Čierny kôň

(Po)malé drama ze špinavých novozélandských uliček a dušiček dětí z periferie. Já si nemohl pomoci, ale mně to celé bylo tak nějak trochu jedno, ty postavy bez příběhů, i když uznám, že tam byly i některé povedenější momenty, šachová tématika mě bavila, stejně jako výkon Cliffa Curtise, který sice není žádný Hoffman, ale docela se snažil. (Z Cliffa Curtise se pro mě mimochodem stala výkladní skříň novozélandského filmu, podobně jako z Madse Mikkelsena v případě toho dánského.) Jinak i zde je přítomno obvyklé "sociálno" (takové to malé domácí mlácení), na což jsem ze Zélandu už zvyklý. Tedy z tamějších filmů :-) No jo, holt Zéland není jen lístí nalepené na stromech a chlupy na nártech, že... (15.11.2016)

The Dark Horse je veľmi dobrý, kvalitne natočený a veľmi silný film, ktorý človeka okamžite chytí za srdce a naplní súčasne smútkom a súčasne veľkou dávkou pozitívnej energie. Hlavný hrdina Genesis Potini je človeku sympatický už v momente ako vojde do obchodu a je fascinovaný šachovnicou, kde odohrá jednu partiu sám so sebou, no súčasne je cítiť, že niečo v ňom drieme. Skvelé scénky, kde každý hráč "Východných Rytierov" si zoberie jednu figúrku, aby dokázali, že budú spolu a vždy sa stretnú, plus aj scénky s jeho bratom a synovcom stoja za to. Nádherný film s výborným poslostvom, ktorý rozhodne stojí za to videť. (20.06.2015)

„Můžu jim pomoct. Dám jim cíl. Potřebujou nějakej cíl, smysl. Kdo ví, co se pak stane?“ - „Já vím, co se stane. Nasadíš jim do hlavy ten úžasnej nápad, pak tě zas něco vykolejí a už tě nikdy neuviděj. Nepotřebujou nějakej vybájenej turnaj. Některý nemaj ani rodiče. Znaj jen gangy a polepšovny. Ani je to nezajímá. Potřebujou lidi, který vždycky přijdou, Gene. Stabilitu!“ A právě stabilita je věc, se kterou Genesis bojuje ze všeho nejvíc…Na hlavního hrdinu je smutný pohled. Umí sice šachy, ale má problémy s hlavou a spoustu lidí už zklamal. V jádru je to však dobrák, který se snaží věci změnit. A divák mu fandí. Stejně tak vyloučeným lidem kolem něj, kteří mu začnou tvořit novou rodinu. Zároveň má o něj publikum strach, aby znovu neselhal, protože nová šance už přijít nemusí…Tempo vyprávění není z nejsvižnějších, ale k tomuhle filmu se hodí. A trocha toho napětí také nechybí, vůbec celá pasáž z Aucklandu se podařila. Závěrečné vysvětlení je takovým malým balzámem na duši. Podařená podívaná o vyděděních, za mě solidní 4*. (16.10.2022)

Nemáte pocit, že se díváte na film, ale že jste jeho účastníky. Vynikající drama z Nového Zélandu a když jste Maour, máte to sakra těžký. Když jste výborný šachista a máte bipolární poruchu, to je dílo. A když máte synovce, kterého táta svazuje s tradicemi, to už vůbec není žádná hitparáda. Před Genesisem Potinim se lze jen poklonit. (25.05.2017)

Kruté, surové, bezútešné a podľa skutočnej udalosti. Presne podľa môjho gusta. Po Once Were Warriors (1994) je tu ďalší snímok s podobným námetom ako je vychovávanie detí v krajne drsnom prostredí v jednej z najkrutejších komunít na svete - Maorov na Novom Zélande. Veľmi bolestné, no zároveň oproti už spomínanému snímku, je Čierny kôň pretkaný aj pozitivizmom, čoho dôsledkom sú nakoniec aj príjemné pocity. Nesie sa v znamení peknej myšlienky, že aj v krajne nepriaznivom prostredí sa dá preraziť a niekam sa posunúť, čo je samo o sebe veľmi inšpiratívne. Treba mať len cieľ a na tej ceste vytrvať. Pekné posolstvo, ktoré treba oceniť, nádherná vec. (05.02.2016)