Klec bláznů

Vždycky říkám, že divadelní a filmové verze se od sebe mohou hodně lišit a kdo ví v tomto případě. Film se mi ale nelíbil až tolik. Hlavně zapojení Michela Galabru komediálnosti pomohlo, protože je šokovaný výraz, překvapení či výraz odporu stojí za to. I tak už ale 70. leta, a vlastně jejich konec, byl natolik otevřený, že se i podobná témata mohla dostat na přetřes. Nevím, zda ještě o 10, 15 let dříve by si na podobný film tvůrci troufli. A co je nevětší paradox? Že dnes by naopak podobný film ani vzniknout nemohl bez nálepky xenofobní, hanlivý, dehonestující apod. Tvůrci si každopádně dali záležet na kostýmech a kostýmní práci obecně. Postavy se převlékají a i v tom je část zábavy. Vcelku slušné jsou i dialogy. (12.09.2022)

Skvělá komedie. Překvapil mě zejména Michel Serrault. Měl jsem ho totiž v hlavě zaškatulkovaného (samozřejmě kravina) jako staršího distingovaného pána, k čemuž přispěl zejména film Nelly a pan Arnaud. Ovšem v tomhle filmu byl jakožto "buzna" prostě perfektní. Fakt jsem se skvěle bavil od začátku do konce. (24.11.2006)

"Váš syn, pane Baldi, kolik má vlastně matek?" Přece dvě. To dá rozum. Jedna ho po narození odložila a druhá je transvestita. Zní to vtipně, ale mě to moc nebavilo. Mám sice o sobě dobrý mínění v tom, že jsem celkem tolerantní, ale afektovaný exhibice mámy Albína jsem prostě nedával. Ostatní byli fajn - pohodovej Renato, dokonale utlačovanej černej sluha Jacob a samozřejmě poslanec Charrier. Ten byl fantastickej. Jeho Sdružení pro morálku dlabalo na morálku skoro tak jedinečně jako Zelení ekoteroristi na ochranu přírody a demokratický strany na svobodu slova. To byla politická lahůdka. A taky jsem se poučil v tom, že máslo se mužně maže na suchar pouze železnou rukou v hedvábný rukavičce. Tímhle rozhodně prokážu svou mužnost. (30.05.2022)

Ve své době jistě dosti kontroverzní komedie, ač asi ne tolik ve Francii a Itálii jako v jiných státech (třeba ve Státech). Jen jsem měl dojem, že se tvůrci příliš spoléhali na pitvoření afektovaných homosexuálních figurek, které ve skutečnosti nebylo ani trochu vtipné. Celý film směřuje ke konfrontaci mrzoutského ministra uctívajícího konzervativní morální zásady s rodinkou s ne zcela vyjasněnými otázkami sexuální orientace, bohužel osmdesátiminutové čekání na ohňostroj vtipu upozadnilo samotný střet. Co si naopak zaslouží vyzdvihnout jsou přesné herecké výkony, ucházející kamera a odvážný přístup ke zvolenému tématu. 60% Zajímavé komentáře: Oskar, bloom (19.11.2006)

Musím říct, že dřív jsem viděl americký remake (Ptačí klec) a s tím jsem byl natolik spokojen, že jsem si nedovedl představit, v čem je asi originál lepší. A teď už to vím. V ničem. Naprosto bezprecedentní kvalitativní shoda. Srovnávat můžeme jen na bázi "mám/nemám rád toho a toho herce". Já třeba nemám rád Robina Williamse, který hraje v remaku, ale stejně nesympatický je mi Ugo Tognazzi v originálu. ;-) Jeden rozdíl ale přece jenom vidím. V odůvodnění zápletky. Dcera známého politika si chce vzít muže, vychovaného homosexuálním párem, který je nucen před jejími rodiči sehrát divadélko o standartní rodince s pohlavní remízou. No a zdá se mi, že tady je důvod toho všeho spíš ve vrozené tendenci Francouzů dělat ze všeho tyjátr, kdežto v remaku se jedná o pořádně nabroušenou satiru proti pravicové politice. Obojí chválím. ;-) 80% (08.09.2005)