Schmitke

Zajímavý. Těžko o tom něco psát, vše již bylo napsáno. Vizuál super, hudba/zvuk ještě lepší a mystikou bych taky ještě přisolil. Na debut a ještě k tomu českej film je to ale opravdová pecka. Spousta lidí ale bude z kina odcházet s pocitem ošizení nebo neukojení, protože to prostě není film pro průměrného diváka. (18.08.2015)

(Febio Fest 2015) Příjemný film, který táhne Peter Kurth a potěší i Petr Vršek jako (lehce) švihlý geolog. Z počátku spíše humorná nóta (Schmitkeho dcera, kolega, senilní dáma v hospodě u Bobra), poté je Schmitke spíše mysteriózní. Z konce tak nějak moc nekápne, ale koukalo se na to příjemně a docela dobře jsem se pobavil... 70% (01.04.2015)

„Lidé jen tak sami nemizí. Nakonec to vždycky má jednoduché vysvětlení.“ K filmu jsem přistupoval trochu s despektem, ta kombinace komedie, mysteriózna a specifického prostředí ve mně nebudila moc důvěry…ale ono to překvapivě fungovalo! Tedy, bohužel jen po určitou dobu. Cca 70 minut mě to bavilo naplno a já předl jak kocour…dalších 10 minut už podstatně míň, ale pořád jsem doufal, že ta houstnoucí absurdnost přece jen dostane nějaký smysluplný závěr…no a poslední desetiminutovka mě vyvedla z omylu. Škoda, 5*-ový potenciál, který tento film určitě měl, tak nakonec zůstal nenaplněn. Ať už to bylo kvůli tvůrcově bezradnosti ohledně ukončení či snad touze hrát si na Lynche. Nicméně solidní 4* snímku ani těch posledních 20 minut nesebere. Originalita, humor, absurdně-tajemná atmosféra, svérázné postavy (vyšinutý geolog!) a překvapivě kvalitní technická stránka stojí za zhlédnutí (i když vše třeba tak úplně nepoberete). „Ty cesty mi tu připadají všechny stejné.“ - „To bude tím, že všechny stejné jsou, pane Schmitke.“ (13.07.2016)

Hezky divný film s mezinárodním obsazením, který ale především snese mezinárodní kritiku. Nefunkční větrná elektrárna působí jako pilíř drsné invaze městské technologie do přírody vedle stálých obyvatel horských vísek, kteří mají dnes k přírodě nejblíže. Skvěle zachycenou atmosférou se pak pokouší prostoupit výborný představitel hlavní role - tragikomický Schmitke (nefunkční člověk starající se o nefunkční stroj v nefunkčním světě). (28.01.2016)

Hra na nedořečené je jenom zdánlivá, co je třeba ukázat, máme přímo před očima. Odkazy k jiným filmům, jakož i odkazy k čemukoli dalšímu, jsou přísliby, o nichž od první chvíle víme, že nebudou naplněny, a proto nic nepředstírají, nelžou, ani nemluví pravdu, prostě jen jsou. Zrovna tak vedlejší postavy způsobují něco, co přichází s nimi, ale zůstává dlouho poté, co odešly, protože to na nich nezáleží, i ony se k tomu, co s sebou přinášejí, jenom připletly. A konečně, na Schmitkem není ani trochu více záhadného, když „se” potká v lese, než když „se” poprvé pokouší vstát z postele, proto se není čeho leknout; odtud lze také rozumět recenzentům, když sborově opakují, jak závěr postrádá pointu (kterou si prý zaslouží) — jenže, kde by se asi vzala, vy chytří, když ono probuzení, o němž by to celé mělo být, se odehrává „pouze" v těle, hlavě, srdci Schmitkeho, kdežto očima diváka je tu už od úvodního záběru? (26.08.2019)