Génius z chatrče

Podobné filmy mě prostě baví. Jasně, té matematiky zde nakonec tolik není, ale ono to ani nevadí. Tohle je příběh, který je silný sám o sobě jako příběh člověka, který nedostal tolik času, kolik by mohl. Co by asi dokázal, kdyby dostal víc času a mohl dál počítat a dokazovat? Dev a Jeremy byli klasicky skvělí. (06.10.2016)

Jenom se mi potvrdilo že mě matematika nebaví. Snad jen v minulosti hraní ve výukovém programu ve kterém vystupovali bajtíci z nichž každý měl jiné barvy čepici… A poté jsem se ještě těšila na hodiny matematiky na základce protože jsme měli výbornou učitelku která dokázala vytvořit kázeň ve třídě. Jinak co se týče tohoto filmu, nutno zmínit že mladý muž byl velice šikovný na základě toho co se mu podařilo do jeho předčasné smrti. A je fajn že se na manželku nevykašlal a vrátil se k ní. Takže si nemusel nic vyčítat. Spíš tam hrál taky roli ten jeho životní příběh než rovnice vysázené na papíře. Těch tam bylo jenom pár. (25.10.2021)

Nejdříve jsem byl natěšený, že to bude něco zajímavého. Pak to asi tak do té jedné třetiny filmu vypadalo, že se na to asi i vybodnu to dodívat, ale pak stačila jedna scéna a v té chvíli naprosto perfektní Jeremy Irons. Neubráníte se fandění hl. hrdinovy, který navzdory všem nakonec uspěje. Jen ten konec byl takový smutný což už většinou u filmů podle reálného podkladu bývá. Ty překrásné happyendy se bohužel stávají jen ve filmech, které nejsou točeny podle skutečných událostí. (10.03.2017)

Kalkulačka z chatrče je totálně nabušený akčňák. A i bez podložené axiomatické dedukce si klidně troufnu prohlásit, že svým strhujícím dějem, choreografií soubojů a dynamickou brutalitou infinitezimálně degraduje i takové ultimativní klasické blokbástry, jakými jsou například Nemilosrdný faktoriál, Pomsta trojného integrálu, V osidlech matic, Krvavá goniometrie, Jatka v Gaussově rovině, Smrt Eulerova čísla, Logaritmus na útěku, Statečný kotangens, Derivace z pekla, Vražda za desetinnou čárkou či dokonce i Ve jménu prvočísel! Úplně se mi tajil dech a bušilo srdce, když cigoš s Hárdym počítali proti neporazitelnému vedoucímu katedry kombinatoriky, a samým napětím se mi při makabrózních scénách induktivního dokazování doslova parciálně třásl totální diferenciál. Takhle nějak by to asi shrnul semiautistický umaštěný matfyzák se směrodatnou odchylkou oscilující v intervalu sociopatie nebo jeho Aspergerem permutovaná babochlapí družka s xichtovým koeficientem limitně konvergujícím k prdeli, kteří si mezi sebou vždy po přednášce z abstraktní algebry kompulzivně „rozdají pár čísel“. Já budu trochu při zemi a řeknu, že jsem viděl patetický, slušně natočený, skvěle zahraný a jakž takž zábavný film o tom, jak si erudovaný počtář Jeremiáš Žehlí přitáhl na kalkulační svingrpárty z Pandžábu ochočeného Romana Mižigara, který umí úplně sám, z hlavy!!! a rychleji, než byste vykostili autorádio z Fábie, spočítat, na kolik stejných malých dílů je třeba nařezat čornutou desetimetrovou kolejnici, aby se optimálně vešla do dvoukoláku, ve sběrně ji pak považovali za šrot a nevolali benga. (30.10.2016)

Odkaz legendárního matematika Ramanujana ve filmu bojuje především s americkou produkcí, která ho úspěšně zredukovala do formy bázlivého citově vyděračského podsvinčete, které má od Boha psychotické vize o číslech a nechápe unit testing. Dev Patelův ksicht je sice schopen zahrát přes dvě stě různých druhů frustrace, nicméně plytký scénář a strojová kostra filmu dávají dohromady spíše odbytou romanci, než úctyhodnou vzpomínku na alfa samce matematiky. Doslova strojová melanž Beatiful Mind / Theory of Everything, bez zajímavých částí. (15.08.2016)