Génius z chatrče

Celkom obstojne natočený príbeh indického matematického génia Srinivasa Ramanujana.  Žiaľ príbeh neposkytuje veľa dramatických príležitostí a najdramatickejším momentom je konflikt akademikmi a TBC. Takže scenárista sa chytá každej slamky a vypcháva príbeh scénami s maželkou, hoci aj tie patria k životu hlavného hrdinu. Hoci herci sú výborní výsledkom je priemerná všehochuť bez výrazného emocionálneho náboja. (15.10.2023)

Čím to je, že filmové návraty do první poloviny 20. století vždy vypadají podobně? Asi je to sázka na jistotu, tyto filmy většinou nezklamou, i když se odvíjejí podle stejného schématu, a na smysly působí dokonalé a do detailu provedené retro. Dalo by se říci, dokonalé až moc, moc to všechno září novotou, a taky nudný předvídatelný vývoj. Nspornou výhodou těchto filmů je silná předloha. Historie opředená legendami nabízí nepřeberné množství materiálu, díky filmu můžeme příběh prožít, pocítit jeho lidskou každodenní stránku... A legenda může zase ožít! Bonusem je rasové vyrovnání, k čemuž film silně promlouvá, střet dvou světů reprezentované skvělými Jeremy Ironsem a jak věřím, hvězdou s velkým potenciálem a neodolatelnou citlivostí v očích, Devem Patelem. (01.10.2017)

Matika je nudná i ve filmu, jak se zdá.. alespon pro nás, co jsme z ní propadávali na střední :) Jeremy klasicky skvělý, Dev taky v klidu, ale bohužel děj nenabízí nijak zajímavé podání... Teorie Všeho je o 40 desetinných čárek a 150 parníků dál a přitom obě látky byly limitovány skutečným dějem... Tady jsou ty indické vložky vyloženě uspávající... (22.08.2016)

Kalkulačka z chatrče je totálně nabušený akčňák. A i bez podložené axiomatické dedukce si klidně troufnu prohlásit, že svým strhujícím dějem, choreografií soubojů a dynamickou brutalitou infinitezimálně degraduje i takové ultimativní klasické blokbástry, jakými jsou například Nemilosrdný faktoriál, Pomsta trojného integrálu, V osidlech matic, Krvavá goniometrie, Jatka v Gaussově rovině, Smrt Eulerova čísla, Logaritmus na útěku, Statečný kotangens, Derivace z pekla, Vražda za desetinnou čárkou či dokonce i Ve jménu prvočísel! Úplně se mi tajil dech a bušilo srdce, když cigoš s Hárdym počítali proti neporazitelnému vedoucímu katedry kombinatoriky, a samým napětím se mi při makabrózních scénách induktivního dokazování doslova parciálně třásl totální diferenciál. Takhle nějak by to asi shrnul semiautistický umaštěný matfyzák se směrodatnou odchylkou oscilující v intervalu sociopatie nebo jeho Aspergerem permutovaná babochlapí družka s xichtovým koeficientem limitně konvergujícím k prdeli, kteří si mezi sebou vždy po přednášce z abstraktní algebry kompulzivně „rozdají pár čísel“. Já budu trochu při zemi a řeknu, že jsem viděl patetický, slušně natočený, skvěle zahraný a jakž takž zábavný film o tom, jak si erudovaný počtář Jeremiáš Žehlí přitáhl na kalkulační svingrpárty z Pandžábu ochočeného Romana Mižigara, který umí úplně sám, z hlavy!!! a rychleji, než byste vykostili autorádio z Fábie, spočítat, na kolik stejných malých dílů je třeba nařezat čornutou desetimetrovou kolejnici, aby se optimálně vešla do dvoukoláku, ve sběrně ji pak považovali za šrot a nevolali benga. (30.10.2016)

Stanislaw Lem kdysi napsal, že věda postupuje vpřed po malých krůčcích, staví na minulých úspěších a neustále rozvíjí znalosti, aby někdy v budoucnu dospěla k nekonečnu a poznání všeho. Filosofie je naopak snaha dosáhnout onoho nekonečna jedním obrovským skokem pomocí dokonalého uvědomění. A náboženství je názor, že Bůh nám něco z největší pravdy sdělil a jen skrz něj můžeme poznat i zbytek. Srinivasa Ramanujan byl brilantní matematik, který pracoval jako filosof a rovnice pro něj neměly smysl, pokud nebyly vyjádřeny skrze Boha. Jeho obrovský génius mu servíroval rovnici za rovnicí, ale i když intuitivně věděl že má pravdu a jeho jeho výpočty opravdu byly, až na malé výjimky správné, dokázat to, alespoň zatím nemohl. Námět je jako stvořený pro strhující psychologické drama. Matt Brown si vyhrnul rukávy, chopil se nejvhodnějšího scénáře co podle svého nejlepšího vědomí mohl sehnat - toho svého a o deset miliónů dolarů a rok později, se vytasil se stěží průměrným memoárem s minimem emocí a téměř žádným zapamatovatelným momentem. Ale když už nic, tak alespoň ukázal, že The Imitation Game není vůbec špatný film. (15.08.2016)