Malý Pán

Naprostý skvost, alespoň pro mě - v každé scéně je něco, co mě pobavilo, nebo minimálně zaujalo, od zajímavých loutek, přes dabing (Rašilov a Liška si nahrávání nejspíš dost užili) až po vypiplané dialogy, které jsou nádherně srozumitelné, ale přesto trochu mimozní. A když tam není nic z toho, tak je tam alespoň velmi roztomilá larva. Docela by mě zajímalo, jak film působí na děti, protože má vážně hrozně originální atmosféru (kdyby ta atmosféra byla zvíře, tak je to přítulná vesnická kočka). Jako lesní road movie pro mě funguje víc, než třebas loutkově spřízněné hledání Kukyho. PS: pokud si někdo stěžuje u pohádky na to, že je odhadnutelná pointa filmu, tak je to blb (11.11.2017)

Nečekaně zábavný dobrodružný loutkový film, ve kterém si svoje najdou jak děti, tak dospělí. Je důkazem, že v moderní době všudypřítomné elektroniky má i tento formát své místo. Malý pán totiž strčí svou atmosférou do kapsy kdejakou tuzemskou pohádku posledních dekád. Klobouk dolu před tvůrci, že do takového projektu šli. (13.05.2015)

Svěží a překvapivě zábavná pohádka, v níž to sice občas zaskřípalo, ale nápadité zpracování většinu mých výtek umlčelo. Výhrady jsem měl jen k dabingu některých postav. Bohužel jedna z nich byl zrovna hlavní hrdina. Zbytek je naštěstí obsazen skvěle, občas dokonce výborně. Svébytnou poetiku dokresluje i vhodně zvolená hudba, takže jsem po letech konečně viděl moderní českou pohádku, u níž nemůžu kategoricky vyloučit, že bych si ji podruhé nepustil. (10.11.2020)

„Musíš sem dojít ve skutečnosti, ve snu to neplatí!“ Z těch 2 jazykových verzí jsem viděl českou. A jsem tomu tuze rád. Asi nejvíc mě bavil Liškův Zmetek, ale fajn byl i např. Krobotův samotářský Datel či Táborského Promodral, z dam to byla třeba Rybabice Bydžovské. Loutky byly jako živé, moc se mi líbilo prostředí lesa společně se všemi těmi různými nástroji a serepetičkami. Byla z toho cítit láska k řemeslu a také velká nápaditost. Bavila mě atmosféra filmu a sem tam i nějaká ta povedenější hláška či dialog, ačkoliv je nutné si přiznat, že některé trošku dřely. Co ovšem film malinko sráží je příběh. A tady je pak potíž i s cílovou skupinou. Pokud jí mají být děti, je ve filmu řada prvků, které mi pro ně moc nesedí a vybočují z žánru. Pro dospělé publikum, je příběh zase poněkud naivní, nepříliš fungující a v každém případě místy lehounce nudící. Ale i přes tyto drobné výtky jsem si film z jeho převážné části užil, tudíž končím s hodnocením na slušných 4*. „A jak se cítíš?“ - „No skvěle. Jenom…jenom se ze mě stal kluk, no.“ (09.12.2017)

V téměř prázdném kině jsem si podivnost jménem Malý pán užil ze všech nejvíc, byť můj šestiletý syn, který návštěvu kina spískal, se také bavil. Z Krobotova Datla jsem málem spadl ze židle. Film v podstatě není pro děti, resp. jen tím, že v něm hrají loutky, hlavní poselství filmu je podáno hodně polopatě a životnost a tupá zarputilost postavy Drzého zmetka přesahuje fyzikální hranice. Za mne velká spokojenost, jen mám pochybnosti, zda si tato až cimrmanovská pohádka najde publikum. Pár uchyláčků jako já to nezachrání. (01.06.2015)