Čierny kôň

„Můžu jim pomoct. Dám jim cíl. Potřebujou nějakej cíl, smysl. Kdo ví, co se pak stane?“ - „Já vím, co se stane. Nasadíš jim do hlavy ten úžasnej nápad, pak tě zas něco vykolejí a už tě nikdy neuviděj. Nepotřebujou nějakej vybájenej turnaj. Některý nemaj ani rodiče. Znaj jen gangy a polepšovny. Ani je to nezajímá. Potřebujou lidi, který vždycky přijdou, Gene. Stabilitu!“ A právě stabilita je věc, se kterou Genesis bojuje ze všeho nejvíc…Na hlavního hrdinu je smutný pohled. Umí sice šachy, ale má problémy s hlavou a spoustu lidí už zklamal. V jádru je to však dobrák, který se snaží věci změnit. A divák mu fandí. Stejně tak vyloučeným lidem kolem něj, kteří mu začnou tvořit novou rodinu. Zároveň má o něj publikum strach, aby znovu neselhal, protože nová šance už přijít nemusí…Tempo vyprávění není z nejsvižnějších, ale k tomuhle filmu se hodí. A trocha toho napětí také nechybí, vůbec celá pasáž z Aucklandu se podařila. Závěrečné vysvětlení je takovým malým balzámem na duši. Podařená podívaná o vyděděních, za mě solidní 4*. (16.10.2022)

(Po)malé drama ze špinavých novozélandských uliček a dušiček dětí z periferie. Já si nemohl pomoci, ale mně to celé bylo tak nějak trochu jedno, ty postavy bez příběhů, i když uznám, že tam byly i některé povedenější momenty, šachová tématika mě bavila, stejně jako výkon Cliffa Curtise, který sice není žádný Hoffman, ale docela se snažil. (Z Cliffa Curtise se pro mě mimochodem stala výkladní skříň novozélandského filmu, podobně jako z Madse Mikkelsena v případě toho dánského.) Jinak i zde je přítomno obvyklé "sociálno" (takové to malé domácí mlácení), na což jsem ze Zélandu už zvyklý. Tedy z tamějších filmů :-) No jo, holt Zéland není jen lístí nalepené na stromech a chlupy na nártech, že... (15.11.2016)

Tento koník mě tedy příliš neuspokojil, a to i přesto, že si po téměř celou dobu promítání dokázal udržet mou pozornost. Problém shledávám hlavně v tom, že nám řádně nebyla představena Genova osobnost, a tak člověk bez dalších doplňujících informací pořádně ani neví, kde je jeho problém, ani proč jakožto relativně úspěšný šachista nemá na vlastní pořádnou domácnost. Druhý problém pak vidím v tom, že pouhý popis jeho záslužné činnosti s mírnou dramatizací problémů vlastní rodiny na slušný snímek nestačí. Obávám se, že tvůrci značně vsadili na prvoplánovitost, a to se jim vymstilo. Určitě bych upřednostil třeba detail práce s dětmi a neříkejte, že by se nenašla nějaká zvláštní historka s ní spatá, s níž by se dalo blíže pracovat a osobnostmi se ztotožnit. Takhle snímkem letíme od povrchního seznámení s Genem, před pobyt u jeho bratra a seznámením s Manou a najednou bing děti, turnaj, úspěch - neúspěch a závěrečná dramatizace. Dvě hodiny by daly určitě lépe zaplnit. Takhle snímek táhne hlavně Cliff, a ten na to sám o sobě nestačí. (31.01.2016)

Kruté, surové, bezútešné a podľa skutočnej udalosti. Presne podľa môjho gusta. Po Once Were Warriors (1994) je tu ďalší snímok s podobným námetom ako je vychovávanie detí v krajne drsnom prostredí v jednej z najkrutejších komunít na svete - Maorov na Novom Zélande. Veľmi bolestné, no zároveň oproti už spomínanému snímku, je Čierny kôň pretkaný aj pozitivizmom, čoho dôsledkom sú nakoniec aj príjemné pocity. Nesie sa v znamení peknej myšlienky, že aj v krajne nepriaznivom prostredí sa dá preraziť a niekam sa posunúť, čo je samo o sebe veľmi inšpiratívne. Treba mať len cieľ a na tej ceste vytrvať. Pekné posolstvo, ktoré treba oceniť, nádherná vec. (05.02.2016)

║Rozpočet NZD 3,5milióna║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $1,706,000▐ Ospevovaná dráma z Nového Zélandu Čierny kôň (The Dark Horse, 2014), ponúkla zaujímavú tému o šachistoch ale vedená v tak pomalom tempe so špinavým podmazom daného okolia, až človek je zmorení pozeraním z daného diela. /videl v kine: 35%/(filmový festival Art Film Fest 2015) (03.07.2015)