizzerii, Solino. Otec neplatí nájem a účty, zato koupí televizi. Ty hákové kříže mne fakt dostaly. Nápad s kolejemi bezvadný. Zlodějem spony ovšem druhý z bratrů. O deset let později pizzerie už zavedená. Gigi i Giancarlo oba pracují, jeden stále krade. Konkurence roste, zlatá mládež si užívá. Přistižení není nejpříjemnější. Trik s dědečkovou fotkou vtipný. Ale kufry jsou sbaleny. Gigi stále za malého hloupého bratra. Giancarlo ten protřelý. Krádež kamery vyústí nečekaně. Další sbalený kufr už není chlapců. Když je bratr hajzl, těžko něco dělat. Ukrást identitu je tak jednoduché. Otec není o moc lepší a zase je to na Gigim. „Jdi si žít svým životem,“ říká matka. Zvláštní film, takové Kaino-Ábelovské, vzbuzující emoce. Včetně Gigiho prvního a posledního filmu. (26.09.2008)

Už druhý Akinův film a opět jsem nadšená. Někdo tady napsal, že konec byl předvídatelný, ale já jsem ho osobně až takový nepředvídala a možná právě v tom bylo to kouzlo. Moc hezký, téměř psychologický příběh o dvou bratrech s rozdílnými povahovými vlastnostmi a jak se projevovaly v jejich přístupu k různým životním situacím. Hlavní postavy byly dokonale prokreslené a já jsem byla od počátku vtažena do jejich života rychlostí blesku. Gigi a Giancarlo, dva italský kluci s kterými mně bylo moc příjemně navzdory možná i objektivní kritice. A pamatujte si, že na světě jsou důležitější věci než pizza a to "oheň a vášeň." (10.11.2012)

Skvělý film, který sice není tak neskutečně nabitý energií jako pozdější Akinův film "Proti zdi", ale i tak nabízí úžasný příběh dvou bratrů a jedné italské rodiny zabydlující se v Německu. V něčem mi film připomíná klasické pohádky. Jsou zde dva bratři - jeden zlý a druhý hodný, ten zlý lstí získá bratrovu ženu i slávu a na konci je smíření a happy-end, který sem ale naprosto přirozeně patří. (15.04.2009)