Maminčin zámek
Le Château de ma mère
My Mother's Castle
Réžia:
Yves RobertKamera:
Robert AlazrakiHudba:
Vladimir CosmaHrajú:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Julie Timmerman, Paul Crauchet (viac)Obsahy(1)
Voľné pokračovanie adaptácie autobiografickej literárnej predlohy Marcela Pagnola o idylickom detstve v Provence na konci 19. storočia. Malý Marcel spomína na najkrajšie zážitky svojho detstva. Jeho rodina sa odsťahovala na predmestie Marseille, kde jeho otec získal miesto učiteľa, no každé leto trávia na provensálskom vidieku, v nádhernej divokej prírode. S pomocou miestneho chlapca, s ktorým sa spriatelí, sa učí spoznávať tajomstvá prírody pod láskavým dozorom rodičov a v spoločnosti tety Rózy a strýčka Julesa. Nostalgický a poetický obraz bezstarostného detstva na krásnom provensálskom vidieku bol nakrútený podľa autobiografickej predlohy Marcela Pagnola. (STV)
(viac)Recenzie (64)
něco tak krásného jsem dlouho neviděla. Film mě naprosto dostal. Jediné co mě mrzí je, ze jsem nečetla knihu ()
"Námořníci dobře znají volání širého moře a já jsem právě zaslechl volání kopců!" Skvělé pokračování předchozího filmu, trochu mi to připomíná naše Báječná léta pod psa. Je vidět, že Francouzi nemusí točit jen ztřeštěné komedie nebo superakční filmy. "Já jsem královna a ty můj rytíř. Musíš udělat všechno, co ti řeknu.. Všechno? .. Všechno!" ()
"Holky jsou jen nepodaření kluci, holky jsou omylem přírody. O jeho mamince se krom jména dá říct jen to, že měla průjem." Tohle jsem si z filmu zapamatoval. Jinak poměrně veselý příběh, trošku mi to připomnělo Saturnina. Nepotřebuji to vidět znovu, ale neurazilo to. Chvílemi to bylo slabší, chvílemi zas emotivní... po celou dobu se to při nejmenším dalo sledovat. Průměr každým coulem. ()
Docela hezký poetický film který je o zážitcích malého chlapce a o jeho vztahu ke krajině kde tak rád tráví čas. ()
Úžasná poetika v duchu vynikajujúceho Pagnola! Krásne skĺbenie detského náhľadu na svet a detských zážitkov s krutou životnou realitou a triezvym "dospeláckym" nadhľadom. Nádherná séria a vrchol Pagnolovho diela. Pravdivé, lyrické, minimálne gýčovité a presladené. ()
"Le chateau de ma mere" . Zni to tak krasne a poeticky jako film samotny. Pro me naprosto srdcova zalezitost, i kdyz tam nikdo nejezdi na lyzich. Jeden z mala filmu, u kterych si rikam, ze leto, teplo a slunicko muzou mit prece jen neco do sebe. Asi mi to necim propomina me detstvi u babicky, kde se taky behalo po kopcich a poradali se denni vypravy "na otakarky" a nocni "na lisaje". ()
Důstojné pokračování Tatínkovy slávy. Milý film. I přes smutné poznámky o osudu maminky a starého světa vůbec. ()
Na tomto filmu jsme byli povinně ještě když jsem byl na základce. Tehdy jsme ho asi nedokázali jako děti plně docenit, akorát nás tehdy nadmíru pobavilo jméno postavy Bouzigue (snad se každý dovtípí, jak se to asi vyslovuje). Teprve o mnoho let později jsem se na něj znovu podíval, abych uznal, že je to opravdový klenot. Kéž by takových filmů bylo víc. ()
To překvapivé kouzlo z Tatínkovy slávy (kterou byly ulovené orebice) je tady něčím zředěné a už tolik nefunguje. Jako v řadě jiných dětských příběhů přesunem do dospělosti ubyde poetiky a přibývá smutku. Vyústění příběhu o Zámku /zámku je milé. ()
Kdo četl nádherný román Pagnola Jak voní tymián pozná, že Yves Robert je jeho milovníkem. Tak nějak si určite čtenář představoval jeho filmovou podobu. A kdo knihu nečetl- zatouží si ji po shlédnutí filmu přečíst (třeba i jako vynikající audioknihu v podání V. Beneše - který, mimochodem, zde mnoho let předtím skvěle nadaboval Marcelova tatínka Josepha). ()
Všechno krásné a bezsstarostné je želbohu prchavé a rychlé jak bublinky z šampáňa. ()
Autor scenara varil z VODY... prislo mi to akoby to ani nebolo pokracovanieSkveleho *Tatinka.... 35% film. ()
Znáte takové ty chvíle, kdy přepínáte kanály a najednou na vás vyskočí rozběhnutý film. Jedu dál, říkáte si, ale než zmáčknete tlačítko, něco vás na filmu zaujme a už se od něj do závěrečných titulků neodtrhnete. Toto byl rozhodně jeden z nejkrásnějších a nejmilejších filmů, který jsem kdy viděl a už se moc těším, až se podívám na "první díl", Tatínkovu slávu. ()
Rodinný film točený v krásné přírodě s nádechem jemné poezie, jenž přesně neví kam jde, ale jde tam rád a jakoby mimochodem. Nic pro mne. ()
ďalší skvost vykresleného 20.storočia po talianskej poetike kino ráj. Oddych a skalnaté Provence, ako ho vidím, keď tam zájdem. Poetika čerpá z kníh veľmi uznávaného francúzskeho spisovateľa, ktorý sa kamarátil aj s Luis de Funesom - Roberta Sabatiera, a samozrejme Parcela Pagnola a jeho knihy jak voní tymián. je to niečo ako česká sága bylo nás pět na francúzsky spôsob. Vďaka, ()
Oproti prvnímu filmu věnovanému tatínkovi se jedná o značně naivní dílo. Po podivné první lásce se děj soustředí jenom na tajné zkratky při cestách na chalupu. Všechny postavy jsou jak z vystřihovánky, až na jednoho zlého jsou hodní, bohužel v tomto případě zcela neuvěřitelným způsobem. Za chvíli to přestane bavit. Posadí na zadek až samotný závěr filmu, který je hodně nečekaný a nepřipravenému divákovi dokáže vyrazit dech. ()
Toe se mi líbilo snad ještě více, než Tatínkova sláva. Ale bez Tatínkovy slávy, by to zas nebylo ono. Nádherná poetika a vidění světa dětskýma očima. ()
Pokračovanie príbehu Marcela Pagnola je rovnako príjemné svojou nostalgiou a spolu tvoria vlastne jeden celok. Môžeme tak sledovať jeho detstvo až do dospelosti a nechať sa unášať jeho spomienkami. Na hereckom obsadení ani na produkcii sa nič nezmenilo. ()
V pražských kinech se promítal od 23.1.1992 (Sokolovo) ()
Stále kouzelné, i když už o něco slabší než Tatínkova sláva. 80%. ()