Zeroville

Já nevím, co všichni mají, mně se to líbilo! Oceňovaná knižní předloha Stevea Ericksona je absolutně výborná a její filmová adaptace za ní podle mě nijak nezaostává. Pro mě to jako pocta určité éře Hollywoodu funguje líp než Tarantinovo Tenkrát v Hollywoodu. Filmu jistě uškodila premiéra odložená o čtyři roky kvůli krachu distributora a následné dosti omezené uvedení a minimální kritická recepce, stejně jako obvinění Jamese Franca v rámci kampaně #MeToo. (22.03.2020)

Že ja somár som sa pustil do kompletného zhliadnutia kinematografie Jamesa Franca. Film som dokázal dopozerať len vďaka Megan Fox a celkom peknému filtru 60.rokov 20.storočia. Francovi to pristalo ako "skinheadovi" s fúzmi, no to je všetko. Na príbeh si nespomeniete po mesiaci ani keby vás mučili, natož na hudbu. Pritom by sa tam hodili parádne hudobné bomby rokov šesťdesiatych. Ono väčšinou kde hrá žid Seth Rogen, to je spínač, ktorý by vám mal dať signál, že sa idete pustiť do strašnej hovadiny, ale ja som tomu dal šancu. No pocit zúfalstva bol na maxime. (02.09.2022)

Taxikář, ve kterém je ústředním podivínem filmový fanda-střihač. Plus mi to trochu připomnělo Berberian Sound studio nebo Cigarette Burns. Vizuálně to vypadá dobře, kamera háže zajímavé záběry, scény jsou ponořené do zelené nebo rudé, ale dějově je to řídké a Francova postava nečitelná, vlastně jsem jen čekal, jestli ve finále někoho kuchne nebo ne. Radši bych se podíval na film o Johnu Miliusovi, kterého tu hraje Rogen a který tomu dle očekávání dodává aspoň trochu humoru. (13.02.2020)

Hmm... Jamese Franca (As I Lay Dying) si docela cením jako režiséra zajímavých, netuctových filmů „proti davu“, ale tady mi poprvé (po čtyřech pozitivních zkušenostech) jeho snímek zcela nesedl. Když napíšu, že to byla často nudná dějová i žánrová slátanina, asi to stále úplně nevyjádří moje rozporuplné dojmy ze Zerovillu. Ten film se nejdřív chce strašně tvářit jako zapálená pocta Hollywoodu, nakonec se asi proměňuje v jakousi obecnou poctu slavným filmovým velikánům (když zde dojde v rámci toho Hollywoodu znenazdání i na Dreyerův němý snímek nebo Lynchův undergroundový debut), chce být při zasazení do sklonku 60. let naplněn fůrou odkazů na filmy, reálné osobnosti a události, ale ani základní časovou postupnost při tom nerespektuje. Tak třeba podle Franca natočil Coppola svojí Apokalypsu (1979) už kdysi počátkem 70. let, před Altmanovým Dlouhým loučením (1973)? Ale hlavně, že vzpomínáme, odkazujeme a asi čert vem onu dramaturgii a souvislosti, které tu místy nesedí, i celkově zmatené vedení příběhu. Občas mě to bavilo z toho důvodu, že jsem snad neviděl žádný jiný film, v němž by hlavní postavou byl filmový střihač, a vedle řady odkazů (které tu podivnost ovšem nezachrání) to ještě k atraktivitě v závěrečné třetině pozvedl originální mysteriózní prvek s hledáním záhadného klíče v předělaných záběrech z různých filmů. Ačkoliv i tento prvek se v žánrově zcela odlišném ději objeví znenazdání a taky mi připadalo, že s ním tvůrci pracují spíše ledabyle (jako v mnoha dalších aspektech, pokud jde o scénář) a ten potenciál jakoby film spíše jen trochu ukazoval, než že by ho pořádně využíval. Vlastně se to týká i samotného závěru (inspirovaného jednou povídkou z Twilight Zone), po němž by jako epilog klidně mohl následovat sestřih scén s přidanou hlavní postavou, ale dojde pak uprostřed závěrečných titulků zase jen na tu ukázku potenciálu s jednou takovou scénou. Ačkoliv mi Zeroville v některých scénách nesedl ani co do stylu humoru či vybraných hudebních čísel, stejně si zde říkám, že to byla trestuhodně zpackaná příležitost. [45%] (03.07.2022)

Vypadá to jako zdvižený malíček Hollywoodu a všem, kteří o něm mají dobré mínění. Film se snaží přepsat historii filmu a celkově je dosti domýšlivý a směšný. Vypadá to, že Franco odjel na natáčení a scénář zapomněl na nádraží. Výsledek má takové nedopečené části a měl jsem pocit improvizace a duté estetiky. Ani moc humoru zde není. Doporučuji vám radši se věnovat četbě. (20.11.2020)