Kilo Dva Bravo

Lone Survivor zdánlivě nešel překonat, podařilo se to Kajaku. V prvně jmenovaném "realistickém" eposu hrdinové defenzivně zastavovali kila vystřílených kovů vlastními těly, případně ještě více defenzivně padali bez škrábnutí ze skal, aby zbloudilé kulky z teroristického kalacha netrefily přes půl planety blonďaté desetileté holčičky před nákupním centrem v Houstonu. Zde o něco menší hrdinové (nejsou to Američané) neváhají obětovat své končetiny, genitálie a hlavně poslední zbytky už tak nulového rozumu, aby zabránili... Já nevím kurva čemu, ale určitě to bylo hrdinné a nesmírné potřebné, aby i nad afghánskou misí zavlála cedule svobody jako v nedalekém Iráku, kde je dnes klid, prosperita & svoboda s.r.o. a na ty vylhané důvody k invazi na ropná pole si už nikdo ani nevzpomene. Nejvíce šokující je fakt, že se tento příběh skutečně stal, díky čemuž vidíme nesmírně hrůznou anální sondu do střev všech zelených mozků, tou dobou bedlivě střežících naprosté hovno, připravených na střet s pastevci koz, ale bojujících jen proti nudě a třicet let starým sovětským minám, které soudruzi nakladli proti "hrdinnému afghánskému tali-lidu", jak nám příkladně tvrdí Rambo 3, v prehistorii minulého století, kdy ještě v geopolitice nešlo o kladné obranné prosazování trvalého sluníčka bez jediné oběti na civilním životě, ale o zlé a útočné potírání vývozu heroinu do posraného Ruska, kde si nikdo nemohl dovolit ani tři pomeranče, natož herák. Výsledkem je nejlepší teen vyvražďovačka za posledních deset let. To, co postavy ztrácí na rozumu oproti jiným středoškolákům, to vynahrazují smyslem pro šťavnatý černý humor, s jehož pomocí se neváhají vysmát vlastní debilitě. Autoři zaslouží uznání, jelikož do nás až na jedno trapné martyrium o "My jsme kurva paragáni!" nehučí žádný trapný patos, ale spíše se připojují k divákovi a vysmívají se té demenci na place, kdy snad i chápou, že tohle přednést jako vážně se beroucí patos o důležitosti angažovanosti, dopadnou stejně trapně jako vlastenec Berg s vlastencem Marky Markem, proto zvolí raději ironický nádech a bude to lepší. A ono bylo! 79% (14.07.2015)

„BOLEST ZNAMENÁ, ŽE SEŠ NAŽIVU!“… /// Byla to služba jako každá jiná. Život na vodloučeným stanovišti u přehrady Kajaki, moc pozdvižení neskýtá. Vobčas zatoulanej pes, někdy zaskočej na „střelby“ čmoudové. A tak si tihle Briti udělaj pakárnu sami. Zalezou do minovýho pole a snažej se nepochcípat. A my můžeme bejt při tom! Z pár jich chčije krev, z několika koukaj kůstky a někdo se vrátí domů pěkně vopálenej. Sledujeme paniku, skučení, kamarádskou pomoc atd., a společně čekáme na pomoc z hůry (ne ON, vrtulník vole…). No… je to podle skutečnosti. Co dodat? Snad jen, že takovou dobu vyprávět vo monotónním utrpení, může akorát masochista. Snažej se vytvořit drama jako na divadle (Birdman by čuměl!), páč nevelká skupinka chlapců je rozjebaná na nevelkým prostoru a čeká a čeká… a dělá to, co asi tak lidi v minovým poli dělaj. VYDRŽ, DOSTANEME TĚ ODSUĎ! – ale jak dlouho tohle může bavit? Správně. Pak už nemá čím! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Chystám se do minovýho pole a nevím, jak se správně (podle předpisu) trpí. 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (25.06.2015)

Působivé v té děsivosti a bezmoci, co si člověk uvědomí, že dotyční museli zažívat. Ale mě prostě rozčilovala spousta drobností, o kterých bylo jasné, že se nemohli takto odehrát - bez rizika spoilerování: že by Tug takto několik hodin klečel na kolenou v kuse je nesmysl, i když to byl svalnatý a trénovaný chlap, po chvíli by zešílel bolestí, ostatně proč myslíte, že se děti trestaly klečením?. To mi zkazilo celkový dojem jinak poutavého filmu (ale místy i zdlouhavého, což je pochopitelné vzhledem ke zpracovávané látce). (06.06.2022)

Stěží uvěřitelný tragikomický sled událostí vedoucí ke zdecimování jednotky několika zapomenutými sovětskými minami na pár metrech čtverečních v bohem zapomenutém údolí. Něco tak absurdního prostě nevymyslíš. Ostatně se to údajně skutečnosti drží věrně. Navíc se podařilo skvěle zachytit psycho vypjatou atmosféru sice směšné, ovšem o to více bezvýchodné situace; v nejlepších momentech, kdy se naplno odhaluje pravá nátura (a ostatně i vnitřnosti) jednotlivých charakterů, to dá vzpomenout na původní Mzdu strachu. Celé to pak graduje po pokusu o přistání prvního vrtulníku po cca dvou třetinách stopáže. Po tomto předčasném vrcholu to však již pouze dojíždí půlhodinovým mlácením již předtím vymlácené slámy, kdy se čím dál více do té doby naturalistický protiválečný snímek přeci jen začne stáčet spíše k oslavnému tónu. (10.07.2015)

Ukázka nesmyslnosti války, ve které vlastně s nikým nebojujete, kdesi v liduprázdné poušti, na absurdním reálném případu. Tam z ničeho dojde k tragédii, kterou ani nikdo nezavinil. Dramatické, napínavé, realistické a tak nesmyslné, jak jen může být dle skutečných událostí. Kdyby to nebylo k pláči, dalo by se upřímně zasmát tomu, co invazní vojáci, "hrdinové" ověnčení řády, předvedli. (15.01.2022)