Tobě hrana zvonit nebude

Přidávám se k udivení Woodyho, kterak je možné za toto dát i pět hvězdiček. Vše podstatné již Woody napsal, kromě toho, že jsem se u některých scén královsky sarkasticky bavil, mě jako právníka nadzvedl soudní proces a jeho formální vedení, to nemohl nikdo z tvůrců filmu nahlédnout do trestního řádu (vydaného v roce 1961 a platícího samozřejmě ve znění novel dodnes)? Člověku zůstavá rozum stát, co za tupost po všech stránkách se dá natočit. K uvedení filmové podoby díla se dlouho neměla ani bezedná studnice budovatelských a normalizačních filmů – kanál CSFilm. Zřejmě není divu, neboť jde o jednu z nejohavnějších zhůvěřilostí, která kdy u nás vznikla. Slovy Vladimíra Tichého v této hře a filmu „poprvé přišel československý autor s tématikou krizových let v rovině etického dramatu, které obnažilo morální defekty tížící dezorientovanou veřejnost. Ještě uprostřed kvasu doby reagoval na palčivý problém z nadčasového hlediska“. A aby aura tohoto díla byla dotažena k dokonalosti, nutno ještě uvést, že v roce 1978 získala československá kinematografie díky Traplově unikátu hlavní cenu Laceno d´Oro na XIX. mezinárodní přehlídce neorealistických (!!!) filmů v italském Avellinu. (04.08.2008)

Vojtěch Trapl a jeho první svojský výklad historických událostí. Je to kratší než Vítězný lid, takže se dá Hrana dokoukat do konce, ale musíte mít pevné nervy. Traplova neschopnost vést herce a inscenovat je v prostoru tu dosahuje svého vrcholu (to znamená, že někdo stojí v papundeklové kulise, deklamuje nesmyslné věty a kamera na něj čas od času zazoomuje). Neškodná pitomost tohohle filmu mi brání dát odpad!, jako zamýšlená propaganda a ideologický výklad roku 68' totiž selhává na plné čáře. (18.10.2013)

Brilantní!! Ukázka toho, jak nikdy, nikdy, nikdy netočit žádný film. Ale bavila jsem se královsky, to se musí nechat. Hlášky typu: "Úplně jste zapomněli, že mám dneska svátek!!", "Nazývejte mě pouze paní profesorko nebo paní doktorko...", "To víte, lidi jsou zlí, i psa mi otrávili!", "Novinařina je poslání - pravdivě informovat a vždycky být při tom!", no, v podstatě každá druhá replika u mě vyvolala záchvat smíchu. (03.06.2014)

Dávám jednu hvězdičku: proč? Protože jsem viděl Steklého film Za volantem nepřítel, který dokázal, že existuje ještě větší dno než toto. Traplovi, jakkoli mu filmová kamera a nůžky nesedí do ruky, jde alespoň přičíst to, že alespoň má trochu ponětí o tom, jak se dělá propaganda. Zatímco Steklý natočil k uzoufání nudný, obskurní a rozpadlý film, který se nerozpakuje pětkrát zopakovat stejný sáhodlouhý záběr, který nemá v naraci žádné logické místo, Trapl ve svém "autorském snímku" sází na konstrukci, která nahlíží na dobový problém komplexněji a v zákeřnější formě citového vydírání a vyšší morálky, za kterou se zde neuměle schovává tuhá stranická politika. Film tak docela drží pohromadě, i když poetické vložky jsou opravdu mimo mísu, recitující Petrovická je na zabití a muž se slabostí pro "hospůdky" působí stejně protivně jako taxikář s čoklem ve Steklého opusu. Docela se mu daří velkou část děje působit i jaksi méně okatě a pro někoho ve své době možná i přesvědčivě, dokud nezačne všechno do sebe zapadat a lidské slabosti nepřerostou ve velkolepé kontrarevoluční spiknutí, jež je triumfem maminkovské obhájkyně, která by nejraději viděla všechny nesouhlasící za mřížemi, ale všelijak toto své přesvědčení obchází, aby hned nevypadala jako zákeřná svině. Její konečné usmíření s "kulakem" už je jen tečkou za pamfletem, který uškodil sám sobě, že neodhadl míru, kdy má propaganda ještě nějaké šance nějak zapůsobit či alespoň vyvolat otázku. A myslím, že je jen dobře, že u nás v období normalizace nebyl nikdo tak "schopný", aby dal dohromadu něco vyargumentovaného a neplakátového pro nový režim. Protože žádný inteligentní člověk, který to má v hlavě srovnaný, naštěstí mezi zaslepené příznivce strany už v této době nepatřil. (14.10.2010)

Bez Sovětského svazu nejsme nic. Traplova divadelní hra, v tomto případě její filmová podoba, je pokroucený, zhovadilý zmetek, jehož obsahová difamace nemá v kontextu znormalizované kinematografie obdoby. Hrozné. Plakát. Zkreslování osmašedesátého roku. Samá slova. Prázdná a směšná a všechno dohromady je vymyšlené. Stranický herecký kádr v pohotovosti – afektovaná Petrovická, která si zapaluje jednu cigaretu za druhou a tváří se odhodlaně, Mixa, Vochoč, Davidová, Zounar, Švorc, o němž Miroslav Macháček prohlásil, že i kdyby hrál každý den, tak se to stejně nikdy nenaučí... Vstup na vlastní nebezpečí. (25.07.2018)