Šigacu wa kimi no uso

Začátek je celkem fajn. Animace je pěkná a na prvních pár dílů se dobře dívá. Pak se ale bohužel dostaví repetitivnost. V každém díle se pořád a pořád a pořád dokola omílá, že Kousei má trauma z dětství, a po čase už to prostě ztrácí na efektu a začne to být natahovaná nuda. A nezachrání to ani romantika nebo hudba. Ze čtyř hlavních postav jsou zajímavé prakticky jenom dvě. První z nich je osudem těžce postihnutá, ale při tom neustále optimistická Kaori, druhou bojovná kamarádka z dětství Tsubaki. Samotný nejhlavnější hrdina je nudný suchar, no a nejhorší je na tom jeho nejlepší kamarád Watari, který nemá charakter vlastně žádný a je tam jen do počtu. Drop po 15. epizodě. Sice mě zajímá, jak to s Kaori dopadne, ale do pokračování už se nutit nebudu. Možná se k tomu někdy v budoucnosti vrátím. EDIT: Po více něž dvou letech konečně dodíváno a můžu dodat jen, že to bylo ještě nudnější než jsem si pamatovala. Nepopírám, že konec je smutný, ale s nulovým propojením s postavami mě prostě nedostal tak jak by měl. 4,5/10 (06.02.2015)

Dovolím si nejprve vznést názor, že se jedná o lehce nedoceněné dílko (v rámci ČSFD hodnocení). Neříkám, že je to podívaná pro každého, ale mě to jednoduše pohltilo. Příběh by se spíš hodil k filmovému provedení, než seriálovému a proto názory, že je to mírně natahované a zdlouhavé mají svojí váhu. Mé trpělivosti to nepřišlo: Osnova je citlivě melodramatická, zádné andante, z jistých důvodů. Ono životní mnoholetá traumata nejde vyřešit mávnutím proutku či jedním delším spánkem a tak chápu, že překonávání takového strachu je běh na delší dobu. Dostáváme čas se podívat hlouběji do lidské duše, probrat vztahy a vysvětlit si poslání hudby, které není pro každého člověka shodné. To vše v seriálu se pojí v jeden významný vrchol: Postava Kaori. Dost možná jsem doposud v anime nepoznal krásněji napsanou hrdinku. Nekonečně sršící optimismus, chuť měnit zaběhlé, její touha poznávat a žít, reprezentujíc naději každým milimetrem, co dostala. Mám trochu problém s tím, že dostala o něco méně prostoru, než bych chtěl, ale pro mé city nejspíš dobře. Na druhé straně Kosei, i přes jeho zajímavý vývoj, nebyl pro mě tak barevný a postrádal nějakou výraznější kvalitu, abych s ním víc sympatizoval. Co nejde nevychválit, jsou ryze hudební scenérie. V tu chvíli animace a hudba dosahuje svého až snového vrcholu; v tu chvíli máte dojem, že je svět zase o něco krásnější. A konec? Silný, který seriál jen a jen podržel. Závěrem musím podotknout, že tu jsou jísté nedostatky, na kterých by se dalo zapracovat (jak říká Starletka, postavy Watariho a Koseie nejsou ideální), pár pasaží dokáže mnohé unudit. Nicméně je zde cítit láska k hudbě, životu a hlavně mi to přijde vše tak nevyhnutelně opravdové. SIlné 4*. (10.05.2015)

Líbezně smutný příběh podpořený malebnou animací, poetickými dialogy a žalněkrásnou hudbou. Nahrbený chlapeček nese na svých ramenou tíhu, kterou mu naložila jeho vpravdě démonická matka, která ho nepřestává pronásledovat ani ze záhrobí v podobě záštiplné kočky. Naděje na záchranu přijde v podobě zlatovlasé dívky, která se nebojí ho dotlačit, kam se on zdráhá jít a pomoc mu překonat překážky, které se mu jeví jako neschůdné. Přestože dívenka také používá brutální metody, přece jen jsou v jejím podání sladší, než byly ty matčiny. Dozvěděla jsem se hodně o vášni pro hudbu i o rivalitě, která ti pomůže dostat se dál. Ano, bylo to zejména ke konci evidentně silně vypočítané na dojetí, ale pointa vůbec nebyla hloupá. Přes jisté natahování a některé vedlejší postavy, co byly jen do počtu, patří tohle anime k těm, které dokáží zaujmout. SHRNUTÍ: Když je hudba břímě i vysvobození. (23.04.2019)

Shodou náhod jsem v době začátku s tímhle seriálem rozehrál i hru Eternal Sonata, která pojednává o životě Frédérica Chopina a tak ve mě tvůrci posílili zájem o jeho hudbu, za což jim v první řadě děkuji. Právě Chopinova hudba se v Your Lie in April vyskytuje poměrně často, minimálně tedy v první polovině. Arimuv příběh totiž působí, jako kdyby v polovině vyměnili scénáristu a rozhodli se kompletně změnit žánr. Zatím co v první části jde o hudební dramedy, kde se hrdina snaží vyrovnat s PTSD i za pomocí své nové kamarádky, v části druhé jde hudba stranou a vše se překlopí do romantického dojáčku. A zde je právě kámen úrazu. Hudební část neustále přerušují rádoby emotivní žvásty, tudíž vás tvůrci nechají užít si krásnou hudbu bez přerušení jen minimálně, a co víc, jednomu vystoupení je věnována třeba celá epizoda v celku, což působí, že se seriál neposouvá k věci. Když pak příjde řada na opravdové problémy hrdinů, zbývá sotva polovina dílů a tvůrci všechno chrlí šíleným tempem. Nemůžu však říct, že by mě to nebavilo nebo že bych u několika scén nezaslzel i já, nicméně kdyby se Arimovi a Kao věnovalo více času i mimo pódium a scény s hudbou spojené, tak si troufám tvrdit, že půjde o 5* záležitost. Takhle jen slabší 4. (19.07.2020)

(Po 10. ep): Berte to z pohledu někoho, kdo bere klavír za nejlepší nástroj na světě, miluje ho a hrál pár let i soutěžně, než jsem se přesunul k amatérskému hraní a užívání si experimentování s notami a nectění těch černých mravenců, ani jejich popisků. Do určité míry samozřejmě :-) Co si o Shigatsu wa Kimi no Uso myslím: Vcelku sympatický začátek, horší prostředek a nynější 10. episoda to už finálně zabila. Není to nejnezajímavější počin, ale něco, co si lehce užívám, avšak nepamatuji episody předchozí. Když so srovnám s Nodame Cantabile, tak je to jak nebe a dudy. Nodame je mistrovské dílo, Shigatsu napsal někdo, kdo se o hudbu viditelně moc nezajímá. Nebo to neuměl zpracovat. Zanechává mě to prázdným, je tam jen jedna dějová, slabá linka, která byla teď naprosto -nepochopitelně- přestřižena a celkově se už pár týdnů nudím. Co víc, ještě do čistě klavírních skladeb míchají další hudbu, která se tam mnohdy absolutně nehodí. Např. když hrála v 8? 9? episodě černovlasá holka. (Nepamatuji jméno ani episodu, viditelně to ve mně fakt nic nezanechalo). Jsem zvědav, jak to zakončí, proteď velké zklamání a jestli se někdy budu chtít vrátit k nějakému hudebnímu anime, bude to určitě Nodame nebo třeba i Piano no Mori. (Je jich víc, nebudu to tu zbytečně však zanášet.) P.S. - velmi se mi líbí, že apelují na diváka, aby ocenil originální, ne strojenou hudbu. Mají pravdu, i když to není přesně tak, jak to bylo napsáno v notách, je to mnohdy zajímavější. Jedna skladba se dá hrát desítky / stovkami způsobů :-) Celkově však slabých 50% (Po 21. ep): Tohle není o hudbě... Tohle je čistě jen milo-drama a hudba je tam prakticky jen jako "důvod". Nejvíc mě na tom důvodu štve to, že tam pak komentují hru jako v Nodame... A pokud odsunem tu hudbu, zbyte velmi, velmi jednoduchý příběh, který se stále omýlá a opakuje až to člověka začne fakt s*át... 40% (Hodnocení po konci): Naprosto nudný závěr, bez sebemenších citů, vyloženě nutí diváka k lítosti k postavám či úsměvu, příhodně tam řeknou "jak to vše bylo myšleno" a vůbec... grrr! Kdo umí hrát na klavír / jiný hudební nástroj, toho musela k smrti poslední ep. nudit. Ti, co jdou za romantikou, se zas museli cítit podvedeni a uraženi. Ze začátku vcelku sympatické anime totálna narazilo a u mě bude zapomenuto během pár následujících dní... 35% (11.12.2014)