Rocketman

„MUSÍŠ ZABÍT TOHO, KÝM SES NARODIL, ABY SES MOHL STÁT TÍM, KÝM BÝT CHCEŠ...“ /// Elton John… znám, znám… to je ten zpěvák, co vlastnil FC Watford (kdysi s ním hrála v poháru Sparta a postoupila…). Ale co zpívá… (jasně teď jsem si nastudoval, že jako ten Lví král by bez něj nebyl taková pecka, ale…). Když už se rozhodnu něco sledovat, jsem schopnej tolerovat hudbu, která mi moc neříká. Scény s bukvicema… to už je na hraně, ale když von… dobrá! Je to takovej videoklip, kterýmu vládne „pan divný“. Celkem dost se rozmáznou ty jeho bolístky, takže jde až o poetický vyrovnání se s minulostí. Celkem se mi to líbilo a dokonce jsem poznal ten poslední song! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám (dalšího) mistra sebedestrukce. 2.) Od filmu čekám tři věci: zkurvenou rodinu, drogy a homo sex.. 3.) Thx za titule „majo0007“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.08.2019)

Mě Elton nikdy moc nebral, jeho extravagance na mě působila spíše negativně a i když uznávám jeho úspěchy a talent, i tenhle filmový životopis ukazuje, že se z lajny úspěšné rockové a hudební hvězdy vlastně nijak zvlášť neodlišoval. Takže zase dál půjdeme každý svou cestou. U filmového zpracování oceňuji místy zajímavou vizuální stránku zpracování, milfózní Bryce a... to je vlastně všechno. (15.09.2021)

Možná jsem jen dlouho neviděl dobrý muzikál. Možná je Rocketman, rekapitulující život Eltona Johna formou extravagantní hudební terapie, zatím opravdu nejlepší americký hraný film tohoto roku. Retrospektivní ohlížení se za klíčovými okamžiky něčího života je sice u biografických dramat běžné, ale zde funguje skvěle právě díky explicitnosti terapeutického rámce. Zatímco jiné životopisné filmy jsou pojaté jako terapie pouze implicitně, Rocketman svou „léčebnou“ strukturu s přijetím vnitřního dítěte staví na odiv, podobně jako hlavní hrdina svými třpytivými kostýmy nijak neskrývá, že je „queer“. Elton se během skupinového terapeutického sezení, které pojímá trochu jako další ze svých vystoupení, postupně stále víc obnažuje (v doslovném i přeneseném významu) nikoliv proto, aby nakonec sundal všechny masky, ale aby obě složky své osobnosti, introvertní a extrovertní, citlivou a klaunskou, Reggieho a Eltona, skloubil a dokázal konečně přijmout sám sebe. Dospívá k tomu skrze sérii odmítnutí blízkými lidmi (otec, matka, Sheila, John), kteří jej naopak přijmout nedokázali. Životopisem natočeným jako podle příručky Rocketman není také zásluhou spektakulárních hudebních čísel, a) oživujících vyprávění při každé možné příležitosti glamrockovou estetickou a vtipnými a nečekanými nápady (vznášení Eltona i diváků během Crocodile Rock, nápodoba videoklipu z osmdesátých let u Still Standing), b) vyjadřujících, co se hrdinovi honí hlavou a c) přispívajících k hladkým přechodům mezi jednotlivými etapami Eltonova života. Muzikálová čísla, rušící hranici mezi realitou a fantazií, filmu zároveň i během vážnějších momentů dodávají dost lehkosti na to, aby se zvrhl v další příběh o tragickém osudu jednoho trpícího homosexuála. Rocketman by sám o sobě byl v rámci žánru skoro bezchybně zvládnutým filmem, při srovnání s nedávnou, vůči protagonistovi krajně neupřímnou a homofobní snůškou klišé a stereotypů Bohemian Rhapsody je mistrovským dílem. Zatím to paradoxně vypadá, že film se fanouškům Mercuryho filmového životopisu nelíbí kvůli tomu, o co se Singerův film ani nepokusil - je stylizován v souladu s projevem ústřední postavy. 85% (23.05.2019)

Dobré písničky, ale tyhle filmy o geniálních a praštěných lidech a jejich životech jsou prostě strašně scenáristicky upravovaný, protože nikdo se nebude koukat na černocha, co se deset let snaží prosadit břinkáním po barech. Jsou náměty, na které bych prostě film netočil, dost možná je tohle ten případ. (22.09.2019)

Eltona Johna na rozdíl od Queenů mám jen ve velice malém povědomí. Queeny celý život miluji, kdežto Elton mě je tak nějak jaksi ukradenej. Přesto jsem doufal v kladný výsledek, když se mě kdysi líbilo Walk the Line. Bohužel. Rocketman se zabývá spíše Eltonovým nitrem a jeho pocity. Taron Egerton podává o třídu slabší výkon než Rami Malek. A takhle to bude teďka s každým hudebním životopisem. Bohemian Rhapsody zkrátka nasadilo příliš vysokou laťku a nebude pro nikoho snadné ji zdolat. 40% (21.08.2019)