Krutý a výjimečný

Ona nebude náhoda, že se pan režisér jmenuje Merlin. S jiným jménem by nejspíš nic podobně originálního nestvořil. Neotřelý pohled na Peklo i Očistec Dervisevic mixnul s Na Hromnice o den více a donutil tak hlavního hrdinu prožívat pořád dokolečka nejhorší den svého života a postupně odhalovat motivy a skutečnosti, které vedly či nevedly k vraždě jeho milované. Povedlo se i obsazení a ačkoliv mi z počátku hlavní hrdina příliš neseděl, postupem času jsem musel uznat, že to byla ta nejlepší volba. Další z jedinečných debutů, na který bude těžké navazovat. 85% (25.02.2015)

Trochu jsem se bála tohoto psychologického dramatu, ale nakonec nebyl tak nesmyslně postaven, jak se na začátku jevil. Je to začarovaný kruh, který se vám neustále vrací, a vrací a postupně se něco nového otevře. Velké plus k ukončení filmu, protože momentální trend k neukončování snímku mě pěkně vytáčí. (09.01.2016)

Takhle dobře napsaný film jsem hodně dlouho neviděl! Abych si za celý film neřekl jediné wtf, nebo nad čímkoliv zapochyboval, a že by se tohle téma dalo tak jednoduše zmatlat, tak to smekám. Výborné, totálně skvělé, aneb jak se vyhrabat z posmrtného života, napravit své chyby a to vše naprosto promyšleně a s gracií :-) (20.10.2015)

Zaujímavý psycho-thriller o vine a treste. Žeby takto naozaj fungovalo peklo? Teda nemyslím na princípe skupinovej terapie v nejakej budove plnej kancelárií, ktoré mi skôr pripomínali scény ako vystrihnuté z knihy resp. filmu 1984. Ale ten princíp trestu v podobe neustáleho prežívania dňa s najhorším životným skutkom, tak to mi prišlo vcelku zaujímavé. Obzvlášť, keď "odsúdzenci" boli v tej časovej slučke bezmocní a udalosť bola napokon nemenná. Teda až na záverečnú "vzburu" a prebratie osudu do vlastných rúk. Tá koncová úvaha bola naozaj fantastická a celý temný príbeh korunovala napokon úžasnou pointou s morálnym posolstvom o obetavosti a nesebeckosti. (31.12.2014)

Možné spoilery. Tak nějak mi film přišel od začátku průhledný, a jak tu někdo píše, že bylo náročné jej sledovat... nevím, podle mne po čtvrt hodině nebylo o co hrát. Dobře, jsou zde zachyceny stavy člověka, který spáchal zločin, od prvotního popírání k postupnému prozření až následné touze věci napravit. Proti tomu nemám nic, kdyby si to nehrálo ještě na ty podivnosti s televizemi, hrou na peklo, vciťování se, a kdyby film neviděl jako jediné východisko ze situace sebevraždu. To je tak nějak u těchto filmů oblíbené východisko, jež ale stejně nic neřeší. Přitom by stačilo jediné, naslouchat druhým už za života. Jistě, určité poselství je zajímavé, správné, beru ho. Ale jako film to stojí na docela chabých a předem odhadnutelných základech, zvláště, když je nám povaha Edgara naservírována jak na podnose, takže jen čekáme, kdy si to, byť posmrtně, uvědomí, a ony scény ozvláštňující děj jsou diskutabilní. Na jednu stranu tvoří určitý mysteriózní prvek, ale na druhou stranu nechávají nezodpovězených hodně otázek, včetně té nejdůležitější o vině a trestu, a co tedy nakonec mělo znamenat, že kdo akceptuje, půjde na lepší místo. Chtělo to možná alespoň jeden příklad. (01.06.2016)