Maminčin zámek
Le Château de ma mère
My Mother's Castle
Réžia:
Yves RobertKamera:
Robert AlazrakiHudba:
Vladimir CosmaHrajú:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Julie Timmerman, Paul Crauchet (viac)Obsahy(1)
Voľné pokračovanie adaptácie autobiografickej literárnej predlohy Marcela Pagnola o idylickom detstve v Provence na konci 19. storočia. Malý Marcel spomína na najkrajšie zážitky svojho detstva. Jeho rodina sa odsťahovala na predmestie Marseille, kde jeho otec získal miesto učiteľa, no každé leto trávia na provensálskom vidieku, v nádhernej divokej prírode. S pomocou miestneho chlapca, s ktorým sa spriatelí, sa učí spoznávať tajomstvá prírody pod láskavým dozorom rodičov a v spoločnosti tety Rózy a strýčka Julesa. Nostalgický a poetický obraz bezstarostného detstva na krásnom provensálskom vidieku bol nakrútený podľa autobiografickej predlohy Marcela Pagnola. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (64)
Volné pokračování Tatínkovy slávy jsem si pustil hned po ní a defacto jsem si prodloužil prázdniny. Po prvním filmu jsem si nebyl jistý, co mi může další část ještě přinést a ona se , ač se nepustila jinými cestami, nebereme-li za ně , cestu přes zámecké pozemky, rozvinula v další krásný voňavý svět dětských vzpomínek. Stejný a přece tak jiný. Třeba první láska s růžovými brýlemi, která vlije, zejména svým přízemním vyústěním, úsměv do tváře. Jediný zlý člověk bude po právu a vtipně potrestán a mnoho dalších příjemných detailů. A pak konec, konec, který jsem vůbec nečekal... Další pětihvězdičková nádhera. ()
Všichni jsou tu na sebe tak hrozně hodní a moc si pomáhají, až se člověk vlastně diví, že žijí ve světě, do kterého má co nevidět zasáhnout velká válka. V tomhle tom rádoby rozjímání nad krásami přírody a mezilidských vztahů pak celkem akutně absentuje nějaký ucelený příběh. Sled identických epizodek, které skoro vždy končí poukázáním na neskonalou lidskou dobrosrdečnost a pár záběrů na krajinu Provence ho rozhodně nahradit nedokážou. ()
Na tomto filmu jsme byli povinně ještě když jsem byl na základce. Tehdy jsme ho asi nedokázali jako děti plně docenit, akorát nás tehdy nadmíru pobavilo jméno postavy Bouzigue (snad se každý dovtípí, jak se to asi vyslovuje). Teprve o mnoho let později jsem se na něj znovu podíval, abych uznal, že je to opravdový klenot. Kéž by takových filmů bylo víc. ()
Je to opravdu nádherně poetický. Film staví na dětsky upřimně vyprávějí příběhu a přenádherném prostředí Provence. Týhle kombinaci je nemožný odolat. Když se ve filmu objevil holčíčí prvek, říkal jsem si alééé nééé, teď to sklouzne do milionkrát omletý romantiky a je po klukovství. Naštěstí se vše udá jinak než jeden uživatel csfd.cz očekával a film neztrácí nic na kouzlu dětství. Čtvrtou hvězdu si film vykoledoval svým závěrem, protože ten se nes v hodně emotivní vlně, kdy se ve velmi rychlým sledu vystřídal smutek s radostí. ()
Důstojné pokračování Tatínkovy slávy, které si zachovalo stejnou atmosféru i všechny ostatní klady předchozího filmu. Kouzlo prázdnin je stejně magické, kouzlo Provence stejně silné, vyprávění stejně poetické, navíc se přidává první láska s celou svou krásou, komikou i hořkostí, kterou si také nejspíš prožil i mnohý z nás, byť v jiné době a s jinými detaily, fascinující procházka lidskými charaktery cestou podél kanálu, další prázdniny se spoustou nádherných momentů, ale také hořkou tečkou. Tvrdým knokautem reality, který rozbije kouzlo dětského světa a přichází tak nečekaně, že doslova vyrazí dech a sevře srdce. A já stále nevím jestli ji mám brát jako klad filmu, který ho povyšuje, nebo zápor, který ho sráží. ()
Reklama