Kráľovská noc

Prázdniny v Římě, které se odehrávají místo v Římě v Londýně, a Audrey Hepburn nahradila Sarah Gadon, kterou si zaboha nemůžu vybavit z jiného filmu. Je mi líto, ty římské jsem viděla dřív a jsou upřímnější a více chic. A Royal Night Out není ale vůbec špatný film a těm, kteří Prázdniny v Římě neviděli, by se mohl líbit: rozesmátá tetička prince Williama, rozvážná a moudrá současná královna Anglie a naprosto kouzelná Emily Watson v roli královny s koktavým Rupertem Everettem coby králem. (01.02.2016)

Sarah Gadon je v roli mladé Lisbeth jednoduše rozkošná! Až tak, že jsem vytáhla hodnocení potřeštěné královské crazy komedie na čtyři korunky. Lehké, ulítlé, ale místy tak moc fajn a vtipné, že s chutí přihodím. Není to pro každého, ale svého diváka si najde. Samozřejmě Prázdninám v Římě to nesahá ani po kotníky, ale těm nesahá po kotníky nic. (23.08.2021)

Limonádová taškařice aneb mystifikační červená knihovna v královském obsazení. Jeden z možných způsobů, jak přiblížit britskou královskou rodinu širokým lidovým vrstvám, při němž se nenáročný divák rád zasměje naprosto absurdním a zcela nevěrohodným situacím, občas zamáčkne slzu dojetí a na konci filmu se mu uleví, že sám nemusí snášet ten nelidský úděl sešněrovanosti královskými povinnostmi a ohledy na ceremoniální předpisy. Tento typ laciného humoru jednak příliš nemusím a už vůbec ne, když se vypočítavě veze na vlně obecné uhranutosti britskou královskou rodinou. Ale co, hlavně když to tvůrcům nese, že? (14.09.2021)

Uf, i přes rozumnou stopáž docela nekonečná noc. Vylepšená, nicméně vcelku věrná a příjemná královská Bětka, její otravná sestra a třídní moralizátor od britského válečného letectva, s rtíky jak z kolorované pohlednice, v poněkud "bláznivé" oslavě vítězství konce 2. světové války... nic, k čemu bych se toužila vrátit, a ač některé momenty měly jistou atmosférickou přitažlivost, stále se jedná o jednoduchý, relaxační výplach mozku. (22.10.2015)

Mňa osobne omnoho viac, ako oslava víťazstva v Londýne, kráľovskými dcérami Margaret (1930) a Alžbetou (1926), zaujal postoj kráľovskej rodiny k udalostiam 2. svetovej vojny, k nacizmu a k samotnému Hitlerovi. Niektoré z nich sú známe, ale mnoho záporných informácii sa z Buckinghamského paláca von nedostalo. Britská kráľovská rodina Windsorovcov mala početné väzby na nacizmus v Nemecku a Adolfa Hitlera. Nevlastný brat princa Filipa, princ Christoph of Hesse sa stal hlavou Goeringovej tajnej služby a zastával mnoho nacistických pozícií. Podobnú minulosť mal tiež kráľ Eduard VIII. , ktorý po nástupe na trón zaslal depešu samotnému Hitlerovi, kde píše: „Aliancia medzi Nemeckom a Britániou je (pre kráľa) naliehavou nutnosťou.“ V októbri 1937 bývalý kráľ Eduard a jeho žena, toho času vojvoda a vojvodkyňa Windsoru, navštívili nacistické Nemecko. Osobne sa stretli s Hitlerom, navečerali sa s jeho zástupcom Rudolfom Hessom, a dokonca navštívili aj koncentračný tábor. Tento kráľ dal prednosť svojej veľkej láske pred trónom, tu ho zastúpil jeho mladší brat Juraj VI. ktorý napriek vrodenej nesmelosti, prejavil v ťažkých dobách Británie statočnosť a bol príkladom pre poddaných. Tu stojí za zmienku jeho prejav k národu (Kráľova reč, 2010). Zdieľal s národom ťažkosti vojny vrátane bombardovania Londýna. Po náletoch ho bolo vídať v uliciach ako utešuje a povzbudzuje Londýnčanov. Angličania mu to nezabudli a popri Churchillovi bol bezpochyby najpopulárnejším mužom. Zaujímavým faktom je aj princezná Alžbeta, ktorú vo filme môžeme vidieť vo vojenskej uniforme. Vo februári roku 1945 vstúpila do ženskej divízie britskej armády, kde slúžila pod úradným číslom 230873. Tu získala výučný list automechanika. V rámci jednotiek divízie jazdila na osobných aj nákladných autách. Po vojne bola povýšená do funkcie čestného veliteľa. Nebola výnimkou nakoľko v priebehu 2. svetovej vojny slúžilo v britských ozbrojených silách asi 600 tisíc žien. Takže film je taký, aký je a mňa osobne nenadchol. (19.12.2016)