Ave, Caesar!

Nikdy by mě nenapadlo, že může coenovský výlet do padesátých let dopadnout tak hrozně. Ave, Caesar! očividně měla být komedie s hlubokými přesahem, jenže v ní je tak jeden dobrý fór za 10 minut. Zbytek stopáže zabírají ultradlouhé "scény z filmů 50. let", které ale nejsou ani vynikající ani parodické (prostě jen jsou), a nekonečně tlachy o politice a ekonomii, z nichž jde vyloženě hlava kolem. Herci navíc nemají co hrát, scénář je nafouknutá bublina bez tahu na branku, a když už něco začne fungovat, okamžitě se utíká do jiného žánru nebo k jinému problému. Přes to všechno tak trochu chápu, co chtěli Coeni natočit. Bohužel jim z toho ale vylezl utahaný slepenec, který je bez debat tím nejhorším, co kdy poslali do kin. (4/10) (25.02.2016)

Lidi k těmhle Coenovcům přistoupili s předsudky a takhle to dopadlo. Přitom je to semtam zase ta jejich bezvadná komedie, jakou oni umí. Vyloženě mě nadchnul v pidiroli Jonah Hill a potom jako režisér Ralph Fiennes. Historie dějepisu se opět rozdává plnými hrstmi. Tvůrci mají retro prostě v malíčku. Hodně zvláštní film, nicméně zábavný. O muzikál se opravdu nejedná. Hlásím spokojenost. 65% (31.05.2016)

Jedním slovem průšvih. Distributor věděl, co dělá, když film uvedl v únoru, což je jinými slovy filmový hřbitov. Film je v podstatě pohled do jednoho dne v životě filmového studia v 50. letech. Potkáte plno šáhlých postav, které jsou více či méně inspirovány skutečnými osobami, ale žádná z nich nedostane dost prostoru k tomu, abyste si k ní vytvořili nějaký vztah. Jediný, kdo filmu dává život, je Alden Ehrenreich, který je velký talent. Jeho scéna s Ralphem Fiennes je úplné zlato. Je škoda, že film nemá větší hloubku... pokud to vůbec bylo cílem Coenů. Rogera Deakinse je na tenhle film škoda a jen díky jeho klasicky skvělé kameře dávám tu 3*. (03.03.2016)

Dvakrát jsem usnul. A zcela záměrně, protože tohle se nedalo. Během posledních několika měsíců jsem neviděl nudnější film než tohle. Jsou tu asi tři dobré fóry a spousta herců, kteří si natáčení nejspíš užívali, ale jinak vlastně nevím, o čem to mělo být. Na komedii je to málo vtipné. Na detektivku nedostatečně napínavé a na satiru na téma „Hollywoodu je plný idiotů“ hrozně obyčejné a nenápadité. Řeší se tu všechno od zbouchnuté celebrity, nástupu televize, studené války, ekonomie, profesních ambicí i komunistických spisovatelů, ale zoufale tomu chybí lehkost nebo nějaká osobitá tvář a všechny scény přímo z filmů z padesátých let (muzikálový výstup, vodní blbnutí, kovbojka) by potřebovaly zkrátit minimálně o polovinu. Docela rád bych si poslechl, co na výsledek řekli Clooney, Brolin, Johansson, Hill nebo Tatum, když ho poprvé viděli. Bavit to asi bude jen nenáročné návštěvníky kina, kterým ke spokojenosti stačí známé ksichty a fakt, že to celé vypadá docela pěkně. Otravný a ubíjející film. (25.02.2016)

Minulost Hollywoodu už bratři Coenové reflektovali v několika svých předchozích filmech (Bratříčku, kde jsi? odkazovalo na Sullivanovy cesty, v Bartonu Finkovi přetvořili vlastní tvůrčí krizi v Hollywood satirizující dílo). Ačkoli světy Bartona Finka a Ave, Caesar! dělí jen zhruba třináct let a některá témata se v nich protínají, jedná se o dost odlišné snímky. Když ve vyprávění přijde na řadu nahlodávání studiového systému, byl scenárista Fink v nevýhodnější pozici než hlavní postavy Ave, Caesar! K Hollywoodu přistupoval zespoda, neznalý a konsternovaný z dehumanizujícího kolotoče výroby. Tři hybatelé děje z Ave, Caesar! naopak k Hollywoodu přistupují seshora a hlediska těchto figur Coenové využívají k prozkoumání takřka všech zásadních složek hollywoodské tvorby první poloviny 50. let. Snímek ale netematizuje jen nádheru dobové kinematografie. Naopak se snaží přiblížit, jaké obrovské množství zákulisních tlaků produkci ovlivňovalo. A co je ještě pozoruhodnější, mísí v sobě nejen historickým výzkumem ověřená fakta, ale i vyvrácené mýty. Režiséři tak vytváří svět, v které koexistují skutečné a bulvární reality Hollywoodu 50. let. Spojit tyto dva pohledy do jednoho fungujícího fikčního světa stálo jisté úsilí. Je škoda, že plynutí děje narušuje občasně klopotné tempo. Série nevysvětlitelných scenáristických pochybení pak přichází ve finále, kdy se několik linií uzavře opravdu jen velmi volně a film úsečně končí. Jde o pozoruhodný přešlap v kariéře režisérského a scenáristického dua, které dokázalo umně zakončit i své méně povedené snímky (Lupiči paní domácí). Ave, Caesar! se nevyhnutelně stane slabší součástí jejich filmografie, což i tak znamená zdařilý počin. Sloužit může jako stvrzení jejich cinefilství a jako podvratný pohled do produkčního zázemí Hollywoodu 50. let, o jaký se zatím žádný americký filmař s takovým nasazením nepokusil. (10.03.2016)