Prípad SK1

Po neuveriteľne dlhej dobe skvostne i keď komorne spracovaný krimi thriller podľa skutočnosti o "lapaní" sériového vraha. Určitá podobnosť so Zodiacom by tu bola, akurát že "L’ Affaire SK1" nehrá na emócie diváka z pohľadu vzrušenia či snahy šokovať počas scén, ktoré by zobrazovali násilie, no viac menej sa sústredí na postupné kroky polície, zisťovanie faktov, vyšetrovanie či priebehom na súde, kde i samotný obhájcovia (i v skutočnosti) verili v nevinu Guya Georgesa. Sám za seba nemôžem inak iba udeliť plnú palbu. "Viva La France!". (13.05.2016)

Často se tu v komentářích objevuje slovo strukturální detektivka, nicméně nejsem si jist, zda se v případě tohoto snímku jedná o správné pojmenování. Vyprávění se opravdu soustřeďuje na vykreslení bezradné a dusné atmosféry vyšetřování nepolapitelného sériového vraha. Občas se diskutuje o jednotlivých stopách, řeší se motivy a porovnávají jednotlivé objeti. Nicméně v konečném důsledku celé vyšetřování končí aniž by jednotlivé stopy měly pro jeho úspěch byť sebemenší zásluhu. Vyústění je pak po celé té předcházejí lopotě velmi neuspokojivé a shazuje celou předchozí velmi dobře odvedenou práci. I tak je pohled na případ, který Tě zaručeně semele, jedinečný. Už jen v tom nakolik jsou některé důležité odhady policistů nakonec ukázány jako mylné. (26.06.2016)

Nikdy jsem se netajil tím, že nejsem fanouškem francouzského filmu, nemám ale problém přiznat, když mě snímek francouzských tvůrců osloví. A tady se to stalo. Zaujaly mě hlavně dvě záležitosti. Způsob jakým filmaři vykreslili dlouholeté pátrání po tom zkurveném hajzlovi (omlouvám se, ale vhodnější výrazy jsem nenašel ani ve slovnících), a to, že se tady k mému překvapení myslelo i na oběti a pozůstalé. S takovým přístupem se už dnes ve filmech příliš nesetkávám, spíš se řeší, jestli bude mít ten který kriminálník i ve vězení zajištěn komfort, na jaký je zvyklý, a zda jeho oběti před svou trýznivou smrtí neporušily jeho práva a osobní integritu. (05.01.2021)

Tomuhle se říká návrat do 70.let fr. kriminálek. Filmařská nádher nádher člověk jako kdyby se vrátil do časů, kdy řádili Henri Verneuil s Alainem Delonem, ostatně ten plakát na Melodii podzemí tam nebyl náhodou. Přimočará kriminálka, která je vyprávěna ve velkým časovým rozpětí a ještě ke všemu prolínající minulost se současností aniž by stylem vyprávění narušila napětí nebo způsobila nepřehlednost. Naopak dlouholeté pátrání po brutálním seriovým vrahovi pohltí a vyflusne až po závěrečných titulkách. Výborně napsaný a odehraný postavy, nezáviděl jsem policajtům tu bezmoc v kombinaci s obrovskou vůlí vraha dopadnout, což taky považuji za nejemotivnější složku filmu. Dialog Francka s obhájkyní je sice krátký, ale udeří na srdce, navíc jako kdybych tam viděl opřenýho Alaina Delona v dobách jeho největší slávy. Za posledních x let jsem neviděl lepší francouzskou kriminálku. (19.11.2015)

Francouzi tohle umí. Takový ty oldschool poctivý kriminálky jim prostě vždycky šly a tady to není jinak. Případem se probíráme od začátku spolu s novým kolegou oddělení, kterej se stane maličko posedlým tím, aby vraha dostal. Ať se snaží, jak se snaží, tak cesta není jednoduchá a vždycky, když to už vypadá, že ho mají, něco tam nesedí. Toto je ovšem taky trochu kámen úrazu, protože se celou dobu tým detektivů spíš neúspěšně probírá případama zavražděných dívek, nedaří se jim moc ani případy spojit dohromady, no a aniž by došlo k nějakýmu zásadnímu objevu nebo zvratu, přijde obvinění, zatčení a soud. Je to takový z ničeho nic. Ale chápu, že to byla doba, kdy se s DNA až tak moc nepracovalo a asi to svým způsobem ve Francii byl i určitej průlom v dokazování trestných činů. Každopádně atmosféra je parádní jako za časů A. Delona a jemu podobných, takže zaujetí filmem určitě není malý, naopak dneska se tenhle čistej krimi žánr už moc nevidí. P.S. Trochu mně přišlo, že vrahovi obhájci ho až tak úplně nehájili - aspoň to tak působilo. (28.07.2016)