Experiment

Mohlo to být mrazivé a strhující drama, kdyby se drželo skutečných událostí během Stanfordského experimentu. Bohužel nedrželo. A tak tu místo toho máme efektní, ale v mnoha ohledech nevěrohodný thriller. Měli tvůrci pocit, že by byla realita pro lidi příliš neuvěřitelná? Proto musí být konflikty vyvolány provokatérem? Proto musí být mezi dozorci zjevný psychopat? Proto jsou vědci řídící experiment bandou neschopných idiotů? Měli tvůrci pocit, že tam chybí krev, sex, akce a smrt? Proto byla psychologická rovina událostí odhozena a nahrazena akcí, sexem, krví a smrtí? Samé otázky. A místo spokojenosti rozčarování. Herecké výkony nevalné úrovně, režisér sice akci zvládá, ale tváří v tvář psychologické rovině je poněkud bezradný. (07.02.2015)

Slušný film, trochu zdlouhavý, ale je podle skutečné události a také důležitý. Režisér paradoxně lépe natočil násilné scény než ty, kde je psychologické týrání. Od chvíle, kdy dozoroci přistoupí k násilnostem a vše se vymkne kontrole se stal film velmi emotivní, kdy jsem zatínal ruce v pěst. Na americký remake se pravdepodobne nepodivám. (08.10.2011)

V Doxu centru umění v Praze byla o tomto známém experimentu uspořádána pěkná výstava . Málokdo ví, že účastníci pokusu byli po mnoha letech vysledováni . Pokusu se vzepřel jeden účastník a zjistilo se , že celý život strávil jako kriminálník ve vězení a při experimentu se vzepřel jen proto, že měl otce, který ho týral a měl vzdor vůči všemu. Jiný účastník, který krutě týral, se dal na řádný život a přispíval na charitu. (30.01.2021)

„Experiment“, tak jak je nastavený, má jeden obrovský problém: veškeré dějové zvraty vytuší člověk už z jeho synopse; vše, co se může stát, se stane, a po půl hodině lze celkem dobře odhadnout, i jak se to stane a kdy se to stane. Přesto o nějaké nudě nebo nekvalitách mluvit nemůžu, neb snímek i v tom očekávatelném rámci jde až na dřeň, a možná i znalost toho, co bude dál, má svůj účel, neb ustrašené očekávání „kdy už to přijde“ dělá své. (01.08.2008)

Kdo má trochu povědomí o Stanfordském experimentu nebo i viděl dokument Quiet Rage, tak si jistě povšimne, že film se docela dlouho drží skutečných událostí a je to docela podobné tomu, jak to ve skutečnosti probíhalo (detailu, že se nejedná o studenty a pár dalším nesrovnalostem se věnovat nebudu, ostatně je to pouze na motivy tohoto experimentu). O to víc člověka zamrzí závěr, kde se scénáristům doslova utrhla ruka a nikdo to nezastavil. Chápu, že potřebovali do závěru dát nějakou tu gradaci, jak už to film ostatně vyžaduje, ale tohle? Celou dobu psychologicky dobře zvládnuté, ale v závěru jde veškerá psychologie stranou a máme z toho téměř pokus o béčkovou vyvražďovačku s tím, že dozorci se chovají jako chovanci psychiatrické léčebny a ne jako lidé, kteří byli vybráni k experimentu jakožto psychicky zdraví jedinci. P.S. A ta holka hlavního hrdiny tam byla naprosto zbytečná. (22.02.2012)