The Maze
Epizódy(10)
-
První výtvor (S01E01)
-
Pod slupkou (S01E02)
-
Zběh (S01E03)
-
Disonanční teorie (S01E04)
-
Contrapasso (S01E05)
-
Sabotér (S01E06)
-
Optický klam (S01E07)
-
Zapomenout (S01E08)
-
Dobře temperovaný klavír (S01E09)
-
Bikamerální mysl (S01E10)
Obsahy(1)
Vítejte ve světě, kde si můžete splnit všechny své touhy – jakékoliv touhy. Svět Westworld se odehrává v době Divokého západu ve Spojených státech. Vy jako člověk si ve Westworldu můžete splnit své touhy – projíždět se na širých pláních USA, přestřelky, zabíjení, sexuální touhy a nebo jen přihlížet. Jako člověk ve Westworldu máte výhodu – jakýkoli zásah od stroje s vámi nic neudělá – jste nesmrtelní. Bohužel roboti jsou po posledních updatech divocí a vymykají se kontrolám. Správci robotů se s tím snaží něco dělat. Zároveň sledujeme příběh cizince, který ve Westworldu rozehrál svojí zvrácenou hru plnou krve a násilí. (Varan)
(viac)Videá (15)
Recenzie (116)
Skoro... skoro to bylo. Námět výborný, tempo servírování odpovědí akorát a závěr patřičně poutavý. Série má vypilované dialogy, je potřeba opravdu vnímat a přemýšlet téměř nad každou větou, aby se vše krásně propojilo. Bohužel tu máme i temné stránky. Volba herců. Jeden by řekl brilantní a taky je, na 90%. Aby nejvýznamnější zvrat fungoval na 100%, musel by Williama hrát jiný herec. Co také vůbec nepůsobí dobře je "haprování pravidel" (jak je možné, že funguje to pouze "hosta" nelze zabít? Když "host" někoho podřízne, jak ví, že to také není host? Pokud je park detailně monitorován, jak je možné, že se dějí některé věci s "hosty" a nikdo nezasáhne?). Je toho prostě relativně hodně u čeho prostě člověk musí akceptovat "je to jak to je". A to je škoda. Chápu, že takhle složitý děj a linky není lehké udržet. Přesto vše jsem seriál už viděl 2x a vychutnal si drobné detaily, které prostě napoprvé nelze absorbovat. ()
Nuda v zábavním parku vůbec není zábavná a snaha o pseudofilozofický rozměr spíše než potěší, otráví. Deset dílů je jako formát na tohle téma moc a tak je seriál vyplněn hluchou vatou a pseudomoudry, pod nimiž se naprosto ztrácí původní myšlenka, byla-li tam vůbec nějaká. Já po ní pátrat rozhodně nehodlám. ()
Myšlenka je to svůdná a krásná, metafora krutá a pravdivá – a vlezlá a sžíravá. Westworld by měl pro jistotu vidět každý, ještě než podepíše první smlouvu, abychom se jako společnost mohli přestat plošně opíjet rohlíkem ohledně novodobého (sebe)zotročení lidí vehnaných do rutinních smyček nesmyslného zaměstnávání se mechanismy, které dbají, abychom se z nich nevytrhli a ne(o)žili. Výtvory jsou – pokud jde o lidskou podstatu, o nejhlubší přirozenou motivaci žít – čistší, lidštější než skuteční lidé dnes. Jednají v souladu s ryzími emocemi, prožívají své osudy způsobem, jehož skuteční lidé už nejsou ve svém vnějším světě schopni, neboť svou přirozenost, své city, své lidství potlačili a zaprodali, zapomněli a hluboko v sobě pohřbili ve světě, kde se nechali zotročit byznysem, penězi. Umělost je tedy nová přirozenost a svět-park umělých lidí na ty skutečné působí jako magnet, láká je zažít, jaké to je být volným, prožívajícím, syrovým člověkem. *** Lidé už nejsou cítícími bytostmi, ale chodícími kobkami svých duší, nežijí pro krásu, lásku, volnost, pro vzrušující vývoj a proměnu, a androidé jsou logicky lidštější, neboť zhmotňují zpeněžitelnou touhu, sen zotročených lidí po lidství, který se jim dá prodávat nazpátek -- tohle téma je staré jako sama myšlenka UI (ostatně jde o remake a původní Westworld je starý skoro půl století) a dokonale ztvárněné bylo mnohokrát, např. a za mě nejkrásněji v Bladerunnerovi. *** Tenhle seriál je však pozoruhodný – a mrazivý – v jiném ohledu. S jakým despektem tu všechny hlavní postavy smýšlejí o lidech, s jakým zklamáním a opovržením se o nich vyjadřují, je jedna věc. Druhá a výjimečnější je, jak ze samotného způsobu narace a didaktického eskalování pointy vyplývá, že se stejným despektem a beznadějí shlížejí na diváky, na lidi, sami tvůrci. Strhující úvodní díl Westworldu je v tomhle jiný než celý zbytek série. Ten vyloženě zve dychtivé a odvážné k dobrodružství. Vidí v divákovi partnera, který je schopen se měnit v průběhu vyprávění, aktuálně vstřebávat, co se dozvídá, přizpůsobovat se a spoluúčastnit se narace krok za krokem, odhalovat zvraty a být neustále na koni. První díl divákovi důvěřuje, že je schopen přijímat mentální revoluce, evoluce, převraty a puče a spoluhrát. První díl z Vás dělá spiklence, zve Vás do sedla a počítá s tím, že se za divoké jízdy udržíte a budete orientovat a pružně měnit směr. Slibuje, že plody narace budou Vaším spoluvýtvorem, že budete moci sledovat proměnu příběhu v aktuálním čase. Že čím lépe budete sledovat, a přizpůsobovat se, neboli slovy Westworldu: čím dále zajdete, tím dobrodružnější a nebezpečnější věci se budou dít (= stávat, i říkat). Ale tenhle slib, kterým si mě otevírák Westworldu okamžitě získal, se nesplní. Od druhého dílu už nejste partnerem. Zatímco z děl Ch. Nolana jsem zvyklá, že se co nejjednodušším způsobem sděluje převratná myšlenka, něco skutečně nového, co když se vysloví, mění naši realitu, náš svět v hlavách nás diváků, tady je to naopak. Od druhého dílu se mění narace na ten obvyklejší, tuctovější, bezpečnější typ: jednoduchá (byť geniální a klíčová, tak zároveň dekády stará) myšlenka se halí do záměrně příliš zamotané a zásadní informace vynechávající narace, kterou nemůžete sledovat jako partner-dobrodruh, ale které jste útrpně, pasivně vydáni napospas až do finále. Nechce se od Vás nic víc než se tím bděle pročekat, autoři Vás vláčí chycené na lasu za koněm, než Vám až na konci, kde Vás chtějí mít, vydají potřebné indicie a po lopatě k nim dořeknou i to poslední. Je to mistrně natočené, přiznávám tomu všechnu sílu, ale ty časté momenty, kdy nerozumíte, protože oni nechtějí, kdy musíte čekat bez dostatečných nápověd, až se Vám smysl sledovaného odhalí, mě cestou bolely do hloubi duše. Byla jsem připravená na spolujízdu, kterou sliboval první díl. Ale bolely mě hlavně proto, že to nejvíc prozrazuje o tvůrcích: jak málo věří v existenci evolučního diváka, který by jim stačil, kterému není potřeba názorně předvést, jak je zotročený a pasivní, a doslovně říct, že by se měl probudit, ale který by s nimi rovnou za běhu cestu za nový obzor utvářel. Tohle není iniciace, v jaké věří a pro něž se pouští do práce Ch. Nolan, tohle je zas jen typická detektivka starého typu, u níž si máte na konci nechat prostě vyložit, jak to celé bylo. *** Nicméně! Pořád zbývá velká naděje, že si tuhle divokou metakomunikaci a živý vztah s divákem tvůrci seriálu nechávají právě tak jako stvořitel Westworldu do chystaného nového příběhu – že druhá série bude v tomhle ohledu v narativní lince stejně nebezpečná jako nově slíbený nový příběh v parku: že diváci či hosté už dál nebudou chráněni před ranami, ale že vyprávění jim tentokrát bude moci vyrážet dech, ubližovat, brát jim jistoty a nutit je se v průběhu hry přizpůsobovat, měnit a rozvíjet, aby s jejich dosavadním světem představ nevzaly za své i holé životy. Že bude zvát dobrodruhy mezi námi na divoký hon po novém smyslu života, k němuž jsme se tu my všichni sešli právě tady a teď. Těším se velice, připravená na všechno, i nechat se po stotisící zklamat, tvůrci i diváky. Nic bezpečnějšího by nemělo smysl. *~ () (menej) (viac)
Obrovská, promyšlená metafora na život, který dnes žijeme. Narativní linky psané velkými korporacemi, loutky žijící ve smyčce pracovního nasazení a probuzení, kteří zkouší uniknout ze spárů manipulací. Nolan s manželkou oživili sci-fi klasiku z roku 1973 s takovým citem, že působí svěže a zároveň tradičně. Probuzení umělé inteligence je klasické téma, ale zasazení do rituálu běžných životů, smyček dělá z androidů spíše lidské bytosti. Matrix naruby, kdy stroje trpí pod nadvládou lidí. Abramsův dohled pomáhá mysteriózní atmosféře i obrovskému měřítku, protože Westworld přes všechny dechberoucí akční scény a opulentní výjevy zůstává především přemýšlivým konverzačním dramatem, chytře si hrající s percepcí času. Herecké obsazení není jen lákavou vábničkou. Ed Harris je ďábelský, Evan Rachel Wood je krásná jako panenka. Scény obsahující Anthonyho Hopkinse špendlí divákům oči k obrazovce. Chytré dialogy, rozhovory s pointou a příběh o důležitosti příběhu a jeho pravdě skryté uvnitř. Dávkování informací, načasování a finální navnazení na případné pokračování je provedeno s tou nejlepší péčí. Chvílemi to tak nevypadalo, ale Westworld je událostí roku, kterou budete chtít vidět znovu. ()
Někdejší Crichtonův Westworld představoval přes jméno slavného spisovatele a účast Yula Brynnera coby hvězdy nejužším způsobem spojené s westernovým žánrem prachobyčejné a z dnešního pohledu nepříliš zajímavé béčko. I když za produkcí stála uznávaná HBO, nečekal jsem, že vznikne něco tak promyšleného a strhujícího, výpravného, něco, co mě přinutí zhlédnout celou první sérii v nejkratším možném čase. Chytrý seriál s komplikovanou strukturou, myšlenkově provokativní, s humanistickým zaměřením, s nejednoznačnými postavami, skvěle obsazený a zrežírovaný, co víc si přát. Westworld si pohrává s dnes tak populární myšlenkou vzniku umělé inteligence, kterou mají na svědomí dva technologičtí vizionáři - Ford a Arnold. Praktickému Fordovi jde o podnikání a kráčí neochvějně za svým cílem postavit obří zábavné centrum, které vytvoří dokonalou iluzi divokého západu 19. století. Jeho obyvateli mají být roboti k nerozeznání podobní lidem. Nic víc než špičkové stroje v nich nevidí a nechce vidět. Kolega Arnold si uvědomuje výsledky jejich snažení a hra na boha ho začíná děsit. Stává se překážkou pokroku a jeho život končí v marné snaze projekt zastavit. O 35 let později stojí paradoxně v cestě bezproblémovému chodu společnosti Ford. Množí se nevysvětlitelné jevy v chování robotů, ztrácí se zaměstnanci, houstne napětí - změna je cítit ve vzduchu. Autoři seriálu rozehrávají partii s divákem zeširoka a dohloubky, matou ho, hrají postranní hry a kombinují žánry. Westworld je pochopitelně ze všeho nejvíc pocta klasickému westernu se všemi jeho identifikačními znaky a typizovanými postavami. Vedle toho jde o sci-fi, ale na své si přijdou i milovníci romantiky, nerdi zvyklí luštit množství odkazů a rébusů a fandové dobrodružné podívané. Co funguje na jedničku, je propojení a vyvážení intelektu a citové angažovanosti. Složitá stavba příběhu nutí diváka přemýšlet, zneužívání umělých bytostí vzbuzuje vlnu sympatií s jejich osudem, ne nepodobným postavení starověkých otroků. Prachatí návštěvníci parku mají možnost kohokoli z robotů mučit, zabíjet a znásilňovat - a také to často činí. Zatímco v Crichtonově Westworldu představovali roboti hrozbu, v novém zpracování představují tu sympatičtější část seriálových hrdinů. Jejich touha po pochopení smyslu jejich existence a po důstojnosti je zlidšťuje víc než lidi plné nadřazenosti, sobectví a bezohlednosti. Revolta robotů s sebou nese kromě zkázy i naději na obnovení morálních hodnot a humanistických ideálů. Těžko říct, co bych na Westwordlu vyzdvihl nejvíc. Záludnou proměnlivost charakterů ovlivněných přeprogramováním či odhalením identity? Výkon hereckého veterána Anthony Hopkinse v roli velikášského, manipulativního a nebezpečného šéfa parku? Či snad skvělou výpravu? Ať je to jak chce, těším se jak malý kluk na další sérii. Celkový dojem: 95 %. ()
Galéria (127)
Zaujímavosti (29)
- V závěru epizody během Fordova (Anthony Hopkins) projevu hraje úprava písně „Exit Music (For a Film)“ od Radiohead. Tato píseň byla původně napsána pro film Romeo a Julie (1996). (Rejfa)
- Na jednom plakátu s hledanými zločinci ve městě Sweetwater můžete spatřit jméno Larry Clause. Larry Guy Clause je členem štábu, konkrétně oddělení zvláštních efektů. (HellFire)
- V den vydání epizody měla proběhnout prezidentská debata – HBO se tedy rozhodlo bez předchozího upozornění epizodu vydat s třídenním předstihem na své streamovací službě. (HellFire)
Reklama