Elvíra Madiganová

Plně doceněno s druhým zhlédnutím. Zatímco jiní točí dobové filmy, aniž by dokázali (nebo vůbec chtěli) proniknout do tehdejší mentality, Widerbergova Elvíra Madiganová ze všeho nejvíc působí jako dílo někoho, kdo prožil kus života mezi impresionisty, tuláky a snílky, co vidí jen stéblo trávy, za nímž vše ostatní už vypadá rozmazaně... Mistrovská elegie za ryzí cit, jenž zemřel s devatenáctým stoletím. Hladem. (06.03.2021)

Elvíře Madiganové jen pár strof Elisy Mercoeurové na ubrousek:: "Přišla jsem na slavnost života, na hostinu, / přisednout k poháru, a přesto posléze / nový host nepoznal tíživou kocovinu, / poslední, těžký díl na každém řetěze. // Ano, já věděla, že svícny hodokvasů / mizejí postupně, neshoří najednou, / viděla květiny, tu pomíjivou krásu, / popadat zvolna z hlav s tím, že se nezvednou. // Já směla rozpoznat na čelech stolovníků / prchavé záblesky smutku i naděje / a čekat s úsměvem nad střídou okamžiků, / že také svítání k západu dospěje. // Zkušenost platíme smutkem, jsme zadluženi, / a přesto slzami jsem neplatila, ne, / sled bezstarostných dnů, to bylo moje jmění: / jen květy z překrásných luk času trhané. // Já chtěla v životě jedno, žít krásným chvílím! / Šílet! A nikoli rozumně přemýšlet! / Co na tom, že mi dnes vyčítáš: prý se mýlím! / Tys nikdy nevěřil snům krásných mladých let! // Radíš mi, mateš mě, hovoříš bez ustání / o zítřku, ale co přinese, nevíš sám. / Až se nás optá smrt, co řekneme té paní? / Ty, o čem přemýšlíš, já zas, co prožívám. // Nazývej to, jak chceš, moudrost či poblouznění, / osudu nevrátím den ani hodinu! / Šťastni jsou všichni ti, jimž naposledy není / zatěžko s úsměvem opustit hostinu." (31.07.2017)

Láska v podobě těžce návykové a životu nebezpečné drogy. Tento film svou náladou, ústřední zápletkou a i svým obrazem (inspirovaným malířstvím 19. století) předchází v mnohém závěrečnou část Polanského Tess, a to tak výrazně, že jednoho napadne, zda se zde Polanski neinspiroval. Všechny ty idylicky (rajsky) působící scény jsou o to působivější, oč více tušíme, že se odehrávají vlastně na prahu předpeklí. A ta závěrečná scéna, kdy z dlaní Elvířiných odlétá motýl – křehký symbol lidské duše. (31.01.2015)

Ja neviem, asi som z iného cesta, ale mňa tento snímok neskutočne nudil. Áno, dá sa tu oceniť poetika, samotná atmosféra za tónov tých najllepších melódií klasickej hudby od Mozarta. Je to síce príbeh obsahovo silný, ale zato nudne prevedený a bez nápadu. Hviezda navyše za Piu Degermark, ktorá bola vo svojich najlepších rokoch neskutočne nádhernou herečkou. 40 % (16.02.2024)

Zo skandinavskych krajin som zvyknuty ze prichadzaju depresivne filmy a la Ingmar Bergman. Bergman toto sice nenatocil - natocil to Widerberg  a ide o lasku dvoch zamilovanych ludi. Nepouzivam slovo dusi, lebo dusa nerovna sa ludska osobnost. Taky schizofrenik s 3 - 4 osobnostami by potom musel mat  v sebe 3 - 4 duse, co je kravina. To, co povazujeme za dusu, je mozog a to, co povazujeme za mozog - je tiez mozog  : 70 % (26.05.2022)