Mzda strachu

Friedkinova verze, kterou jsem viděl první, zůstáva nepřekonaná. MZDA STRACHU je pro mě, stejně jako spousta filmů natočená do 60tých let, velmi tendenční. Prvky napětí na mě vůbec nefungovaly a nehty jsem si strachy rozhodně neukousával. V tomhle Friedkin zašel mnohem dál. Clouzotova verze mě zaujala hlavně dobrým vykreslením postav a několika skutečně silnými visuálními momenty (výbuch prvního náklaďáku, který Clouzot znázorní jen tlakovou vlnou, která Joovi sfoukne tabák z cigaretového papírku anebo scéna brození se v kaluži ropy), úplný závěr filmu mi přišel zase až příliš obrazný, ale budiž: myšlenka byla doručena. (15.12.2015)

Dost zajímavý francouzský snímek z 50. let. Čtyři řidiči se dobrovolně přihlásí na převoz nebezpečného nákladu. Vezou náklaďáky plné nitroglycerinu. Na cestě je čeká mnoho nástrah, ale se vším si poradí. Je to dost napínavé a na svou dobu i výpravné. Napětí stoupá a vzájemné sympatie jdou díky vidině snadného výdělku stranou. Podaří se jim tento náklad dovézt až do cíle? "Film má i americký remake. Jsi srab!'" (20.09.2020)

Film 60 let starý, dvě a půl hodiny dlouhý a přesto mě dokázal tak napnout, jako málo co. Mzda strachu ve mně probudila naprosto brutální strach, čímž si svůj cíl splnila. Někdo by se mohl rozčilovat, že se film první hodinu dost slušně táhne. Mně se naopak líbila snad nejvíc. Příběh totiž první necelou hodinu byl prakticky neexistující. Kameraman chodil s kamerou po vesnici a točil život těch francouzských dělňasů. Sledoval, co dělají, jak makají a jaké jsou jejich sny. Na šedesát let starý film tam byly dost zajímavé myšlenky. Člověk by si například dnes takhle vůbec nedokázal představit život. Holt tehdá byla jiná situace. Po tomhle všem se to ale zvrhne do čirého zoufalství a celý ten film končí s obrovským knedlíkem v žaludku ze stresu, který mi způsobil. Dobře to udělal, přesně takhle jsem si to představoval. (15.10.2013)

Tak konečně jsem po letech viděl originál celý (dosud jsem vždy chytil jen konec) a mohu srovnat. Pokud jde čistě o scény přepravy, boje s tvrdou cestou, řízení nákladních vozů a podobně, tak není moc co vytknout. Horší je to s postavami, protože hlavní posádka mi spíše lezla na nervy (co třeba Linda vidí na Mariovi, který se k ní celou dobu chová jako k onuci). Druhá dvojka mi byla mnohem sympatičtější po všech stránkách. Rozhodně má film stále co nabídnout, v tomto případě ale stavím výše Friedkinovu verzi. (18.01.2016)

Straus by měl radost. Konec je totální masakr, a to, co zahrál Charles Vanel, je neskutečný, ale souhlasím i s tím, že úvodní představovačka je nepřiměřeně dlouhá a může zapříčinit, že leckdo se do kamiónu ani nedostane. Chválím čb kameru i scénář, který i přes dlouhou stopáž udrží napětí. Viděno v originále, který lze nazvat opravdu multilinguální - mluví se tu hlavně francouzsky, ale taky hodně anglicky a chvílemi španělsky. (03.10.2013)