Farba víťazstva

Sportovni zanry natocene podle skutecnych udalosti si snad temer vzdy udrzi latku pomerne vysoko. Ne jinak je tomu i v tomto filmu. Pravda, bez nekterych scen a dialogu bych se obesel, jako celek to ve finale ale funguje. Zajimave herecke obsazeni. Ctvrtou hvezdicku pridavam za postavu Leni Riefenstahl a vyobrazeni olympijskeho Berlina. (04.09.2016)

Načančaná dobová atmosféra mě nadchla, ale bohužel se to dost vleče a těch dilemat jestli má, nebo nemá závodit bylo moc. Druhá půlka na olympiádě je rozhodně lepší. Nacistická monumentálnost funguje a bavil mě ten Goebbels. Šla z něj mrazivost. Kontrasty mezi rasismem v Německu a Americe nebyly špatně podané, ale bohužel je ten film moc dlouhý a používá všechny propriety cukrkandlového životopisného filmu. (12.03.2017)

Jesse Owens je opravdová legenda světové atletiky. Jsem moc rád, že o jeho životě natočili film. Za svého života si tu slávu zase tolik neužil. V USA sice neměli rasové zákony jako v Německu, ale tradiční předpojatost a diskriminace černejch byla až do 60. let velmi silná. Např. Roosevelt Owensovi nikdy nepogratuloval. Je docela zajímavý paradox, že životopisný film o jednom z nejslavnějších amerických sportovců se natočil až po tak dlouhé době a navíc v koprodukci Kanada-Německo. A na IMDB má také podezřele nízké hodnocení. ____ Já si užil z filmu každou minutu. Od těch tréninků na univerzitní dráze, až po olympijský závod. Od malých osobních rozhodnutí každého člověka, až po tu velkou mezinárodní politiku nasáklou morem nacismu. Film se úspěšně vyhýbá nejrůznějším klišé. Nestrefuje se jen do nácků, ale i do amíků. Plyne tak nějak přirozeně, jednoduše a uvěřitelně. Každá postava byla uvěřitelná. Každé rozhodnutí každé postavy bylo přirozené a pochopitelné. Chvílemi mě to tak vtáhlo do dění, jako bych měl sám pocit, že jsem ve 30. letech. No a když Jesse poprvé vstoupil na Berlínský olympijský stadión, zatajil se mi dech. Jen ten hukot 100tis davu se nepodařilo do filmu dostat. Ale to už bych chtěl moc. A co říci na závěr? Je jasné, že skutečnost byla asi trochu jiná a film nepopisuje události zcela přesně, ale celková atmosféra je natolik pohlcující, že jakékoli faktické nedostatky přebije. Pro mě jedno z nejpozitivnějších filmových překvapení roku 2016. (Děkuji uživateli Valkyra za dobrý typ.) (20.09.2016)

„Nejsou černí a bílí. Jsou rychlí a pomalí…“ Strhující příběh o tom, jak jeden černošský chlapík z Ohia jel do Berlína na olympiádu a "nakopal tam Hitlerovi zadek". Není to přitom jen sportovní drama ale i docela silná výpověď a vlastně i obžaloba rasistických poměrů v Americe té doby. Zvláště ta závěrečná scéna, kdy Owen musí jít na oslavu do Bílého domu služebním vchodem, ta mě fakt dost dostala a díky tomu zaokrouhluji nakonec na 5 hvězdiček, i když možná by se několik výhrad našlo (ke střihu asi především). Celkově jde ale bezesporu o velmi silný příběh, ať už jde třeba o to Owensovo dilema zda na olympiádu do Berlína vůbec jet či nejen, nebo též situace před jeho posledním kvalifikačním skokem (fair play gesto od největšího konkurenta německého skokana Luze Longa). A jeho filmová podoba (s možná místy přeci jen s trošku patetickou hudbou) určitě stojí za shlédnutí. (17.10.2022)

,,J.C., DĚLEJ JAK MYSLÍŠ, STEJNĚ NIC NEZMĚNÍŠ“… /// Atletická historie je plná výjimečnejch černochů, ale jen jeden dokázal fašistický elitě znechutit Olympijský hry… Film plnej sportovní a politický historie, životopis (vobčas trochu nuda), kterýmu vyšla sázka na atmosféru OH 1936. Dostaneme to, co známe z dokumentů… reálný silný okamžiky, třeba ze soutěže ve skoku, páč Carl Luz Long připomene olympijský ideály. Nacismu navzdory. Slušný multikulti, ve kterým se černí vobjímaj s bílejma (což je i na Ameriku silný kafe), plný sportovních emocí a politickejch pravd. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dokument „OLYMPIA“ od Leni Riefenstahl mě minul. 2.) Jedu kusy podle skutečnosti. 3.) Miluju černochy. 4.) Thx za titule „sonnyboy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (27.03.2017)