Jack stavia dom

Temný a provokatívny Lars von Trier znova divácky na hrane. Dav sa delí na tých, ktorí nadšene tlieskajú jeho majstrovstvu, niektorí znechutene krútia hlavami a sú aj takí, ktorí sa nezaradia nikam. Nepoznám iného režiséra Larsovho formátu, ktorý dokáže jedným filmom znechutiť, pobúriť, zaujať a naložiť poriadnu dávku myšlienkových rozbušiek. Jack si stavia dom a to prostredníctvom symbolov, metafor a obrazov násilia v extrémnej podobe. Zároveň veľmi jemnocitne a poeticky prepája architektúru stavieb s duševnou konštitúciou, hľadá analógie v dozrievaní vína s rozkladom telesnej schránky a deformáciou duševného sveta. Centrálne vlastne rozoberá tematiku pudu, v Nymfomanke pud sexuálny, erotický, v Jackovi pud agresívny. Pud je vlastne energia, ktorá je človeku daná od narodenia, motivuje ľudské správanie. K ústrednej tematike ľudských agresívnych pohnútok pridáva témy viny a trestu, morálky, hraníc normality až abnormality, diferencovania psychopatie či psychózy. Sú vôbec naše agresívne predstavy naše vnútorné túžby, ktoré nikdy nemôžme realizovať v dennodennej realite a tak ich symbolicky vyjadríme v umení či inej činnosti? Kto je obeťou, kto predátorom? Vinná je obeť, lebo vzbudzuje či provokuje túžby alebo predátor, ktorý svojim túžbam podlieha? Aká je podoba zla a dobra na zemi a čo už nemožno definovať ako dobré či zlé, kde je vlastne tá hranica? Ťažko sa mi formuje názor, či ocenenie umeleckých kvalít režiséra nie je len podlahnutie dojmu, ktorý je postavený na tendencii šokovať. U Triera hrá prvé husle inakosť, originalita, nemožno mu odoprieť vlastný rukopis a to, že si filmy robí po svojom. Zároveň emočne nalieha, drví, šrotuje a divácke pocity a dojmy tlačí do najvyšších výšin niekde do extrému. A tým mi príde dosť manipulatívny. Na konci, aby sme to celé nebrali až tak veľmi vážne, ponúkne pár gýčových záberov. Úplný koniec zavŕši skočnou hudbou, ktorá má podprahovo nabudiť pozitívne emócie. Je to filmová nálož na druhú. (09.01.2019)

Ze začátku jsem se celkem bavil. Ostatně první oběť Uma je natolik nesnesitelná, že se dá říci, že si o to sama řekla. A dostala přesně to, co popsala. Jenže s přibývající stopáží se ukazuje, že Lars von Trier je čím dál větší Narcis, a nejspíš je vážně přesvědčen o tom, že páchá umění. Rozjede docela zajímavou scénku a pak se v ní rýpe tak dlouho, až ji úplně zabije. A z nepříliš nadšených tří hvězdiček jsem další ubral za epilog – tenhle převážně nudný filozofující film zkrátka neví, kdy chcípnout. Vinaři, lovci, letečtí konstruktéři a architekti nechť si přidají libovolný počet hvězdiček sami. :-/ (16.10.2018)

Když byl film novinku viděl jsem trailer, kterej mě celkem zaujal. Snímek ale v sobě skrýval tři faktory, který mě od jeho shlédnutí odrazovaly. Prvním faktorem pro mě byla dlouhá stopáž. Druhým faktorem byl Matt Dillon jehož filmy zrovna nevyhledávám a třetím faktorem byl režisér Lars von Trier. Samozřejmě, že o něm vím ale jeho filmy jsou pro mě (zatím) zemí neprobádanou(Už dlouho se chystám na film Antikrist).  Zatím jsem od něho viděl jeden film, kterým je The Element of Crime z roku 1984. Film kterej jsem vůbec nepobral. The House That Jack Built ale pár dní nazpět běželo na Paramount Network tak jsem se rozhodl, že to risknu a zpětně jsem si ho pustil. A tohle moje druhý setkání s Larsem von Trierem dopadlo o poznání líp. Přiznávám, že začátek mě zrovna moc neohromil a já jsem uvažoval, že film vypnu ale vydržel jsem.  Trvalo to sice trošku déle jsem si zvykl na to jak je film natočenej a odvyprávěnej ale jak jsem si zvykl nemohl jsem se filmu nabažit a užíval jsem si ho plnými doušky. Musím uznat, že M. Dillon byl excelentní a užíval jsem si i dialogy ve filmu, kterých není zrovna málo. Nakonec lituju toho promarněnýho začátku (z mé strany), kdybych přistoupil Na Trierovu hru dřív mohl jsem se bavit hned od začátku. Ono to je ale jedno, protože tenhle film jsem neviděl určitě naposledy. A příště si ho užiju ještě víc. Nakonec mi ani ta stopáž nepřipadala tak dlouhá (klidně bych si dál ještě půl hodinovej nášup). Nejraději bych snímku napařil 5 hvězd ale ten konec kterej nebyl zrovna podle mýho gusta mi to nedovolí.  PS : Tenhle film je konečně tím spouštěčem proto abych zkusil i Trierova Antikrista. (02.11.2021)

Silně doporučuju obléci své děti jakékoliv věkové kategorie, ovšem čím mladší, tím lepší, popadnout svoji empatickou ženušku, která si prochází nějakým citlivějším obdobím, ideálně těhotenstvím, a v kombinaci s jejím akutním PMS a útlocitnou povahou Matky Terezy vyrazit do kina na príma nedělní rodinný film o strejdu Jackovi, který staví domeček. V podstatě jde o takovou milou variaci na pohádku Tři prasátka a domeček, jen s rozdílem, že tady máme prasátko jedno a domeček nebouráme, nýbrž budujeme, milí tatínkové. Ručím vám, že vaše ratolesti budou nadšením běhat po kinosále a manželka samou radostí potratí. Po projekci je můžete vzít na procházku k mysliveckému posedu a povyprávět jim veselou bajku o laňce a koloušcích. Samotného mě mrzí, že žádnou rodinu nemám, vědět o tomhle filmu o pár let dřív, klidně přeříznu na hajzlech nějakou random šlapku, vychovám s ní budoucího hlídače parkovišť a pak je jako milující otec přesně na tohle vezmu do kina. Za tu prdel by to stálo. Nemám co vytknout, ještě teď z toho mám erekci. Trier se mi výjimečně strefil do vkusu na sto procent. (25.11.2018)