Hlupák

Výborný film, aj keď trochu vytrhnutý z reality. Myslím, že v dnešnej dobe sa takto veci neriešia ani v Rusku. Odhliadnuc od tohto je však Durak komplexná a poctivá dráma s vynikajúcimi hereckými výkonmi a originálnou zápletkou. Ruské filmy majú vždy niečo do seba, a vždy sa k ním rád vraciam. Atmoféra je oproti americkej produkcii niekde úplne inde. Určite odporúčam. 80 %!! (19.10.2017)

Pořádná dávka široké ruské beznaděje. Po formální stránce dokonalá obžaloba (ruské) společnosti. Ta metafora rozpadajícího domu - rozpadajících se lidi uvnitř i vně drolící se stavby...uf. Tady se tepe do živého a nejednoho politika/příznivce (nejen) strany Jednotné Rusko museli brát mrákoty. Z druhé strany to není o politické straně. V té zemi je nevyléčitelný žal...něco je uvnitř sebezničujícího. 85%. PS: Výborný soundtrack. (25.01.2016)

[AFF 2015] Pôsobivý protipól Zvjagincevovho Leviatana. Tam, kde zádumčivý majster atmosférických, spiritualitou presakujúcich obrazov volí za podmanivých tónov virtuóza Glassa epické rozprávanie, veľké okázalé gestá a umelecké metafory, sa Jurij Bykov v čistom (až takpovediac očistnom) realizme obracia k nízkym pudom a fyzickému zhnuseniu. Metafora je tu „všehovšudy“ jedna - symbolické znázornenie prehnitého mocenského aparátu zvonka i zvnútra rozpadávajúcim sa panelákom a jeho kritickým ekosystémom. Súboj obyčajného človeka s najvyššími spoločenskými úrovňami je komorne zarámovaný jedinou nocou a zviazaný s prostredím paneláku, do ktorého sa postavy neustále, dobrovoľne i proti svojej vôli, vracajú. Kolaps skorumpovaného systému s narušenou statikou sa kruto a neúprosne vlečie v dynamických dlhých záberoch a naliehavých kamerových jazdách s organickou strihovou skladbou a intenzívnou diegetickou zvukovou kulisou klaustrofobických chodieb paneláku, uväzňujúcou diváka uprostred uragánu. Nemilosrdná štylistická forma chladnejšia ako ruská zima neponúka odľahčenie a nezanecháva ani štipku nádeje. Len je to možno až príliš podriadené tézovitosti známeho príslovia: „za dobrotu...“ 85% (06.08.2015)

Už v prvním komentáři bylo k tomuto filmu řečeno v podstatě vše zásadní (a další ho trefně doplňují), takže už sem jde jen stěží napsat něco, co tu dosud nezaznělo - snad s výjimkou pár osobních dojmů. Viděl jsem už docela hodně depresivních ruských filmů, ale tento jim v míře své bezútěšnosti téměř kraluje - vybavuji si, jak jsem se v průběhu filmu děsil "ach ne, přece to nemůže skončit TAKHLE". Nu, jak je vidět, může - do jisté míry je to tedy asi film s předvídatelným závěrem, a zamrzet může i často vytýkaná doslovnost děje, ale jinak je to film, který mě bezvýhradně dostal - a to především svou atmosferickou syrovostí a celkově realistickým dojmem, kterým působí (byť by se asi dalo diskutovat, nakolik film skutečně odráží ruské reálie a co vlastně stojí za jeho vznikem - osobně si to ale netroufám posoudit). Mrazivé, autentické, skličující, nadčasové a naléhavé - takové je poselství, s kterým tento výborný film přichází. Durak je nesmlouvavý filmový zážitek - nejen všem fandům kvalitní současné ruské kinematografie lze toto výtečné drama jen doporučit. Po jeho zhlédnutí se mi v duši rozlil hluboký smutek - dostávat tenhle film z hlavy budu hodně dlouho. (01.06.2016)

dejovo vygradované k dokonalosti a určite aj k zamysleniu ako neustále zle to funguje medzi samotnými ľuďmi veriacimi v daný systém a samotnými riadiacimi štruktúrami ako to je všetko len o peniazoch a bez charakternosti ako rýchlo príde o silu niekto kto chce za niečo bojovať, keď sa snaží za niečo väčšie zmyselnejšie pre spoločnosť, či o jej záchranu, prípadne obraz toho ako rýchlo sa dá upratať pred vlastnou rohožkou. /videl v kine: 80%/(filmový festival Cinematik Piešťany 2015) (15.09.2015)