Četníci z Luhačovic

Trochu mě mrzí slabé hodnocení a dost mě štve nelogické a přízemní srovnávání s Četnickými humoreskami. Proč? Že je v názvu slovo "četník"? Tak potom mi chybí srovnání třeba s oblastí Saint Tropez. Děj je zasazen do roku 1919 a tím pádem musí vše působit jinak než humoresky. Zpočátku se seriál rozjížděl pomalu a rozkoukával se. Ale po nějakých třech dílech už měl svůj standard a začal, kromě lehkého humoru, být i více kriminální. V každém dílu se souběžně vyšetřovaly dva až tři případy, kde jeden byl vždy závažnější a nosný. Někdy šlo i hodně do tuhého. Natočeno bylo slušně filmově a kostýmy neměly chybu. Střídání velitelů bylo spíš na škodu, úplně bych vypustil Langmajera. A odsuzovaný Zedníček má za mě svou velkou současnou roli. Jeho rakušácké šišlání bylo pro něj devizou a nedovedu si ani představit, jak by to působilo, kdyby tu mluvil "normálně". Pro mě se jednalo o velice příjemnou záležitost. (01.04.2017)

Milé překvapení. Začátek byl sice trochu rozpačitý, především z pohledu lehce křečovitých vtipných vsuvek, ale postupem času se z něj vyklubal skutečně podařený detektivní seriál, se solidně vykreslenými postavami a jejich ne úplně plochými charaktery, s poměrně zajímavými případy v kontextu bezprostředně poválečného období, s velmi povedenou atmosférou, s viditelnou snahou zachytit prostřednictvím souboru vzájemně provázaných příběhů také tehdejší život lidí v různém společenském postavení a čím dál lépe fungujícím humorem někdy až groteskního ladění. Po stránce herecké je to také velice slušné, zejména v podání zkušených matadorů, ať už ve velitelských nebo jiných rolích. Na takřka perfektní filmovou výpravu a autentickou obrazovou složku historických počinů jsme už zvyklí. 80 % (25.03.2017)

Zaprvé přirozeně jiskřivé „hecování“ v charakterově bohatém tandemu Tomáše Töpfera a Ivana Trojana, jenž se stal zásadním motorem celé série; naproti tomu luhačovická parta vede spíše vatovou figurkářskou konverzaci. Zadruhé filmový způsob vyprávění, který si Antonín Moskalyk určil i hlídal a jenž se v ilustrativní novince nahrazuje povšechně televizním rukopisem, volně zaměnitelným třeba s Doktorem Martinem. A zatřetí humor, což neznamená občasné snaživé „hlášky“, nýbrž celistvou autorskou stylizaci jemné nadsázky, která dává dávným kulisám zločinu osobitou vůni, barvu, jazyk a názor již od dob Hříšných lidí města pražského. (08.12.2020)

Je velká škoda, že na to mnoho diváků zanevřelo dříve, než se seriál pořádně rozjel a "dospěl". Chce to překousnout první tři nudnější díly a pak už kvalita stoupá rapidně nahoru. Zejména díly Staré dluhy, Bestie a Udavač neměly chybu. Dokonce se mi to začíná líbit o něco více, než Četnické humoresky. (18.03.2017)

Dva mladí četníci v roce 1919. Nevím, komu a do jaké situace tenhle seriál doporučit. Není to ani pro vychutnání drsných, až hororových vražd, ani pro chvíle, kdy si člověk chce oddychnout u lehké, vtipné detektivky. Totiž.... Je. Je to obojí. Třeba v dílu Staré dluhy se tyto atmosféry střídají až k infarktu. A střídají se také v jednotlivých dílech - podle toho, kdo je zrovna velitelem stanice. To mě trochu mate. A nelíbí se mně, že tvůrci jakoby schválně tlačili na pilu a pokoušeli se oba druhy atmosféry stůj co stůj vytvořit. Pro mě to ale atmosféru nemá - to by to chtělo zajímavější hudbu a jazyk. V prvních dílech se mluví hezky prvorepublikově s různými německými výpůjčkami, ale v pozdějších dílech - kromě starého rakouského četníka - se všichni vyjadřují strašně jednoduše a provozně. Nikdo nehláškuje, nikdo nemá zvláštní způsob vyjadřování, nikdo nemluví nářečím. Páni scénáristi, přečtěte si třeba něco od Karla Poláčka... Kromě toho mně vadí, že za scénářem je poměrně negativní a depresivní přístup ke všemu - vždycky si zvyknete na nějakou sympatickou figurku z města, načež po několika dílech zjistíte, že je to podvodník nebo vrah nebo jánevímkdo. A scénáristé neumí psát ženské role - ty tu jsou dost mělké a většinou negativní. To byly jediné momenty, kdy jsem Četníky z Luhačovic srovnávala s Četnickými humoreskami a s nostalgií vzpomínala na Andělku a Karličku. - Tak to bychom měli negativa. Pozitiv má seriál také hodně - třeba historicky přesné kostýmy, včetně luhačovického kroje! To opravdu není samozřejmost. Secesní klobouk dolů před kostýmní výtvarnicí Sylvou Hanákovou! Kromě toho také nádherné exteriéry, reálie z poválečné doby, které pomáhají ji pochopit, místy velice napínavý či svérázný děj, opravdové Maďary a Židy mluvící maďarsky a jidiš (ne Čechy snažící se tyto jazyky napodobit), neokoukané moravské herce. Třeba Zdeněk Černín v roli lékárníka je přesný. - Celkově je to seriál, který zároveň připomíná spoustu jiných seriálů a zároveň je dost specifický. Nemůžu říct "podívejte se na první dva díly a uvidíte, jestli je to seriál pro vás", protože se pořádně rozjede teprve v díle čtvrtém a tak jako hezky srovná v díle desátém. Takže - podívejte se na prvních dvanáct dílů a uvidíte, jestli je to seriál pro vás :-) (24.04.2019)